Lyžařka a biatlonista // Jacquelin

»Bronz ceny zlata«

,,Ty jsi nejlepší, nejúžasnější a nejtalentovanější holka na světě," řekne mi brácha.

,,Ježíš nepřeháněj to. Zas tak dobrá nejsem," mírním ho.

,,Jak nejsi dobrá?! Kdo ve dvaceti letech vybojuje olympijský bronz??"

,,Ty jsi byl od něj před čtyřmi lety pouze o čtyři setiny sekundy."

,,Ale za to že nikdo medaili nedá ségra. A ty jsi to zvládla."

Oba už opravdu brečíme jak želvy. V těch respirátorech musíme asi vypadat dost zajímavě. Hlavně si pak děláme ještě ubulená selfíčka. To si budu muset dát na svou fotkovou nástěnku doma.

Můj mobil se ozve a vyruší nás v té objímačce. Clement mi ho podá. Mám velké trauma. První mamka nebo Émilien. To jsou oba dva teď vzhůru?! Jo dobře, Émiliena chápu, je tu ten časový posun, ale mamka?! Nakonec to samozřejmě vyhrála mamka, která mi gratuluje jak šílená.

No pak to tipnu a zavolám zpět Émilienovi.

,,Gratuluju Ameli!!!"

,,Děkuji."

,,Byla jsi vážně úžasná."

,,Nechtěl jsi náhodou říct, že jsem nejlepší, nejúžasnější a nejtalentovanější holka na světě?" zeptám se.

„Jak to sakra víš? Na poslední chvíli jsem si to rozmyslel."

„Přesně to mi řekl brácha. Jste si podobní."

„Aha. Například?"

„Například v to, že když se moc snažíte, tak vám všechno jde hrozně. Hele já už musím. "

„Chápu, teď jsi slavná."

„Ha ha ha."

„Užij si to."

„Dík. Ale netuším co mám dělat."

„Usmívat se a snažit se nebrečet. Ať na těch fotkách nevypadáš hrozně."

„Díky za radyuMěj se hezky."

„Zavoláme si večer?"

„Jasně."

„Ahoj."

Položím to a mobil strčím zpět bráchovi a jdu za holkama, se kterými sdílím stupně vítězů. Jsem naprosto bezradná, naštěstí je tu Petra a Wendy s Katharinou jsou taky strašně hodné. Nevím, kde tak rychle sehnali ten druhý bronz. No s Wendy jdeme na nás stupínek jako první. Chytne mě za ruku a zvedneme je nahoru. Slzy, které tečou po mých tvářích nejdou zastavit. To se lehce řekne, nebrečet. On ale právě nevyhrál olympijský bronz! Vsadím se, že taky brečel, když se stal mistrem světa.

Snažím se ty slzy trochu utřít až na to, že to nošení dříví do lesa. Tak se aspoň usmívám do kamery jako šílenec.

***

,,Sýr Clemente!" řekni Brabcovi, když se pokouším o památné selfíčko s bronzovou medailí, která mi visí na krku. Ale Clement se asi prostě nedokáže tvářit normálně.

Po dalších deseti neúspěšných pokusech to vzdám a nechám si jen tu nejlepší fotku.

S bráchou a Alexem jdeme na oběd, kde se pořádně nažereme. Vaří tu náhodou celkem dobře.

***

Následující den je můj program následující (pozn. autorky: Lepší větu jsem vymyslet prostě nemohla :-D) Jít se dívat na alpskou kombinaci a fandit Alexovi, zatímco bude brácha spát (a možná i chrápat), pak bude trénink, hraní videoher s kluky (Alexem, bráchou a Thibautem) a poté si možná budu volat s Émilienem. Pokud mi to zvedne. Přesně v tomhle pořadí to budu dělat

Takže jako první jdu s Tessou, Nastasií a Romane fandit Alexovi na sjezdovku. Bohužel se mu moc nedaří. Kdyby byla olympiáda minulý rok, tak je to jiná písnička. Jenže olympiáda je jen jednou za čtyři roky, proto je tak vážená a je to vrchol všeho.

Když se vrátím na hotel, brácha má ještě půlnoc. Snažím se ho vzbudit, ale on má vážně tvrdé spaní. Vykašlu se na to a jdu se připravit na trénink. Jen ať si brácha přijde pozdě.

Taky pozdě přijde. A vinu samozřejmě schazuje na mě, že jsem ho nevzbudila a že za všechno můžu JÁ. Ale kdo ho budil? JÁ. Kdo se i přes to nevzbudil? ON. A navíc, proč bych ho měla budit. Není to moje povinnost. Má si nastavit budík a nemá spát jako pařez, hlavně ne RÁNO.

Trénink si odbydeme (já trénovala hlavně sjezd na kombinaci) a pak hurá na hotel, kde hrajeme v takové malé společenské místnosti nějakou střílečku na týmy. Tentokrát jsem s Clementem a společně porazíme Alexe a Thibauta (který je údajně na střílečky expert).

Po jídle volám Émilienovi. Chvíli trvá, než to zvedne, ale hlavně, že to přijme.

,,Ahoj Émiliene," pozdravím.

,,Čau. Strašně rád tě slyším. Konečně někoho jiného než týmové kolegy a hlavně Quentinova moudra. Nebo taky fakta"

,,A jaká má moudra? Nebo ta fakta?"

,,Ke každé situaci něco vymyslí. Například k mému sedmdesátému druhému místu vymyslel fakt, že já jsem 72. na celém světě což je vzhledem k počtu lidí na zemi velice dobré."

,,To má vlastně ten Quentin pravdu."

,,Jenže mu se to říká když vyhrál."

,,No no. Ty taky vyhraješ. Třeba v biatlonu. Třeba v něčem jiném. Každý ale vždycky něco vyhraje. Protože nikdo nemůže pořád a ve všem prohrát a jiný zase nemůže pořád vyhrávat."

,,Ty máš teda o dost lepší moudra než Quentin."

,,Tak děkuji, že mám lepší moudra než olympijský vítěz."

,,To, že je to olympijský vítěz neznamená, že má nejlepší moudra světa."

Ahojky <3
Po trošku delší době kapitola, ale já si moc nepředepisuju a navíc jsem tento týden byla na lyžáku, takže jsem se k telefonu vůbec nedostala...
No co říkáte na to, že už nám skončila sezóna? Ja jsem smutná. Navíc Clement dneska nedokončil slalom. Ale zase jsem mega šťastná za Émiliena, který se po dlouhé době dostal na stupně. A Quentin má velký glóbus a Justine malý (musí poděkovat Linn Persson). Ale je to prostě WOW. Dneska mě mega překvapil Bakken. Ale strašně mu to přeji. A co vy říkáte na Poslední závody sezóny? Já netuším, jak to přežiju :-D
Jako uvidíme. Jestli to nepřežiju, tak tuhle knížku nedopíšu. No ale já ji chci dopsat, takže budu dále žít (navíc další sezóna není tak daleko, sezóna začíná na konci listopadu) ne. Je to šíleně daleko.