Princess of Jotunheim - [Loki FF]

VII.

Z asgardského paláce jsem odcházela pořád ještě vyděšená. Nemohla jsem uvěřit, co se v posledních hodinách stalo. Hlavou mi běhaly nejrůznější otázky. Jak je možné, že mi zmodrala ruka? Třeba je ta krabička z Jotunheimu. Jak to říkal Odin? Na tuhle věcičku si dej pozor. Už několika lidem vzala život. Co tím jako myslel?

Na schodech mne zastavil Loki. Nic neříkal a jen se na mě nechápavě kouknul. Podívala jsem se na něj ještě pořád vystrašeným obličejem a nejspíš i očima plných slz. Chtěla jsem začít vysvětlovat, ale promluvil první.

,,Pojď se mnou." řekl a já ho poslechla. Odvedl mě zase do toho pokoje, kde mne poprvé políbil. Zdálo se mi, že tu uklidil. Posadili jsme se na postel a já spustila.

,,Dneska mne poslali, abych uklidila ve zbrojnici. Normálně jsem tam utírala prach na všech věcech, ale potom jsem se dostala k takové zvláštní modré krabičce. Šáhla jsem na ni a začali mi modrat ruce." řekla jsem vzlykavě. Cítila jsem, jak mi po tváři stékají malé potůčky slané vody. Teď měla přijít ta chvíle, kdy Lokimu řeknu o svém pravém původu.

,,To ale nic nemusí znamenat. Mohl to být třeba jen odraz světla od té truhlice." řekl soucitně. Začala jsem potichu vzlykat. Loki vzal mojí ruku do své.

,,Ale znamená to. Ta truhlice je totiž z Jotunheimu, že?" Až teď mi to došlo.

,,Ano je z Jotunheimu. Ale jak to s tím souvisí?" zeptal se Loki. Zhluboka jsem se nadechla.

,,Já jsem ti totiž lhala. Ve skutečnosti se jmenuji Avery Laufeydottir a jsem mrazivá obryně." Loki zvedl obočí ,,Omlouvám se, že jsem ti lhala...... Teď asi chceš abych odešla, tak já už radši půjdu." zvedla jsem se a chtěla odejít.

Loki ale chytil mojí ruku a stoupnul si. Kupodivu nebyl naštvaný. Právě naopak přitáhl si mě k sobě a políbil mne.

,,Ne nechci." řekl poté.

Myslím, že víte co se dělo po tom, takže si to prosím domyslete sami :-) Díky

___________________________________________

Probudila jsem se kolem osmé hodiny ranní. Do očí mi svítilo sluníčko. Koukla jsem se vedle sebe. Ležel tam Loki. Vypadal tak hezky, když spal. Rychle jsem se oblékla a šla přímo do kuchyně. Byla jsem tam první.

Dnes byl v kuchyni velký den. Dnes měli na návštěvu přiletět nějací lidé z Vanaheimu, takže jsme museli přichystat dvakrát více jídla než normálně. Začala jsem umývat zeleninu a přemýšlela při tom o předchozí noci.

____________________________________________

Po práci jsem jako obvykle potkala Lokiho.

,,Co kdyby jsme dnes šli zase do hor?" zeptal se mě. Mlčky jsem kývla hlavou na souhlas. Tentokrát jsme celou cestu mlčeli. I Loki jen občas něco poznamenal a to byl vždy tak ukecaný.

Po několika minutách jsme zase došli na vrchol. Opět jsem si sedla do trávy a konečně jsem něco řekla. ,,Děkuju ti." Nevím proč to ze mě vypadlo až teď.

,,Za co?" zeptal se Loki. Usmála jsem se na něj.

,,Za všechno co pro mě děláš." odpověděla jsem mu.

,,To nestojí ani za řeč." řekl a zarazil se ,,Můžu se tě na něco zeptat?"

,,Ano, jasně." odpověděla jsem nejistě. Začala jsem se bát.

,,Co znamená to tetování, které máš na ruce?" zeptal se mě. Instinktivně jsem se koukla na svojí pravou ruku. Měla jsem tam vytetované znamení podobné sněhové vločce.

,,To je tetování mrazivých obrů. Mám ho už od malička. Označuje šípy mířící do středu. Všichni v Jotunheimu věří, že je tohle tetování ochrání." odpověděla jsem. Loki chytil moji ruku a dal mi krátkou pusu.

__________________________________________

Další den:

Byla jsem v kuchyni. Zrovna jsem připravovala suroviny na pečení chleba. Vedoucí služebná stála u dveří a říkala jednomu kuchaři, co bude dnes potřeba upéct a uvařit.

Najednou do kuchyně vtrhly stráže. ,,Je tu ta nová služebná?" zeptali se.

,,Ano, pokud tedy myslíte mě." řekla jsem nechápavě. Měla jsem z toho špatný pocit.

,,Pojďte s námi a vy taky paní vedoucí. Odin si vás žádá." řekl jeden z vojáků. A sakra! Co jsem zase provedla?!