I Love You

Zůstaneš tady, rozumíš?

Následující den už každý věděl, jak se zachovala k tomu šlechtici. Nenáviděla to na jejich vesnici, všechno se hned vědělo. Takže teď se na ní každý koukal posměšným pohledem. Nejhorší na tom bylo, že to bude muset snášet až do příštího rána. Celá jejich vesnice se totiž přesouvala na noc do jeskyně, aby byli v bezpečí před vlky.

,, Jsi v pořádku?" Zeptala se jí Rebekah, když jí potkala, jak přesouvá trochu jídla do jeskyně. Už včera zaslechla, jak se Caroline zachovala a nečekala od ní nic menšího. Pravděpodobně by se zachovala stejně, jenže pak by měla problém se svým otcem.

,, Ano, jsem." V tu chvíli si Rebekah nebyla jestli jestli lže nebo ne. Většinou to na ní poznala, ale teď to prostě nešlo.

,, Nechceš pomoct? Já mám svou práci už hotovou." Caroline se na ni usmála a předala jí jednu část.

,, Kol zase není doma, všechno to nechal na mě." Nechtěla si stěžovat, ale potřebovala se někomu svěřit. A komu jinému než své nejlepší kamarádce?

,, Promiň." Řekla a sklonila pohled k zemi jako by se styděla.

,, Za co se omlouváš?" Nechápala, proč se Rebekah omlouvá, nebyla to její vina, ale jejího bratra.

,, Že jsem tě donutila si ho vzít." Caroline byla v celku ráda, že si vzala Kola a ne nějakého cizího chlapa z vesnice či jejího okolí. Možná by neměl milenky, ale mohl by jí prováděl něco, co si ani sama neuměla představit.

,, To není tvá chyba. V podstatě jsem to čekala, jen je to jiné, když to člověk opravdu zažije." Rebekah měla jasno jen v jednom. Musela si se svým bratrem důrázně promluvit nebo někdo, z koho má Kol respekt.

Niklaus odnesl svou ženu do jeskyně a čekal až znovu usne, protože až nastane úplněk, vyplíží se za vlky. Vždy ho tahle stvoření nějak fascinovala. Až tak, že toužil být u nich blíž a dnes se mu to přání splní.

,, Co plánuješ?" Zeptal se ho jeho malý bratr Henrik. Viděl ten záblesk v jeho očích, což znamená, že něco chystá.

,, Nic. Fajn, jdu se podívat na vlky." Niklaus mu plánoval lhát, ale pak věnoval ten pohled, který znamenal, že ví, že lže, takže bylo zbytečné v lhaní pokračovat.

,, Chci jít s tebou." Jeho oči se okamžitě rozzářili, jakmile mu řekl jeho plán.

,, Ne, je to nebezpečné. Zůstaneš tady, rozumíš?" Henrik poslušně přikývl, ale v hlavě se mu odehrávalo něco úplně jiného.

Nastal úplněk a v jeskyni už byla celá vesnice kromě dvou lidí, čehož si zatím nikdo nevšiml.

,, Konečně." Řekla Caroline, když viděla, že se k nim Kol konečně rozhodl dostavit. Okamžitě si všimla jeho vzhledu, měl rozcuchané vlasy a pokrčené oblečení. Než mu stihla něco říct, tak je někdo vyrušil

,, Synu." Kol cítil něčí ruku na svém rameni a podle hlasu a oslovení poznal, že je to jeho otec

,, Otče." Mikael vypadal naštvaně, Kol už ho takhle párkrát viděl, ale většinou to bylo na Niklause.

,, Musíme si promluvit." Kol přikývl a Mikael ho začal tahat pryč od Caroline, která se vydala najít Rebeku.

,, O čem chceš mluvit?" Zeptal se, když byli mimo doslech kohokoli. Ani jeden nechtěl, aby tu hádku někdo slyšel.

,, Ještě jednou projevíš své ženě jakoukoli formu neúcty a přísahám, že budeš litovat, že jsi se kdy narodil. Rozumíš?" Kol vyděšeně přikývl a šel se vrátit ke své ženě. Bylo mu jasné, že Mikaelovi je jedno, co dělal, ale když se to dozvěděl on, tak se to musel dozvědět někdo jiný a byly by z toho pomluvy, což kvůli své pýše nemohl dopustit.

Caroline našla Rebeku, ale připadalo divné, že nikde neviděla Niklause ani Henrika, tak se prošla celou jeskyni třikrát, ale nikde ani jednoho neviděla, což znamenalo, že musí být venku. Caroline chvíli váhala jestli má jít za nimi ven. Pak jí došlo, že je Henrik ještě malý a mohlo se mu něco stát, tak se se vší odvahou vydala ven.

Caroline procházela lesem a slyšela vytí vlků, chtěla se vrátit zpátky, ale ne dřív než najede alespoň jednoho z nich. Pak to přišlo, Caroline uslyšela hlasitý výkřik a okamžitě k němu běžela. Když tam doběhla, viděla, šedého vlka a Henrika. Henrik měl obrovský kousanec na krku a další i na jiných částech těla, taky měl stopy po drápech, takže si byla jistá, že už není naživu. Caroline chtěla utéct, ale z nějakého důvodu stála jako by byla přibitá. Vlk zvedl svůj pohled k ní a začal se k ní pomalu přibližovat, tak Caroline začala pomalu couvat. Čím víc vlk zrychlil tím zrychlila i Caroline, až se to nakonec proměnilo ve běh. Běžela, jak nejrychleji mohla, ale i tak to bylo málo. Nakonec jí vlk dohnal a skočil na ni. Caroline ucítila bolest v levé paži a zakřičela. Najednou začal vlk od ní ustupovat. Nechápala, co se děje, ale byla za to vděčná.

,, Jsi v pořádku?" Byl to jeho hlas.  Musela umřít, jiné vysvětlení nebylo. Vlk od ní odešel a teď tu byl on. Vlci jen tak neodcházejí od svých kořistí, to už jí říkali od malička.

,, Jsem v nebi?" Niklausův pohled se zaměřil na její zranění. Nevypadalo to zrovna hezky, ale nebylo to až tak hrozné.

,, Ne, Caroline. Ještě žiješ." Niklaus jí vzal do náručí. Vypadala hrozně, musel jí odvést k jeho matce.

,, Pusť mě, je mi dobře." Niklaus jí postavil na nohy. Caroline se trochu motala hlava ze ztráty krve, ale nepřiznala by mu to.

,, Co tady vůbec děláš?" Snažil se na ní nekřičet, kdyby to udělal, mohla by udělat něco špatného, čímž by si ještě víc ublížila.

,, Hledala jsem tebe a Henrika." Niklaus zbledl, když zmínila jeho malého bratra. Nemohl jít ven, souhlasil, že ven nepůjde.

,, Našla jsi ho?" Ať řekne, že ho našla a poslala ho do jeskyně.

,, Ano. Ten vlk, co na mě zaútočil ho zabil." Caroline si teprve teď uvědomila realitu. Úplně na to zapomněla, když přišel vlk a Niklaus. Henrik je mrtvý.

,, Kde to bylo?" Caroline mu ukázala směr odkud utíkala a Niklaus se tam okamžitě rozběhl. Caroline ho pomalu následovala. Niklaus se díval na roztrhané tělo svého bratra. Byla to jeho chyba. Kdyby sem nešel, nebyl by tu ani on. Zabil svého bratra.