Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*Budeme dělat že Bernadette nemá ještě rodinu*
•Y/N POV• S Bernadette jsem se bavila už dlouho ale pak se odstěhovala a od té doby jsem o ní neslyšela. Mrzelo mě to. Musela se odstěhovat kvůli práci. Já si ale myslela že to nebylo jen kvůli práci. Furt jsem si ovšem říkala hlavní je že bude šťastná. Občas jsem si říkala že bych ji navštívila ale neřekla mi kam se odstěhovala, vlastně mi neřekla nic.
Měla jsem dneska zamířeno do jedné knihovny. Dostala jsem nějaký typ že je to tam krásné. Neměla jsem co dělat takže proč ne. To jsem ale ještě nevěděla co se tam stane.
Byla to pravda knihovna měla krásnou architekturu. Kochala jsem se vzhledem když v tom jsem do někoho narazila a spadla. ,,Hrozně se omlouvám nedávala jsem pozor na cestu." Omluvila jsem se a zvedla se ze země. Když jsem zvedla pohled setkala jsem se s párem krásně modrých očí. Byla to Bernadette. ,,Ježiš ahoj Bernadette. Tebe jsem tady vůbec nečekala." Usmála jsem se na ni. ,,Ahoj Y/N. Mohla bych říct to samé." Navrhla jsem že si můžeme jít sednou někam do kavárny. Ona chvíli váhala ale pak jsem ji přemluvila. Vím jak nemá ráda větší počet lidí.
,,Tak co povídej jak se daří? Chci slyšet všechno." Rozpačitě se na mne podívala a začala mluvit. ,,No daří se dobře." Upřímně takovou odpověď jsem i čekala. Ona nikdy nebyla na velké proslovy a řeči. ,,Koukám že jsi pořád stejná co?!" Trochu jsme se obě zasmály.
Byly jsme tam docela dlouho a když se začalo stmívat chtěla jsem už jet domu. Ale překvapilo mě že mi Bernadette nabídla abych dneska už nejezdila domu. Pozvala mě k sobě.
Došly jsme k obrovskému polorozpadlému domu. ,,Vím že to nevypadá nejlíp ale mám s tím velké plány." ,,Děláš si srandu. Je mi úplně jasný proč si ho koupila. Ten dům má v sobě obrovský potenciál." Když jsem se na ten dům podívala viděla jsem Bernadette. Byl to přesně její styl.
Když už jsme seděly na její posteli. Šlo vidět jak se uvolnila. Jakmile byla za zavřenými dveřmi svého domu byla tak otevřená, vtipná tohle je ta Bernadette ,do které jsem se tenkrát zamilovala. Ano zamilovala. ,,Asi už bychom měly jít spát." Řekla jsem ji a pomalu se začala zvedat. ,,Počkej nechtěla bys spát tady semnou?" Zeptala se nadějně. Jak bych mohla odmítnout. ,,Moc ráda."
Lehla jsem si pod deku a otočila se zády k ní. Už jsem pomalu usínala když jsem cítila jak se k mým zádům přitulila Bernadette. Jednu svoji ruku mi položila na břicho a zapletla si semnou nohy. Bylo to tak krásný. ,,Chyběla si mi. " Slyšela jsem jak mi šeptá do ucha. ,, Ty mně taky." Řekla jsem potichu. Nic neřekla jen se ke mně natiskla ještě blíž a položila mi jemný polibek na krk. V téhle poloze jsme obě pomalu usnuly.
480slov Je to takové docela o ničem ale co už. Nejsem s tím ani spokojená.💘
