Mrzák ✔

5. Bože!

Austin

Nevěřícně zírám na dodávku přede mnou, i na usměvavého muže, který zase sleduje mě. Všechny okolo zná, takže je jasné, že jeho otázka byla zcela řečnická. Kývnu, že rozumím, dožvýkám sousto, co mám v puse a už se zvedám a jdu k němu. Stále nemůžu uvěřit tomu, že je tu ta matrace tak brzy. Vždyť jsem si jí včera objednal!

„Tak, kam to bude?" Ptá se John, který mezitím stačil matraci došoupat na kraj auta. Nejsem si zcela jist, že ji sám vezmu a budu schopný ji odnést až ke mně do ložnice, ale i tak se natáčím zády k němu a čekám, kdy mi ji na ně svalí.

„Chceš vědět, jak se cítí zašlápnutej mravenec?" Drká do mě pobaveně Thom.

Zvedám oči od země a musím se začít smát taky. Všichni stojí u mě a natahují ruce, aby mi s matrací pomohli. Ani nevím, kdo na Johna houká, že může a už se matrace naklání dolů. Postupně ji chytáme za igelit, kterým je omotaná, rozestavujeme se kolem jejich stran, až to vypadá, jako bychom drželi rakev.

Trošku větší rakev.

„Kurva, to je těžký" skuhrá Rory, nejhubenější z nás. Má pravdu. Tyhle speciální matrace jsou těžký jako ďas. Ale neuvěřitelně dobře se na nich spí.

Obcházíme dílnu, od které odjíždí dodávka s Johnem a než stačíme přejít k mému bytu, dobíhá nás udýchaná Grace. Až po chvilce pochopím, že mluví ke mně.

„U Johna je to podepsaný. Já otevřu jo?"

Otevírá dveře a my se pomalu a opatrně soukáme za ní. Přes obývák do ložnice, kde celý náklad stavíme na zem. Nejdřív musíme zlikvidovat starou matraci. Nebudu spát na dvou, jako princezna na hrášku.

Než stačím nějak zareagovat, Josh udělí pár pokynů a kluci už odnášejí původní matraci kamsi pryč. I se vším, co na ní bylo. Sleduji je a tak vidím, že se zastavili v obýváku a Grace hbitě svléká prostěradlo a se zbytkem, který po cestě tak nějak odpadl, míří nahoru do domu. Když se vzpamatuju, neb jsem nečekal, že moje matrace bude pro všechny až taková atrakce a že mi všichni budou pomáhat, má už Josh z té nové odstraněný veškerý igelit. Rukou do mě drká, podává papíry, co k tomu byly přiložený a nazdvihnutým obočím mě vybízí ke spolupráci. Na svůj věk je tenhle chlapík až neuvěřitelně vitální. Dostrkáme matraci na kraj postele a necháme jí volně spadnout. Pak už jen stačí trošku ji poupravit a ola lá, moje nové spaní je připraveno. Teda ještě ne, ještě musím někde sehnat nové povlečení. To jsem si ani nedovezl, ani neobjednal.

„Uhni, já ti to povlíknu" odstrkuje mě najednou čísi ruka.

Grace, v náručí s novým, čistým povlečením. Nechápu sice, proč ho šla vyměnit, vždyť to co jsem tam měl, bylo skoro jako nový, ale neprotestuju. Uhýbám na stranu a se zájmem sleduji tu rozkošnou prdelku, jak se naklání a s ženskou pečlivostí mi stele postel. V celém tom sledování jsem ani nepostřehnul, že jsme zůstali v ložnici úplně sami. Josh i kluci se vypařili, nejspíš šli dorazit své obědy.

„Já bych to taky zvládnul... Grace." Prohodím, jen aby nebylo tak trapné ticho. Zrovna povléká polštář, když se na mě otočí s úsměvem na tváři a pinkne mi ten slovní tenisák zpátky, že to není žádný problém. Já se v ní fakt nevyznám. Ještě před chvílí to vypadalo, že jí nejvíc otravuje skutečnost, že mi šla pro nové povlečení a teď je vše zase zalité sluncem. Tahle holka je horší než májový počasí.

Párkrát protřepe polštáře, naklepe je, urovná a poté úhledně srovná obě deky. Takhle precizně ustlanou postel jsem neměl ani v těch nejluxusnějších hotelech. Škoda do ní večer lehnout.

„Tak, hotovo." Obejde postel, uhladí poslední neviditelné záhyby a je na ní vidět, že je se svou prací spokojená.

„Děkuju Grace, jsi hodná. A já jsem dlužník." Vypadne ze mě, aniž bych nad poslední větou uvažoval. Sjede mě celýho pohledem, udělá dva kroky ke mně a její pohled přímo do očí nevěstí nic dobrýho. Snad jsem toho zase tolik neřekl, nebo se jí opět nálada otočila o několik stupňů dokola? Ženská bláznivá.

„Nó," protáhne a mě naskakuje husí kůže.

„Já myslím, že až tady jednou nebudeš, tak si to vyberu tím" udělá poslední krok až ke mně, nahne se k mýmu uchu a polohlasem pokračuje.

„Že do tý tvý postele hupsnu a budu se v ní rozvalovat jako princezna. Ta matrace vypadá sakra pohodlně."

Naposledy cítím její horký dech na své kůži, nasládlý parfém a je pryč.

Dostala mě. Něčím mě dostala, protože mlčím jako ryba. A ještě že tak. Jinak bych byl schopný jí říct, že nemusí čekat, až budu pryč. Klidně si může hupsnout ke mně. Pro mě za mě, ať se rozvaluje, třeba jako dvě princezny.

„Bože!" Obracím oči v sloup. To měla v tom parfému nějaký halucinogenní látky? Jsem jak zdrogovaný. Vždyť já jí nechci, jen se na ní dobře kouká. Nic víc.

Otáčím se, projdu obývákem ven a mířím si to ke svému nedojedenému obědu. Rychle ho do sebe nahážu, poděkuju klukům za pomoc a už se zase vrtám v motorce.

Večer, když se rozvaluji na sedačce a sleduji televizi, někdo klepe. Mažu si zrovna pahýl nohy a na malou chvilinku váhám, či si jí nějak schovat, nebo ne. Nakonec se rozhoduji nic neschovávat. Jsem takovej, jakej jsem, mrzák, tak ať to všichni vidí. Proto směrem ke dveřím houknu dále a netrpělivě čekám, kdo to bude.

„April! Ahoj. Jak se máš?" Ptám se zvesela a naznačuji, ať se posadí. Volí křeslo. Prohodíme spolu několik zdvořilostních slov, než dojde na to, proč vůbec přišla. Jako ženské jí to nedá a chce vědět, jak jsem se zabydlel, jestli něco nepotřebuju, jestli žiju a tak vůbec. Prostě se rozhodla, nejspíš, suplovat mi mámu. Můj úsměv povadá. Druhou mámu nepotřebuju a ani nechci. Vytvářím si v sobě blok, který se ale postupem rozhovoru bortí. Čím víc spolu mluvíme, tím je menší a menší. Odsoudil jsem jí rychle a nespravedlivě. Přišla si jen popovídat. A já dokonce zjišťuji, že je to příjemné. Už dlouho jsem si jen tak s někým nepovídal. Na rovinu a o všem. Ne že bych jí říkal všechno, to zas ne, i já můžu mít svá tajemství, ale když se ptá, odpovím. Je už téměř na odchodu, když se ozve jedno ťuknutí a dveře se rozlítnou dokořán.

„Mami, volá teta Ingrid." Protočí Grace legračně očima. Nejspíš to bude docela zajímavá a všemi oblíbená teta, protože April se se stejným protočením očí omlouvá a v rychlosti mizí pryč. Zato Grace zůstává stát na místě a prohlíží si mě. Na nohu nevidí, jsem k ní zády, tak nevím, co má za lubem.

„Chystáš se mi hupsnout do postele?" Rozhoduji se trošku ji poškádlit a daří se mi to. Grace se podívá směrem k ložnici, vrátí pohled na mě, otevře pusu a chce něco říct. Jenže to už zase mluvím já.

„Ale pozor, mám perfektně ustláno!"

Pusu zavírá, rudne a v očích se objevují hromy blesky. Kdyby měla průhlednou hlavu, myslím, že bych viděl jen žíznivé čáry, které zůstávají za jejími myšlenkami, které se tam právě teď honí. Myšlenky, jak mě zabít. Nakonec jen svraští obočí k sobě, což jí dělá roztomilou čárku uprostřed čela a zamumlá cosi o blbounovi. Třísknutí dveří a je fuč.

Myslím, že skóre je vyrovnáno. Ještě, když slyším další třísknutí dveří, tentokrát nade mnou a hlasité zvolání: „debile!"