Ve stínu ✔️

|31|

Spláchla jsem záchod a umyla si ruce. Zvedla jsem pohled k zrcadlu a zadívala se na svůj bledý obličej. Tváře jsem měla propadlé a mé lícní kosti nepřirozeně vystupovaly. Nelíbilo se mi, co jsem viděla.

Vypláchla jsem si pusu, abych už necítila příchuť zvratků.

Měla jsem hlad. Před chvílí jsem snědla oběd a nedokázala ho v sobě udržet stejně jako ten včerejší a ten den předtím.

Někdo zaklepal na dveře. „May!" ozval se Evanův hlas na druhé straně. „Jsi v pořádku?"

Štípla jsem se do tváří, abych tam navrátila trochu barvy. „Nic mi není," odpověděla jsem. Zhluboka jsem se nadechla, urovnala si vlasy, nasadila úsměv a opustila koupelnu.

Evan stál před dveřmi a pečlivě si mě prohlížel. „Jsi bledá," zamumlal.

„Nic mi není," zopakovala jsem a přesvědčovala spíše sebe než jeho. Nemohla jsem zvracet znovu. Tentokrát by to Evanovi konečně došlo, pokud něco už netušil.

Zamířila jsem do jeho pokoje. Hned naproti dveřím bylo jeho zrcadlo. Zadívala jsem se na svou postavu a zamračila se.

Byla jsem vyhublá a věděla jsem to. Občas ale přišli dny, kdy jsem se cítila tlustá. To bylo, když jsem se nemohla narvat do starého trička nebo džínů. V ty dny jsem si nepřála nic jiného než změnit to, kým jsem. Nechtěla jsem opouštět pokoj a nepřála si někoho i vidět, a to dokonce ani Evana.

Odvrátila jsem od svého odrazu pohled a posadila se na postel. Evan vešel do pokoje a zavřel za mnou dveře. „Teď volala tvoje mamka. Byla nakupovat pro miminko a nestihne se vrátit dřív než za hodinu," informoval mě.

Podívala jsem se na hodiny. Už bylo půl osmé. To tu zase budu až do večera.

„Kdy že se má narodit?" nadhodil Evan a opřel se zády o dveře.

„V červenci," zamumlala jsem.

Nemohla jsem se dočkat, až se to miminko narodí. Těšila jsem se na bratříčka nebo sestřičku, ale taky jsem doufala, že máma s tátou na mě budou mít více času. Máma je úplně posedlá tím, aby v těhotenství dělala všechno dobře a nijak neublížila miminku.

Táta občas něco mumlá o těhotenském mozku, ale většinu času se chová stejně jako máma.

Evan mě bedlivě sledoval, než se pomalým krokem přemístil ke mně a posadil se na kraj postele.

Cítila jsem, jak jeho ruka zajela do mých vlasů a odhrnula mi je z očí. „May, co se děje?" zeptal se tiše.

Odvrátila jsem pohled od jeho ustaraných očí. „Říkám, že nic."

„Mám o tebe strach," pokračoval tiše.

„Jsem v pořádku Evane, jen trochu unavená," dívala jsem se do zdi a pokračovala ve lhaní.

„May-May, jsi strašně hubená, skoro nejíš..." zavřela jsem oči. „May, tobě se nelíbí, jak vypadáš?" zeptal se opatrně. Zvedla jsem k němu pohled a on v mých očích hned našel odpověď. „Nikdy jsi nebyla tlustá. Nikdy. Měl jsem tě rád, takovou, jaká jsi byla," mluvil klidným hlasem.

„Už mě nemáš rád?" odsekla jsem.

„Pořád si myslím, že jsi nejkrásnější holka, jakou jsem kdy viděl. Jen jsi byla hezčí před tím, než jsi tak moc zhubla." Zčervenala jsem, nad tím, co právě prohlásil. Nikdy nijak nekomentoval můj vzhled a tohle bylo úplně poprvé.