Lyžařka a biatlonista // Jacquelin

»Brácha, asi kámošky a nedostupný Émilien«

„Amelie, mohl bych s tebou mluvit?" zeptá se mě trenér a tak jdu za ním. Je už po obou závodech a já se umístila na dvaadvacátém místě v obřím slalomu a v normálním, podržte se na devatenáctém místě.

„Co potřebujete?"

„Asi dost dobře víš, že se teď dost řeší olympijská nominace, že?"

„Ano."

„Pár jmen máme jistých, jako například Tessu, Alexise nebo tvého bratra, ale taky máme nějaké volné pozice, o které budete bojovat. A ty máš k tomu nakročeno opravdu dobře. Proto pojedeš do Záhřebu, Krajinské Gory i Schladmingu a možná i pak do Kornplatzu."

„Co, cože?"

„Tvé výsledky jsou na tvůj věk opravdu vynikající a taky na to, že jsi v SP nejela ani desetkrát."

„Takže teď jedu do Záhřebu?"

„Ano. Doufám, že nezklameš."

„To já nikdy."

***

Dneska jsme přijeli do Záhřebu, kde se pojedou dva slalomy. Jeden pojedeme my, holky a druhý kluci, takže mě chce Clement okamžitě seznámit se svými týmovými kolegy - já ale protestuji, první chci jít na svůj pokoj. Mám ho s Marií Lamureovou a Nastasií Noensovou. Škoda že nemůžu mít pokoj s Petrou, ta je totiž na jiném hotelu.

Holky jsou celkem fajn. Dost si povídáme, ale bohužel nás přeruší můj úžasný bratr, který mě volá za prvé na večeři a taky představit svým kolegům a kámošům.

,,Tohle je Alexis, ale všichni mu tu říkáme Alex, dále Victor, Theo a Augustin."

Se všemi se pozdravím. Konečně to mám za sebou a chci jít za holkama, ale brácha mi řekne, že můžu jít na večeři s nima. Takže jdu s tou bandou na jídlo. Pod stolem si vytáhnu mobil a píšu si s Émilienem.

Nemůžeš mi pomoct? Musím večeřet s bráchou a jeho kámoši!!! Am

Proč proboha?

Protože mě s nimi chtěl pořádně seznámit.

Upřímnou soustrast

Moc mi nepomáháš. Jsem v Chorvatsku a ještě u stolu s takovými cvoky!

Co proboha děláš v Chorvatsku?

Lyžuju, co jiného. I když, sněhu tu není zrovna nejvíc.

S bráchou a jeho kámoši?

Jo. Přesně tak.

Chtěla jsem ještě připsat: A jen tak mimochodem, u vedlejšího stolu sedí Kristoffersen. A taky je tu Mikaela Shiffrinová. Nakonec jsem to radši vymazala.

,,Clemente, co se tvoje sestra nad tím mobilem tak přiblble usmívá?" zeptá se Alex.

,,Asi s někým chodí a nikomu to neřekla," kopne do mě kopne.

,,To těžko. Píšu si s jedním kamarádem," řeknu.

,,Hlavně že říkáš, že žádné nemáš," zakroutí na mě očima.

,,Tak mám no."

,,Beztak se jí líbí," utahuje si že mě Victor.

Jdeš ven? Petra.

,,Už půjdu," řeknu a zvednu se, ,,své konspirační teorie zde můžete dotvářet jak dlouho budete chtít."

,,Čau," loučí se se mnou Clement a Alex, ostatní na mě jen zamávají.

Jasně odepíšu, když si oblékám bundu.

Potkáme se u našeho hotelu, kde už Petra stojí asi hodnou chvíli.

,,Promiň že jsem tě nechala čekat. Victor, Clement a Alex."

,,To zní velmi vražedně. Ale nevadí. Zima tu vážně není."

,,To ne."

Procházíme se trochu po okolí a pak jdu zpět na hotel.

Holky hrajou nějakou hru, tak se k nim přidám. Sice je atmosféra taková vlažná, ale s Marií asi nemůže být nic vlažné - její stále přítomné záchvaty smíchu nás s Nastasií rozesmívájí, až se z hraní karet stane jenom povídání. A je to fajn. Natočím s nimi takové šílené video, kde soutěžíme v různých pitomostech. Například kdo dál hodí svou botu nebo kdo postaví lepší domeček z karet. Nakonec nás to zabaví skoro až do půlnoci, kdy se rozhodneme jít spát.

Další den si jdeme i s kluky zalyžovat na takovou menší sjezdovku, což se zvrhne na závody holky vs. kluci. Až na to, že to není fér, protože my jsme tři a jich je pět. Nakonec se k nám přidat Alex, takže se z toho stane souboj Alex a já vs. Clement a Victor. Protože ostatní jsou v tom tak nastejno. Takže jsme z toho vlastně udělali paralelní slalom Alex vs. Clement a Já vs. Victor. Totiž původně k nám měl jít Clement, jenže on chce zásadně závodit proti mě. A vzhledem k tomu, že brácha sjel z trati, náš tým vyhrál.

***

Následující den se jede ten slalom. Já mám číslo 31, takže doufám, že ta trať bude ještě sjízdná.

Do závodu se vydávám s ne moc dobrou náladou - Ráno mi to Émilien zase nezvedl. Asi ho moc otravuju no...

Párkrát se odrazím a začnu automaticky projíždět těsně okolo tyček. Až jedna, která mě uhodí do ruky mě trochu probudí a začnu do toho dávat všechno. Teda skoro. Hlavně vztek na Émiliena - ale vlastně, proč by mi to měl zvedat. Je to mistr světa. A kdo jsem já? Nějaká holka co si jede v Záhřebu slalom, který možná ovlivní její blízkou budoucnost....

Čusík.
Snad se v kapitola líbila <3
Moc v to doufám.
Vlastně doufám, že se vám líbí celá tato kniha.
Tak se mějte hezky.