Mrzák ✔

34. Nová sezona

Grace

„Zlato, není ten stromeček moc velkej?" Otáčím se na Austina, který právě napochodoval do domu se stromkem takové velikosti, že za ním není vůbec vidět. Ne že bych nechtěla na vánoce pořádný stromek, ale že by musel zabírat půlku obýváku?

„Vždyť není tak velkej. Počkej, až ho uvidíš ozdobenej!" Mrká na mě tím svým způsobem, až mě přebíhá zvláštní mráz po zádech. V dobrém slova smyslu.

Rychle kontroluji Chrise, který se poslední dny pokouší lézt, a zase se vracím ke své práci. Chci ji mít co nejdřív hotovou a pak se natáhnout a odpočívat. Tohle druhý těhotenství mi dává zabrat víc, než to první.

Kdo by to byl řekl?

Když po pár desítkách minut ležím v obýváku na pohovce a sleduji Austina, který zdobí stromeček, jsem neskonale šťastná. Co asi řekne na můj dárek? Dala jsem si s tím takovou práci a teď jsem napnutá jako kšandy, zda se mu to bude vůbec líbit a zda to vůbec přijme.

„Zlatíčko, to se nepapá." Bere Austin Chrisovi z ruky ozdůbku, kterou někde sebral. Hned jí věší na stromek a já lákám pro jistotu Chrise k sobě. Sice můj odpočinek vezme za své, ale zase budu mít jistotu, že nesní nic, co by neměl.

„Tak co, měl jsem pravdu?" Ptá se Austin, když odsune schůdky, z nichž umisťoval hvězdu na samou špičku stromku. Sedám si, pohledem měřím stromek od spodu nahoru a musím uznat, že teď opravdu nevypadá tak velký, jak když ho Austin přinesl. Uznale pokývám hlavou a chválím. Musím, on ten stromek vážně vypadá nádherně.

„Víš, že to jsou vlastně naše první vánoce jako rodina?" Přisedává si Austin a hned mi dává pusu na tvář a rukou majetnicky objímá.

„Jo, jako rodina." Zasním se. Ale bylo by to o milion procent jiné, pokud bychom byly opravdová rodina. S oddacím listem a mým novým příjmením. Už to chci Austinovi říct, ale na poslední chvíli se koušu do jazyka. Nechci kazit tuhle nádhernou chvíli, kterou ale kazí, v uvozovkách, naše ratolest, která se záhadným způsobem doplazila k právě nastrojenému stromku a natahuje po něm ruce.

„Chrisi! Jak si se tam dostal, špunte?" Vyskakuje Austin a hned bere malého do náruče. Ten se mu za jeho výkon odvděčuje hlasitým smíchem.

„Pojďte za mnou, vy dva lumpové" lákám je na pohovku s úsměvem na rtech.

S pár blbostma, jako je letadlo, které na mě nalétává se přiblíží, a s velkým ‚hup' se usazují vedle mě.

***

Ráno jsem jako první vzhůru já. Nevolnosti už sice polevili, ale to, že se musím hned po probuzení najíst, zůstalo. Sedím v kuchyni, cpu se koláčem a po očku sleduji haldu dárků pod stromkem. Austin je tam nanosil ještě před tím, než jsme večer ulehli do postele.

Vypadá to nádherně, dokonale a já se neskutečně těším, až uvidím Chrisova jiskřící očička. Nejdřív tam ale musím dát velkou obálku, kterou pečlivě schovávám v šuplíku. To aby jiskřili oči i Austinovi.

„Tak, teď je to dokonalé" mumlám si pro sebe a zvědavě prohlížím balíčky, o kterých stoprocentně vím, že jsem je nebalila já. Psala jsem si o pár dárků, ale těch balíčků s mým jménem je tu nějak moc. A to koukám jen tak seshora.

„Nad čím přemýšlíš?" Ozve se nebezpečně blízko mě a mé srdce poskočí leknutím.

„Austine, ty jsi mě vylekal." Otáčím se k jeho rozespalé a ještě pomačkané tváři. Nic z toho ale nebrání tomu, aby i tak vypadal božsky.

Pusu na dobré ráno a pošeptání, že mě spíš nachytal při slídění, si už vychutnávám v jeho náruči. Sice mu odporuju, že jsem neslídila, ale mám to marný. Jsem prý zvědavá ženská. A taky hrozně moc sexy v té obepnuté noční košilce. Jenže co mám dělat, když jsem zase v tom?

„Víš, že jsem taky zvědavej?" Austinova ruka mi pomalu vyhrnuje košilku výš a výš, zatímco jeho polibky na rameno mě dostávají do varu. Ví jak na mě a možná tomu i přispívá to těhotenství, protože mi přijde, jakoby do mě někdo nalil nejmíň kýbl hormonů posedlosti po sexu. Ne že by to bylo na škodu. Ve vzájemném objetí se přesouváme ke kuchyňské lince, kam jsem posazena a následně doslova přišpendlena.

Jo, takhle se mi to líbí.

O pár minut později, už se jen vydýcháváme z naší malé vánoční rychlovky a jsme v podstatě rádi, že jsme ‚to stihli'. Není totiž většího dilema, než se rozhodovat mezi vlastním potěšením a řvoucím potomkem. Několikrát jsem přemýšlela, co je správné, ale na nic jsem nepřišla. Pokud odejdu od sexu, neuspokojená, budu nevrlá a odnese to malý a možná i Austin. Pokud nechám Chrise řvát, budu sice v pohodě, ale zase budu mít výčitky, jaká to jsem sobecká máma. A já nechci ani jedno. Takže resumé zní, nepřemýšlet nad tím. Ono se to stejně vždycky nějak vyvrbí.

„Chris už se mele, jdu na něj kouknout."

Austin zmizel v pokoji a já po odlepení z pracovní desky linky mířím do koupelny. Po rychlém sexu rychlá sprcha. Nechci přeci na společných vánočních fotkách vypadat jako strašidlo. Trvalo mi to opravdu jenom chviličku, ale za tu dobu se stihli kluci najíst. Teď je řada na nich. Austin si připravil oblek a malému jsme ve městě koupili bodýčko, co vypadá jako košile s kravatou.

„Není nad bláznivé rodiče, viď sluníčko?" Sleduji Chrise, který v tom body a tmavých džínách vypadá naprosto frajersky. Odměňuje mě úsměvem a žvatláním.

„Jsem hotov!" Nakukuje do pokoje Austin a nejenže je oblečený, ale ještě na mě mává foťákem. Super.

„My taky!" Beru Chrise do náruče a všichni odcházíme ke stromku.

Pokud jsem si někdy myslela, že jsem prožila nádherné svátky, byla jsem na omylu. Na velkém omylu. Žádné z nich se totiž nevyrovnaly tomu, na co se koukám teď. Chris, plácající se mezi dárky, Austin, sedící s foťákem hned vedle a já skoro plačící nad nimi. Proč mě to jen tak dojímá?

Pomalu se dáváme do rozbalování dárků a sledujeme, jak Chrisovi svítí oči. Přesně, jak jsem předpokládala. Všechno bere do rukou, všechno strká do pusy. A mně se to líbí.

„Grace..." Osloví mě najedou Austin přiškrceným hlasem. Pomalu zvedám hlavu od Kulíška, ale už dopředu vím, co za dárek právě rozbalil.

„Grace, to nemůže být pravda. To jako vážně?"

Kývnu hlavou. „To jako vážně."

„Opravdu?" Ptá se nevěřícně dál. Dívám se mu do očí a zatím se místo jiskřiček, které jsem čekala, objevuje nedůvěra. Ani se mu vlastně nedivím. Já jsem původně taky nevěřila, že to půjde a že to celé klapne.

„Jo zlato, pojedeš do L.A. a budeš zase závodit. Nová sezona je tvoje."