Mrzák ✔

13. Ty to jen tak nevzdáš, co?

Austin

Rocková hudba mě vždycky dokáže spolehlivě odreagovat. A to jsem taky dneska potřeboval jako sůl. Když si mi Grace vylévala srdíčko, cítil jsem tam někde v oblasti svého srdce příjemné hřání. Těšilo mě to, už strašně dlouho jsem nic takového necítil. Možná si ani nevzpomínám, kdy naposled. Přesto jsem utekl. Nemohl jsem s ní zůstat.

Doma jsem tedy zaháněl své myšlenky hlasitou hudbou, zábavnou šou v televizi a zcela unavený padl do postele. Sny na sebe nenechaly dlouho čekat...

Znovu slyším Grace říkat všechno to přiznání. Tentokrát se jí dívám do očí a usmívám se. Je mi krásně a jsem šťastný. Rukou přejíždím po rameni, kde mě šimrají její hebké vlasy. Poté, když domluví a čeká na mou reakci, přitisknu si ji pevně do náručí. Cítím její vůni, tělo, tlukot srdce...

„Grace!" Vytřeštím oči do tmy, kde rozpoznávám obrys jejího těla. Bezpochyby je to ona. Rychle se vyvlékám ze sevření, sedám na kraj postele a chci utéct. Sahám po berlích, ale nejsou tam.

Nejsou tam!

„Kde mám berle?" Rozsvěcím malou lampičku v domnění, že jsou jen spadené někde na zemi. Jenže ať se dívám jak chci, berle nikde nejsou. Otáčím se dozadu na Grace, na usmívající se Grace, která leží na boku s hlavou podepřenou jednou rukou. Vypadá tak božsky, až se mi zatmí před očima. Dvakrát, třikrát mrknu, protřu oči a podívám se na tu bohyni znova. Téměř průhledná světlounce modrá noční košilka obepíná její postavičku a já si na malou chvilku dovoluji popustit uzdu své fantazii a představuji si jí nahou. Ó můj Bože! Líbí se jí, jak se na ni dívám, a mně se líbí, co vidím. To poznávám i přívalem krve do mého rozkroku.

„Odnesla jsem je."

„Co jsi odnesla?" Můj pohled se mění na nechápavý.

„No ty berle jsem odnesla. Abys mi nemohl utéct." Začne se smát a přisune blíž ke mně. Prsty položí na má záda a zlehounka po nich přejíždí. Je to příjemné, intimní, přesto se zvedám a skáču pryč.

„Tak to teda ne!" Zastoupí mi cestu. Mohlo mi dojít, že se dvěma nohama bude hbitější. Opírám se jednou rukou o zeď a zase klopím oči, které ale tentokrát nekončí až na podlaze, ale na jejích ňadrech. Bradavky, ty rýsující se bradavky pod košilkou mě dostávají do varu ještě víc, než šimrání na zádech.

„Austine" šeptá mi Grace tak blízko tváře...

Otáčím se, doskáču zase k posteli a sedám na ni. I po tak krátké chvilce stání mě bolí noha. Skládám hlavu do dlaní a přemýšlím co teď.

„Ty to jen tak nevzdáš, co?" Utrousím po chvilce klidu. Grace se zatím posadila vedle mě, a čeká. Cítím její sálající teplo, mísící se s parfémem a erotičnem. Mísnost je tím prosycená a škrtout sirkou, bouchne to tu jako atomová bomba.

„Ne-e" zní její jednoduchá a celkem předvídatelná odpověď. Zvažuji své možnosti. Jenže nechci Grace ranit. Nechci jí ublížit. Na to ji mám až moc rád.

„Austine, nepřemýšlej" dostávám první polibek na paži a druhý na lopatku. Grace se usadila za mě a umisťuje na má záda jeden polibek vedle druhého. Snaží se mě vyvést z míry a dost se jí to daří. Jenže najednou přestává. A když zase o chvilku později cítím její horký dech, o kousek níž se na mě tisknou její holé bradavky. Naskakuje mi husí kůže a mé tělo vibruje. Pokud nepřestane, nebo pokud já nic neudělám, nevydržím to. Tohle by nikdo nedal. A já... já už jsem skoro čtyři měsíce nikoho neměl.

Zvedám hlavu z dlaní, zhasínám lampičku. Můj dlouhý nádech a výdech mě krapet uklidňují, i když celou situaci neřeší. Pomalinku se otáčím, napjatý, co tam uvidím. Měsíc slabě osvětluje pokoj, i Grace, jenž sedí na patách těsně za mnou. Košilku má spadenou v pase a vlasy jí volně splývají přes prsa. Nedokážu se na nic soustředit. Vidím nádhernou ženskou přede mnou, jak se mi nabízí a já...

Zvedám k ní ruku, odhrnuji vlasy dozadu a odhaluji tak to, co mě tak láká.  Nedočkavostí ani nedýchám. Jemně přejedu po jedné bradavce a vzápětí už je mám v dlaních obě. Cítím, jak se Grace chvěje, jak mělce dýchá, jak šeptá moje jméno. Zavírám oči, přitahuji si ji k sobě a líbám. Má tak jemné, sladké rty, že by byl hřích je nechat být. A zatímco naše rty i jazyky hrají tu nejsladší hru, vysvlékám Grace košilku a pokládám na záda. V mžiku mám její nohy omotané kolem boků a ruce na zádech.

Chce mě a já chci jí.

Nechávám rty na chvilku opuštěné a těma svýma sjíždím na labutí krk, přes drobnou jamku až na prsa, která dráždím. Jazykem je pošimrám, políbím a už jedu ještě níž. Graceiny ruce mě vískají ve vlasech, povzbuzují, dodávají odvahy. A když jsem dole, tisknou mou hlavu ke klínu tak, že pomalu nemůžu dýchat. Užívám si to. Když konečně získávám trošku kyslíku, svlékám své boxerky, které odhazuji někam na zem a vracím se nahoru ke Grace. Celá nedočkavá si mě tiskne k sobě a žadoní. Líbám ji na ucho, kam šeptám dotaz, zda to opravdu chce. Odpověď znám, přesto ji potřebuji slyšet.

„Jo... jo Austine, chci tě."

Usměji se do polibku a pomalu přirazím. Nechci nic uspěchat. Volím co nejpomalejší tempo, kterým se vlastně rozhoduji trápit jak Grace tak sebe. Pokojem se nese vzdychání, šeptání, které přechází do těch nejsladších proseb. Líbí se mi to. Zrychlím, ale jen tak, abych doháněl k šílenství Grace. Netrvá to ani tak dlouho, kdy by mi slíbila celý svět.

Prosí, nadává, slibuje.

„Austine..."

„Ano Grace?"

„Rychleji, dělej, prosím." Šeptá z posledních sil.

Tentokrát ji poslouchám. Dívám se jí dlouze do očí a sleduji, jak se stávají tmavšími a tmavšími. Až v nich probleskne světýlko, které Grace dostává do jiné dimenze. Je to tak úžasné, že to odpaluje i mě. Ještě párkrát přirazím a plnou vahou padám na Grace pode mnou. Vzápětí mi to dochází a chci se odkulit, ale jsem pevně přitáhnut na to ještě se chvějící tělo. Naše srdce teď bijí ve vzájemné harmonii. Já cítím to její, ona cítí to moje.

Rozespale beru do ruky telefon, vypínám budík a zívu. Poté se dívám na čas, který ukazuje nějak moc. Vystrašeně vylétnu do sedu, znovu se podívám na hodiny a zakleju. Už jsem měl být dávno v práci. Chci se natáhnout pro berle, ale nejsou tam.

Nejsou tam!

A v tom mi dochází, co se stalo v noci.

Berle, Grace, sex...