Mrzák ✔

20. Překvapení

Grace

Zcela vyčerpaná po náročném dnu, který mi dal zabrat jak ráno ranními nevolnostmi, tak v práci sepisováním hromady faktur a objednávek, usedám na balkon s džusem v ruce. Nohy pokládám na druhé křesílko, zakláním hlavu, nastavujíc se posledním hřejivým paprskům slunce a nechávám sebou proudit zbytky energie, která mi byla na dnešek přidělena. Kolikrát si připadám, jako nějaký stroj, který má vždy pevně dané limity. Poslepu ucucávám žlutou tekutinu ve sklenici, což je teď téměř jediné, co mi nedělá špatně od žaludku a vzpomínám na Austina. Přijede, nepřijede...

Už je pryč týden. Celý dlouhý týden, kdy se mi jen jedenkrát ozval a pak... Věřím tomu, že neměl čas. Jenže mě je čím dál tím víc po ránu špatně a moc to nevypadá, že by se to mělo zlepšit. Je jen otázka času, kdy si máma s tátou něčeho všimnou. A já bych to tak chtěla oznámit společně s Austinem. Unaveně si promnu čelo, mžournu na nebe a zase se nechávám ukolíbat jemným vánkem a teplem ze slunce. Takhle jsem tady schopná sedět hodiny. Vlastně do té doby, až je mi buď zima, nebo se neprobudím a nejdu raději spát do postele. Jenže tam je teď tak prázdno.

Možná už pomaličku usínám, když slyším k nám do dvora vjíždět auto. Brácha, určitě to bude jeden z bráchů, kdo jiný by to taky byl. Táta si auto nechává u servisu a máma vlastně taky. Přesto mi to nedává, protože se mi to parkování zdá nějaké zdlouhavé. To bych i já zaparkovala rychleji. Otevírám oči, které okamžitě vyvaluji, neb to auto, velké, celé černé auto jsem tu ještě neviděla. Navíc nezajíždí pod přístřešek, ale couve ke mně.

„Kdo to proboha je?" Pouštím nohy na zem, kde ani nehledám papuče a už stojím u zábradlí a zcela viditelně šmíruju.

No a co, já jsem tady doma.

Juknu na hodinky, je desátá večer, sluníčko už se schovalo za obzor, takže je přítmí, přesto tu postavu, co právě vylezla, stoprocentně poznávám.

Austin.

Jenže co to má za auto? A proč se schovává a rozhlíží tak, jakoby chtěl, aby nebyl vidět?

Přemýšlím, jestli na něj mám zavolat, protože to bych nejraději udělala, ale ovládnu se a vyčkávám. Austin v rychlosti otevírá dveře k sobě, kam nese jednu velkou tašku a poté ještě dvě. Co v nich asi je? Vrtá mi hlavou. Zvědavá ženská se ve mně nezapře.

Když přeparkovává, rozlívá se mi na tváři blažený úsměv. Teď půjde určitě za mnou.

Sleduji, jak vylézá z auta, obchází ho a ze sedadla spolujezdce vytahuje... Bože můj, to je nádherný pugét! Bouchne s dveřmi a v tu chvíli se podívá konečně nahoru. Vypadá unaveně, ale usmívá se.

„Grace, můžeš prosím za mnou?" Zastavuje se těsně pod balkonem a upírá na mě svá tmavá kukadla. Nerozpakuji se dlouho. Opatrně přelézám zábradlí na boku balkonu a slézám dolů, ke své lásce.

„Grace" chytá mě do náruče a v ní mě odnáší k sobě na verandu. Posazuje na stolek, hned vedle odloženého pugétu a líbá. Bože, ten polibek, tak moc mi chyběl.

„Austine, tys mě..."

„Ty mě taky."

Vzdycháme jeden druhému do polibku a nemůžeme se nabažit. Přesto se na malilinkou chviličku oddaluji, jen abych přijala kytici, poděkovala a hned se zase přisávám na jeho rty.

„Austine..."

Nečeká na nic. Bere mě, kytku, kterou odkládá hned v obýváku, zatímco se mnou pokračuje rovnou do ložnice. Tam mě ukládá do postele, a když už čekám další příval polibků, jeho hlava se ocitá přímo proti mému břichu. Odhaluje ho a líbá. Lechtá to, ale když slyším, jak si potichoučku povídá s tím prckem, co se zatím schovává uvnitř, veškeré mé obavy, které jsem kdy měla, se rozplývají. Zavírám štípající oči, přesto uniknutí pár slz nezabráním.

„Omlouvám se" stírá mi palcem ony slzy. Zhluboka si povzdychnu a raději si přitahuji jeho tvář k té mé. Nechci nic řešit, teda kromě sexu. Takže zatímco jak se z legrace říká, si prozkoumáváme dutinu ústní, rukama ho svlíkám. A moc práce mi to nedává, jde to tak nějak samo. Během chvilky už se naše horké kůže třou o sebe a naše vzrušení vzrůstá.

„Nechci ti ublížit, Grace..." Pohlédne mi Austin do očí, v kterých vidím obavu, a ruku pokládá na můj podbřišek.

„Neublížíš." Ujišťuji ho a raději se ujímám vedení. Přetáčím ho na záda, ruce mu chytám nad hlavou a do ucha šeptám slůvka, jak moc ho miluju. Po chvilce se uvolňuje a tak toho využívám a nasedám na jeho připraveného kamaráda. Nahoru, dolu, ruce zapírám o vypracovanou hruď, která je téměř celá potetovaná a hlavu zakláním. Téměř okamžitě se na mých prsou objevují Austinovo ruce. Podpírají je, hřejí a žmoulají bradavky, které tím vysílají do mého těla elektrizující signály. Ještě pár zhoupnutí, pár signálů a moje tělo se zmítá v nekonečné slasti. Až teď mi dochází, jak moc mi Austin chyběl. Nejen kvůli sexu, i když ten je s ním přímo božský, ale i jen kvůli jeho blízkosti, kvůli tomu pocitu spřízněnosti, tepla.

Nakloním se dopředu, zhoupnu a upřeně se mu zadívám do tváře. Je tak krásný. A můj...

„Miluju tě" vydechnu zrovna, když on v orgasmu vrčí mé jméno.

To nás přiměje se na sebe pitomě usmívat.

O pár okamžiků později ležím schoulená v jeho náruči a Austin mi vypráví, co se dělo v Los Angeles. Už mu nezazlívám, že se neozval, chápu, že tohle pro něj muselo být hodně těžké a tak raději převádím řeč na tašky, které tak tajemně stěhoval jako první. Dává mi polibek do vlasů a tvrdí, že jsem zvědavá. Přetáčím se tak, abych na něj viděla a hned jak tak udělám, se na něj zamračím. Musím vypadat jak napučená žába, což Austina znovu rozesmívá a po chvilce se s nekončícím láteřením o mé zvědavosti zvedá a tak jak je, tedy nahý, odchází vedle do obýváku, odkud postupně přináší všechny tři tašky.

„Tak se pojď podívat, ty moje zvědavko." Sedá na kraj postele, bere jednu tašku za druhou a celé je vysypává na postel.

Jsem v němém úžasu a pomalu ani nedýchám. Přisunuju se k těm maličkým věcičkám, které náhodně beru do rukou, a z očí mi tečou slzy. Tak tím mě dostal, překvapil, odrovnal. Tohle jsem tedy nečekala.

„Austine" zašeptám. Víc nemusím. Opět končím v jeho hřejivé náruči, kde je mi nejlíp.