Lyžařka a biatlonista // Jacquelin

»Zahájení«

Dneska je slavnostní zahájení her. Ano už dnes. Vůbec tomu nemůžu uvěřit!

Nastrojíme se do oblečení a autobusem dojede do Pekingu. Panuje tam veselá a uvolněná nálada, každý se baví s každým.

Pak už čekáme, než se projdeme po té hale nebo co to je. Je tu hodně lidí a já v davu Francouzů uvidím Julii a Justine. Justine si mě všimne a protlačí se tou mačkanicí ke mně.

,,Ahoj," řekne a obejme mě.

,,Ahoj. Ráda tě vidím. Pojď za Juli."

,,Fajn."

Tak se tlačíme za Julií. Julie je překvapená, že mě vidí.

,,Ty jo, jsi to vzácné ty Ameli?" zeptá se.

,,Jasně, že jsem to já. Z masa a kostí."

,,Émilien tě rád uvidí, ÉMILIENEEEE!" Zaječí Justine, až se na nás ohlédne pár lidí.

,,Co je?" šťouchne Émilien do Anais a Chloé, pak mě ale uvidí a zastaví se.

,,Seš v pohodě?" zeptá se Julia.

,,Naprosto," přikývne Émilien, ,,mohl bych mluvit s Amelií o samotě? Vrací možností."

,,Jasně. Jedeme pozdravit lyžaře," zavelí Justine a tak jdou.

,,Co tu děláš?" zeptá se.

,,Co asi můžu dělat na olympiádě na zahájení?"

Asi minutu jen tak stojí a doba se na mě.

,,Tak rád tě vidím," řekne a obejme mě.

,,Já tebe taky. Ale máme jednu věc k vyřešení."

,,Jakou?"

,,Proč jsi mi neodepisoval?"

,,Já, já nevím. Myslel jsem si, že už se neuvidíme."

,,Jestli si to dobře pamatuju tak ty jsi chtěl, aby nás pohřbili do stejného hrobu."

,,To je pravda. Ale promiň mi to. Prosím.

,,Hej Amelinko pojď za námi!" zakřičí Clement.

,,Tak já už musím. Brácha."

,,Ty tu máš bráchu?"

,,Jo jasně. Clementa. Clement Noël, neznáš?"

Kouká na mě jak čerstvě vyoraná myš.

Pohled Émiliena

Chvíli na ni koukám.

,,Clement Noël je tvůj bratr?"

,,To jsi teda objevil Ameriku. Kdo sis myslel, že to je?"

,,Myslel jsem si, že Clement je tvůj přítel. Nebo tak něco."

,,Ha ha. Fajn Vtip. S tím bych si v životě nic nezačala. No už musím. Bez tak bude chtít nějakou blbost. Snad se ještě uvidíme."

,,Zavoláme si?"

„Pokud mi to zvedneš, tak jo," řekne, zamává a odejde směrem k lyžařům.

„Co tu stojíš jak opařenej?" zeptá se mě Quentin.

„Viděl jsi tu holku?"

„Jasně. Nejsem slepý. Mám pocit jako bych ji už někde viděl."

„To byla Amelie."

„Ta tvoje Amelie?"

„Není moje."

„Ale rád jí máš, že?"