Princess of Jotunheim - [Loki FF]

VIII.

Následovali jsme vojáky až do místnosti, kde byl královský trůn. Odin na něm seděl a v ruce  třímal svoje zlaté kopí. Poklekli jsme před ním. Všimla jsem si, že vedle trůnu stojí Loki a Thor. Loki se na mě soucitně usmál. Nechápala jsem proč. Co se sakra děje!?

Sklonila jsem hlavu a řekla: ,,Co jste potřeboval Vaše veličenstvo?"

,,Chtěl jsem Vám říci, aby jste už zbrojnici nikdy neuklízeli...v rámci bezpečí nás všech." odpověděl Odin s malou pomlkou. Pomalu mi to začalo docházet.

,,Děkuji, to je vše. Můžete jít." řekl Odin. Otočila jsem se a stihla udělat dva kroky dopředu, než mne zastavil Odinův hlas. ,,Vy tu ještě zůstaňte, slečno Avery."

Zůstala jsem stát na místě. Bála jsem se, proč Odin chce, abych zůstala, i když jsem už trochu tušila. Vedoucí služebná odešla. Pomalu jsem se otočila zpět k Odinovi.

,,Pojďte k nám blíž." rozkázal mi Odin zatím ještě milým hlasem. Poslechla jsem. ,,Mohu se vás zeptat, co to máte za znamení na vaší pravé ruce?"

Rychle jsem si svoje tetování zakryla rukou a řekla: ,,To je jenom takové malé zranění, udělala jsem si to v kuchyni." Odin se zamračil. To mi asi neuvěří...

,,Nelžete mi prosím." řekl ,,Tohle znamení, mají totiž mraziví obři, takže se vás zeptám trochu jinak. Co jste zač?" Ještě více jsem znervózněla.

,,Já jsem jen obyčejná asgarďanka. Nic víc." zalhala jsem. Koukla jsem se na Lokiho tvář. Naznačoval, abych Odinovy nelhala. Pozdě

,,Tak dost! Přineste skříňku prastarých zim." rozkázal Odin přísným hlasem jednomu z vojáků. Strážce odešel. Nevěděla jsem, co mám dělat. Za minutu se voják vrátil a v ruce držel tu zváštní modrou truhlici z Jotunheimu. Vykulila jsem na ni oči. Nějak jsem tušila, co bude Odin chtít udělat.

 ,,Pokud nejste mrazivá obryně, jak vy říkáte, při doteku se Vám nic nestane. Tak do toho." pobídnul mě Odin a ukázal na safírovou skříňku. Vystrašeně jsem koukla na truhlici, na Lokiho a poté i na Odina.

,,Ne prosím." řekla jsem a oči mi pokryla tenká vrstvička vody. Klekla jsem si před Odina a prosila ho, aby mne nechal být. Vojáci přede mě na zem postavili truhlici.

,,Ale no tak. Vždyť se Vám nic nemůže stát." řekl všeotec a naznačil strážím, aby mne pobídly. Jeden z vojáků mě popostrčil směrem k truhlici. Přes slzy jsem už skoro nic neviděla. Všimla jsem si jen ustaraného výrazu Lokiho. Ten mi dodal odvahu. Nesměle jsem uchopila držadla truhlice.

Okamžitě mi začali modrat ruce. Sklonila jsem hlavu. Nemohla jsem nic udělat. Nechala jsem modrou barvu, aby se mi rozlila po celém těle. Z tohodle se už nevymotám.

Po chvíli jsem zvedla hlavu a podívala se na Odina. Nejspíš už mi modrá barva došla i do obličeje(a tudíž mi i zrudly oči), protože mi přišlo, že se mě Odin trochu lekl. Vmžiku jsem pustila truhlici a stoupla si. Okamžitě se mne chopily stráže.

,,Teď nám prosím, řekněte kdo doopravdy jste." řekl Odin. Zamračila jsem se.

,,Jmenuji se Avery Laufeydottir. Jsem princezna z Jotunheimu a Laufeyova prvorozená." odpověděla jsem mu rázným tónem. Odin znejistěl, ale pak se zvedl ze svého trůnu.

,,Avery Laufeydottir, za neoprávněné vniknutí na území Asgardu tě já Odin, všeotec odsuzuji k strávení času za mřížemi po dobu neurčitou." domluvil a uhodil svým kopím do země. Stráže mě začali táhnou směrek k vězení. Trochu jsem se vzpírala, ale na dva velké a silné vojáky jsem logicky neměla. Naposledy jsem se otočila. Viděla jsem jak se Loki o něčem hádá s Odinem. Třeba ho chtěl přesvědčit, aby mne nechal jít. Moje myšlenky ale přetrhla věta, kterou Odin vypustil z úst.

,,Zavolejte krále Laufeye a vyřiďte mu, ať sem přijde, že máme jeho dceru." rozkázal jednomu vojákovi. Tak to je konec.

_______________________________

Seděla jsem ve své cele na zemi a koukala do země. Byla jsem tu sama. Vězení nebylo takové, jak jsem si ho představovala. Bylo čisté, prostorné a bíle vymalované. Místo mříží tu byla jakási žlutá energetická stěna, která dávala elektrošoky.

Seděla jsem tady a čekala na Odinův rozsudek. V hlavě se mi honily různé myšlenky.

Někdo si odkašlal. Zvedla jsem hlavu a smutnýma očima jsem se na něj podívala. Byl to Loki. Zmáčknul tlačítko, které vypnulo mříže a vešel dovnitř mé cely. Pořád jsem na něj hleděla. Byla jsem ráda, že za mnou přišel.

Loki si sednul na zem vedle mě a obejmul mne. Přitiskla jsem se k němu.

Po chvíli jsem se od něho odtrhla a zeptala se ho: ,,Proč jsi za mnou přišel?"

,,Chtěl jsem tě vidět a taky ti něco říct." odpověl. Zvedla jsem obočí.

,,Co jsi mi chtěl říct?" Docela mě to zajímalo.

,,Laufey, tvůj otec už je na cestě sem. Každou chvílí by měl dorazit do královského zámku. Zkusím Odina přesvědčit, aby ti dal milost, ale nevím jak dopadnu." odpověděl mi.

Usmála jsem se na něj. Byl tak ochotný a milý. Krátce jsem ho políbila.

,,Děkuji." vydechla jsem. Loki mi polibek oplatil a odešel. Začala jsem se bát. Co se mnou budou chtít udělat?!