Princess of Jotunheim - [Loki FF]

II.

Od místa kde jsme přistáli vedl dlouhý barevný most až k asgardskému paláci. Vojáci nás zavedli až na náměstí. Nenápadně jsem se od davu oddělila a vyšla směrem k hostinci. Začalo mi kručet v břiše.

Ještě před tím než jsem utekla, jsem otci ukradla pár drahokamů, které se těžili v Jotunských horách. Měl jich plné sklepy, takže si ničeho nevšiml. Snad

Sedla jsem si ke stolu. Hned ke mně přiběhla mladá, milá číšnice a ptala se: ,,Co Vám můžu nabídnout?"

,,Něco k pití a jídlu." řekla jsem. Bylo mi jedno, co mi přinese, hlavně aby se to dalo jíst a pít.

Za několik minut jsem uviděla jak ke mně jde nějaká starší dáma a nese džbán vody a polévku. Položila obojí na stůl a zeptala se mě: ,,Doufám, že máte čím zaplatit!?"

Vytáhla jsem z kapsy dva třpytivé drahokamy. Jeden modrý a druhý zelený. Žena na ně hned vykulila oči, vložila si je do kapsáře, poděkovala a odešla.

Začala jsem jíst. Asgardské jídlo bylo moc dobré, o hodně lepší než to jotunské. Nebylo divu, v Jotunheimu, kde celý rok panovala zima toho moc nerostlo, na rozdíl od Asgardu, kde byli velmi příznivé podmínky.

Poté co jsem dojedla, ke mně hned přišla ta mladá dívka. Pochválila jsem jí jídlo, poděkovala a zeptala se, jestli se tady dají pronajmout pokoje.

,,Jistě, hned to zařídím." řekla dívčina a někam odběhla. Za několik minut se vrátila zpět a šla mi ukázat pokoj. Byl malý a útulný, jako moje chýška v Jotunheimu. Ach zase ty moje vzpomínky

Poděkovala jsem dívce, ta odešla a já si sedla na postel. Byla jsem unavená, ale spát se mi nechtělo. Došlo mi, jak moc se mi ten pokoj líbí. Byla v něm malá měkká postel, skříň, stůl se dvěmi židlemi a malá komoda. Oknem sem pronikaly sluneční paprsky.

Měla jsem krásný výhled na asgardský palác. Světlo ze slunce se od něj odráželo jako od zrcadla, až jsem si musela zakrýt oči.

Najednou jsem uslyšela zatroubení trumpety. Tramtarará

Malinko jsem pootevřela okno, abych uslyšela co bude říkat královský trubač. Byla jsem zvědavá.

,,Na vědomost se dává, že se dnes večer v asgardském zámku, bude pořádat ples, na počest narozenin naší milované královny Friggy, manželky našeho vládce Odina. Všichni jsou zváni." řekl muž, který před chvílí troubil na trumpetu a odešel.

Měla jsem velikou radost. Na plesu jsem ještě nikdy nebyla. Osud mi připravil pěkné přivítání. Hned jsem začala přemýšlet, co si vezmu na sebe. Když jsem si balila věci, nevěděla jsem, že se budu chystat na nějaký ples, takže jsem s sebou žádné šaty neměla.

Řekla jsem si, že si budu muset nějaké šaty vytvořit. Neměla jsem ale čas běhat po městě a shánět látky a nitě. Budu si je muset vytvořit z ledu. Já jsem ale nikdy nic jiného než dýku a růži z ledu nevytvořila. Bála jsem se, že to zkazím... ale zkusila jsem to.

Vytvořila jsem si tyhle šaty:

Pak jsem si ale uvědomila, že by mě mohl někdo poznat a říct strážím, že jsem mrazivá obryně. Ti by mě poslali do vězení a nebo dokonce popravili. Při té představě jsem se začala bát.

Vytvořila jsem si tedy ještě takovouhle škrabošku:

Byla jsem na sebe hrdá. Takový kousek se mi ještě nikdy nepodařil. Jediné, co mi na vytváření věcí z ledu vadilo je, že mi pokaždé zmodraly ruce. Nemohla jsem to tedy dělat na veřejnosti, jinak bych se prozradila.

Oblékla jsem si šaty, učesala se, nasadila jsem si škrabošku a vyrazila na ples. Už se nemůžu dočkat!