Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
•Y/N POV• Já a Hela jsme se znaly už od malička. Ona byla dcera krále a já jen obyčejná dcera služebné. Správně se semnou Hela neměla ani bavit ale ona si vždy našla způsob jak se ke mně připlížit. Jeden ze spousty krásných okamžiku, které jsme spolu zažily bylo když našla opuštěného vlka. Celou noc jsme strávily mazlením s Fenris.
Postupem času už jsme se nescházely tak často. Vše bylo hlavně kvůli otci Hely. Jednou mi řekla, že prý ji hlídají stráže a jdou s ní všude kam jde ona. Taky neustále trénovala a zlepšovala své schopnosti. Byla jsem ráda, že se z ní stává mocná žena, která jednou převezme trůn. Mrzelo mě ale, že to znamenalo zapomenout na mne. Pak se ke mně dostala zpráva, že král poslal moji Helu do vězení v Hel. Bylo to zdrcující. Ta představa, že už ji nikdy neuvidím mě uvnitř zabíjela. Nejhorší bylo to, že jsem jí nestihla vyznat své city.
~O několik let později~
Je zpět. Hela bohyně smrti se vrátila ze svého zajetí. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle stane ale stalo. Po Odinově smrti se jí povedlo dostat ven a teď je tady. Na Asgardu. Pořádala schůzky se všemi služebnými, mezi které jsme už patřila. Těšila jsem se až ji uvidím, jen nevím jestli si mě ještě pamatuje.
Všichni jsme stali v trůním sále a čekali až se dostaví. Obrovské dveře se otevřeli a tam stála. Byla vlastně pořad stejná jako dřív jen vypadala silněji a mocněji. Šel z ní obrovský respekt, byla jako chodící autorita. Došla ke trůnu a hrdě se na něj posadila. ,,Poklekněte před svojí novou královnou." Řekl muž, který stál nedaleko od ní. Všichni jsme chvíli váhali ale nakonec jsme uposlechli a klekli si před ní. Udělala bych pro ni vše ale tohle mi bylo opravdu nepříjemné. Nikdo se neopovážil postavit se. Klečeli jsme tam se skleněnými hlavami.
•Hela POV• Vidět jak se přede mnou klaní bylo tak uspokojivé. Prohlížela jsem si je a moje oči se zastavily na jedné osobě. Nebyla jsme si jistá kdo to je ale něco uvnitř mne mi říkalo, že ji znám. Ukázala jsem Skurgovi aby šel zamnou. ,,Vaše veličenstvo."-,,Přiveď mi ji." Přikývl a vydal se davem lidí. Dotyčnou popadl za ramena a vytáhl na nohy, ta ani jednou nezvedla svůj pohled z podlahy. Držel ji před mým trůnem, aby neutekla. ,,Podívej se na svou královnu." Pomalu zvedla pohled a ty oči bych poznala kdekoliv. Y/N. Dívala se na mne svýma vystrašenýma očima. Chtěla jsem něco říct ale nemohla jsem si podkopat svoji autoritu. ,,Odveď ji do mých komnat." Hrubě ji táhl pryč.
•Y/N POV• Nevěděla jsem proč mě chce ve svém pokoji ale bála jsem se. Z jejích očích jsem nemohla poznat na co myslí. Jasné je, že se toho hodně změnilo. Muž mě nechal před její komnatou s tím ať se vůbec nepokouším utéct.
Čekala jsem tam když se z chodby ozývaly kroky. Byla to ona věděla jsem to, dělala pomalé, vypočítavé kroky. Vyšla z rohu a mířila ke mně. Beze slova vstoupila dovnitř, dala mi najevo, abych ji následovala. Bylo to krásné, velké, prostorné, něco co byste od někoho jako ona čekali. ,,Y/N." Bylo to jediné co řekla. V jejím hlase zmizela ta hrubost a nahradila ji měkkost, kterou jsem znala. ,,Vaše veličenstvo." Nevěděla jsem jestli by dál chtěla, abych ji oslovovala jménem. ,,Hela, pro tebe je to pořád Hela." Přišla ke mně a já si nebyla úplně jistá co dělat. ,,Chyběla si mi." Její ledovou rukou mě pohladila po tváři. ,,Taky si mi chyběla. Myslela jsme, že už tě nikdy neuvidím."-,,Omlouvám se. Chtěla jsem se s tebou alespoň naposled rozloučit ale to už jsme nestihla. Bála jsem se, že když se vrátím tak už zde nebudeš a já ti neřeknu ty všechny věci." Nebyla jsem si jistá co tím myslí. ,,C-co tím myslíš." Řekla jsem trochu roztřeseným hlasem. Byla mi zima, její ledová ruka na mé tváři, chlad místnosti a moje obyčejné lehké oblečení tomu nepomáhaly. ,,Třeseš se." Oznámila mi očividné. Pojď si sednout do postele. Chci tě mít u sebe a vše ti konečně říct."
