I Love You

A co když udělám tohle?

Niklaus držel bezvládné tělo svého jediného dítěte v náručí. Nechápal to. Jak se to mohlo stát? Nevěděl, co cítit. Byl z toho smutný, to jistě. Možná smutný není to správné slovo, věděl, ale že není žádné slovo, které vyjadřuje pocit, když člověk ztratí své dítě. Nevěděl co má cítit, ohledně toho, jak se to stalo. Měl být na sebe nebo na někoho naštvaný? Nevěděl a to ho užíralo. Pár vteřin poté, co zjistil, že je mrtvá, jí dal jméno, bez ohledu na to, co chtěla Tatia. Jmenovala se Hope.

Zprávy se šířily rychle. Do ráno už všichni věděli, co se stalo a konal se pohřeb. Celá vesnice bude držet pár hodin smutek, ale víc si dovolit nemohou, musí pracovat. Některé ženy si dokonce mysleli, že to bylo znamení, že se Caroline a Kol neměli vzít. To znamení, ale přišlo pozdě a teď se jeden z nich bude trápit v manželství bez lásky.

,, Jsi v pořádku?" Byla to blbá otázka, ale nic lepšího jí nenapadlo. Chtěla mu nějak pomoct. Zrovna byli na smuteční hostině a Tatia se ani neobtěžovala ukázat. Prý by to nezvládla.

,, Ne. Kdo je po smrti své dítěte v pořádku? Proč se vůbec staráš?" Chtěla mu říct proč se stará, chtěla to vykřičet, ale nemohla. Teď byla vdaná žena.

,, Jsem tvá rodina." Niklaus se zasmál. Tohle nebyl ten smích, co na něm tak milovala, tenhle smích jí děsil, navíc ho ani jednou u něj neslyšela.

,, Myslíš si, že když jsi donutila mého bratra vzít si tě, tak jsme my dva najednou rodina? Popravdě, nejsi ani Kolova rodina, on už v den vaší svatby byl s někým jiným." Caroline se chtělo brečet. Jednak, proto že s ní takhle mluvil a taky proto, že její manžel jí ani neprojevil úctu tím, že by jí byl věrný ve její svatební den.

,, Nemáš právo se mnou takhle mluvit. A jestli mě chceš odehnat, tak to nefunguje." Niklaus obdivoval její postoj. Změnila se, už před ním nestála ta malá holka, ale odvážná žena.

,, A co když udělám tohle?" Niklaus přiložil své rty na její, čímž dokonale zaskočil jí i sebe. Kdyby to udělal kdokoli jiný, utekla by, jenže tohle byl muž, kterého chtěla políbit už od mala. Ten polibek byl jiný než si za ty roky představovala. Nebyl něžný ani romantický, byl lepší. Chtěla, aby nikdy neskončil, ale všechno muselo jednou skončit a teď to skončil Niklaus.

,, Omlouvám se." Vůbec jí to nebylo líto, líbilo se jí to. Chtěla, aby se to stalo znovu.

,, Za polibek nebo, že jsi mě urážel?" Caroline se snažila znít naštvaně, ale vůbec jí to nešlo. Nemohla být na něj naštvaná.

,, Za polibek. Pořád trvám na to, co jsem řekl." Caroline se znova nahrnuly do očí slzy. Proč k ní byl takový? Byla na něj hodná.

,, Jsi idiot." Niklause naštvalo, že pořád neodešla. Proč tu stále byla? Nestát o to, aby tu teď s ním byla.

,, Dáma by takhle neměla mluvit." Najednou byla jeho tvář blíž její, cítila jeho horký dech na své tváři.

,, Možná nechci být dáma." A v tu chvíli jí znovu políbil a tentokrát nepřestal.