40. EPILOG

271 14 8
                                    



Austin

O šest let později...


„Tááátííí! Já chci taky." Tahá mě za triko Bibi.

„Zlatíčko, ale ty jsi holčička a ty na motorkách nejezdí." Pohladím jí po hlavičce a pak si pohrávám se dvěma culíky, které jí trčí každý na jednu stranu.

Bibi sleduje Chrise, který před námi jezdí na své mini motorce a potom se na mě otočí s docela nasupeným pohledem. „Ale já to chci taky zkusit. Mně se to líbí. Minule jsi mi to slíbil. Prosííím tatííí." Její výraz se změní na přesně takový, kterému nedokážu odolat. Psí očička, pusu do podkovy a ruce založené na hrudi. Jo má mě holka omotanýho kolem prstu a od malička ví, jak na mě.

„Dobře, tak dobře, můžeš si to zkusit, ale mamince ani muk. Jasný?"

„Jasný tati." Oči se jí rozzáří, stejně jako Grace, když jsem jí tenkrát v nemocnici žádal o ruku. Sice se nám to potom trošku zkomplikovalo, neb smlouva, kterou jsem stihnul uzavřít, nešla vypovědět, ale ono to nakonec ani moc nevadilo. Nějak se nám tady v Los Angeles zalíbilo a tak jsme přesídlili sem, na chatu. Ano, tohle označení se vžilo a Grace ho používá do dneška, i když je to v podstatě jediný domov, co máme.

A taky už jsme nechtěli čekat. Přesně tři měsíce od narození Bibien jsme se vzali. Svatba byla nádherná, přesně taková, jakou si Grace přála a já ještě teď přemýšlím, proč jsem ji tak dlouho odmítal. V podstatě se nic nezměnilo, jen její příjmení. Graceini rodiče uspořádali zahradní oslavu a k mému překvapení přijel i Rob s přítelkyní. Bál jsem se, naše vztahy byly na bodě nula, ale ukázalo se, že se Rob za tu dobu co jsme se neviděli, změnil. A jelikož byl stejný blázen do motorek jako já, rychle našel společnou řeč s Joshem. Ten nakonec přišel s nápadem, že by mohl nastoupit místo mě do dílny. Přece jenom jsme jim tam oba chyběli. Grace se toho chytla a ani nevím jak, bydlí teď Rob s Vanesou v našem, teď už bývalém domě v Dibollu.

Brácha byl taky ten, kdo mi dával po telefonu rady, když jsem jel svou první a zároveň poslední sezonu. Ta smlouva nešla vypovědět, i když podezírám Davida, že to tak nějak na mě s panem Kellenerem ušili. Byly v tom velký prachy a oba si byli jistí, že to dokážu. Měli pravdu. Na konci sezony jsem z prvního místa mával pohárem a bouchal šampáňo. Vrátilo mě to do doby, kdy jsem tím žil a na stupních vítězů byl jako doma, ale při pohledu na Grace a děti, jsem věděl, že můj život je někde jinde. Jenže to by nebyl David, kdyby mě alespoň neuvrtal do týmu jako poradce, když jsem další angažmá jako jezdec odmítnul. Takže teď na okruhu trávím možná víc času, než když jsem jezdil. A miluju to úplně stejně.

Stojíme s Chrisem každý z jedné strany motorky, na které sedí Bibi, která má jako správná frajerka na hlavě Chrisovo helmu, na rukách jeho rukavice a napjatě poslouchá instrukce, co dělat. Když jsme jí ukázaly, co na co je a co kde mačkat, zkouší startovat. Prvních pár metrů ji přidržuju, jdu vedle motorky rychlou chůzí a Chris z druhé strany běží. Poté ji pouštím a musím uznat, že ji to jde skvěle. Myslel jsem, že Chris je přirozený talent, ale i Bibi zdědila mé motorové vlohy. Ničeho se nebojí a tak jako Chris teď z motorky nechce slézt dolů. Musíme ji přemlouvat.

„Nejspíš budeme muset koupit Bibi vlastní motorku. Růžovou, aby mi nebrala tu mojí." Oznámí Chris takovým povzdechem, až se musím usmát. Nicméně má pravdu. Jak to Bibi jednou zkusila, bude chtít jezdit pořád. A to je docela problém. Grace ji vidí jako princeznu v šatičkách, s culíčky a ne jako malou závodnici.


Ještě než stihnu z garáže dojít domů, Bibi už líčí překvapené Grace svou první a rozhodně ne poslední jízdu. Protáčím oči. Hlavně že mi slíbila, že nic neřekne. Mohlo mě napadnout, že i když si na motorce napoprvé počínala líp, než kdejaký klučina jejího věku, pořád je to ukecaná holka. Hodně moc ukecaná holka.

„To jako fakt?" Podívá se na mě Grace a na druhý bok si přehodí naši nejmladší dcerku Olive.

„No jo, no. Svezla se." Krčím rameny.

„A šlo mi to mami. Chci jezdit závody jako táta."

„Ne, já chci jezdit závody jako táta. A taky budu vyhrávat jako táta. A vyhraju i ten, ten... jak se to řekne tati?"

„Titul mistra světa." Odpovídám Chrisovi.

„Jo, ten taky vyhraju!"

„Tak dost vy dva. Umýt ruce a ke stolu. Nebo budu jedinej mistr světa já." Brzdím rozjetou ratolest a když oba zmizí v koupelně, stoupnu si ke Grace a i s Olive ji obejmu.

„Slib mi Austine, že na ně dáš pozor" prosí Grace.

„Slibuji."

„A ještě mi slib, že tohle dítě" zhoupne Olive na boku „bude normální holčička."

Nakloním se k malý, dám jí pusu a potom Grace do ucha zašeptám.

„A když ne, tak si uděláme další princeznu."



KONEC





******************************************************************

Děkuji za váš čas, hvězdičky, komentáře.

Mám vás ráda ♥


Mrzák ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat