Larry Jednodílovky

war ✔

•Louis je ve druhé světové válce nasazen jako voják. Je ve válce už posledním rokem a jeho milovaný přítel na něj čeká doma.
• Louis TOP

Louis

„L-Lou, j-já n-nechci, a-aby jsi šel do-do války." vzlykl mi do hrudi můj kudrnatý přítel. Právě stojíme před vlakem, který mě odveze pryč.

„Lásko, moje, neplakej. Vrátím se ti. Slib mi, že na mě počkáš i kdyby to mělo trvat pár let. Prosím, slib mi, že na mě budeš čekat." jeho tváře jsem držel v dlaních a palci jsem stíral slzy, které se vezly po jeho tvářích.

„To je jasný, že-že na tebe počkám. Stejnak budu celou dobu u tvé mamky, pokud mě nevykopne za to, že jsem k nevydržení." uchechtne se.

„Nevyhodím, neboj se." zasměje se Jay, která stojí opodál. S Louisem se už rozloučila, takže jenom čeká na nás.

„Lásko moje, miluju tě, budu na tebe myslet celou dobu, a budu bojovat jenom za tebe, ano, lásko moje?" Harry jenom kývl hlavou. S úsměvem jsem se přitiskl k jeho rtům a dal mu pořádnou pusu na rozloučenou.

„Miluju tě, Lou. Prosím, vrat se mi živí." vzlykl. S poslední pusou jsem se od nich odtrhl a odešel jsme do vlaku.

----

„Louisi, už jenom dva dny a pojedeš domů, takže se teď snaž přežít!" křikl na mě můj kamarád Liam, se kterým jsme právě teď odstřelovali naše protivníky. Leželi jsme na břiše na kraji lesa, měli jsme přes sebe poházené listí a odstřelovali vojáky, kteří o nás ani nevěděli.

„Já vím, Liame! Jenže já už chci být s Harrym!" zařval jsem a vystřelil. Kulka zasáhla jednoho vojáka z Osy.

„Jak by ti bylo, kdyby tě teď zabili. Nevrátil by ses domů a místo tebe na Harryho sahal nějaký z vojáků z Osy! Jak by ti bylo, kdyby ti někdo ojel tvýho přítele?!" řval na mě Liam. Věděl jsem, že to nemyslel špatně, věděl, jak mě namotivovat k tomu, abych zabil co nejvíc lidí. Úplně se mi příčila představa o tom, že by na Harryho zadeček sahal někdo jiný kromě mě. Nebo nedej bože, by byl někdo v jeho úzké dírce.

„Kurva, Liame! Miluju tě." s těmito slovy, jsem zase nasadili tempo, jako jsem měl na začátku války. Ano, jsem tu od začátku války a stále žiju, vlastně, s Liamem jsme se seznámili ve vlaku a stali se z nás kamarádi. Když jsme se pak dozvěděli, že budeme spolu dělat odstřelovače, tak jsme byli rádi. Už kolikrát jsme si navzájem zachránili zadky.

Liam mi zachránil život, když jsem vážně skoro umíral. Jeden z osy mi prostřelil jednu plíci. Liam mě donesl na základnu, kde mě museli operovat, jelikož si nemohli dovolit o mě přijít.

Když jsme pak byl po dvou měsících schopný zase bojovat, tak jsem jel s Liamem sem, kde jsme doteď. Tady jsme s Liamem už asi pět měsíců. Máme tu bunkr, hodně jídla, pití a střeliva, i zbraně a granáty.

Já jsme Liamovi zachránili život, jednou v noci, když se šel vyčůrat a jeden z osy ho napadl. Dost hnusně Liama pořezal na ruce. Musel jsem mu to každý večer převažovat a dávat mu tam směs máty, meruňky se slinami. Liam sice poprvé mrmlal, že si tam nebude patlat moje sliny, ale když zjistil, že se díky tomu hojí rány tak mlčel.

Jak na mě doma čeká Harry, tak na něj doma čeká jeho přítel Niall. Oba máme takový stejný rituál, vždycky ráno, předtím, než jdeme na naše místa, tak si vezmeme naše fotky s klukama a oba se jaksi modlíme, abychom je mohli zase vidět.

Liam s Niallem jsou spolu už skoro osm let. Vlastně, Liam se dost bojí, že na něj Niall už za těch šest let zapomněl. To já se snad bát nemusím, my s Harrym jsme spolu vážně dlouho, před válkou jsme spolu byli už pět let, takže teď spolu jsme už jedenáct let. Harryho stále šíleně miluju, a Harry taky, teda aspoň podle jeho odpovědí z dopisů.

Jelikož zítra, nás plukovník posílá domu, jelikož jsme udělali dobrou práci. Před pár dny, když tu byl plukovník, tak nám řekl, že až bude temná noc, máme si zabalit všechny osobní věci a máme bezslyšně odejít na základnu. Tam na nás bude čekat auto, které nás odveze na vlak a tím pak pojedeme domu.

----

„Liame, za chvíli musíme vyrazit." zatřásl jsem s ním, jelikož jsem před chvílí vstal.

„Jo, už jdu." oba teď nemáme vůbec tvrdý spánek. 

Pomalu jsme vylezli z bunkru a rozběhli se na základnu, která naštěstí nebyla nijak daleko od našeho bunkru. Byla daleko pouhých 5 kilometrů. to máme s Liamem za půl hodiny, možná tři čtvrtě. S Liamem jsme se docela báli, aby nás nezahlédl někdo z osy a nezabil nás, ale naštěstí všichni spali.

Na základně byli všichni vzhůru, takže nás hned naložili do auta a odvezli na vlak. Který nás potom pět hodin vezl do Doncasteru. Tam jsme vystupoval já. S Liamem sem se musel rozloučit, jelikož jel až do Wolverhamptonu.

Cestu vlakem jsem si užili, byli jsme sami v kupé. Ale stala se nám velice dobrá historka, jedna z těch, co obsluhuje vlak, tak přišla k nám a docela dost s námi flirtovala, když jsme ji ale řekli, že jsme oba gayové, tak hned vyběhla s omluvami ven z naše kupé.

„Tak se něj kámo, ale někdy musíte i s tvým Niallem přijet za náma, pokud na mě teda Harry nezapomněl." nervózně jsem se zasmál.

„Prosím tě, podle vyprávění, ti je Harry věrný jako slepec psovi. Neboj se, určitě tam doma na tebe čeká. Teď už jdi. Měj se kamaráde a za pár týdnů nás s Niallem čekejte." naposledy jsme se obejmuly, než jsem vylezl z vlaku a s taškou přes rameno jsme se rozešel do naše domu.

Zazvonil jsem a doufal, že ještě nebudou spát. Pár minut se nic nedělo, než se ve dveřích objevila kudrnatá hlava mého přítele.

„Ahoj." usměju se na něj. Harry na mě chvíli kouká jako na ducha, než se mu po tvářích začnou kutálet slzy.

„Jay, Marku, holky, Louis se doma." křičí a běží zamnou. Pustím na zem tašku a čekám, až na mě to moje sluníčko skočí. Harry kolem mě obmotá nohy a vzlyká mi do ramene. Tisknu si ho k sobě. Tak strašně dlouho jsem ho neviděl. Tak strašně dlouho, jsem necítil jeho kůži. Jeho vůni.

„Panebože, ty ses mi vrátil." zašeptal, když ze mne slezl a prohlížel si mě. Až teď jsem si všiml toho, že je o o hlavu vyšší jak já.

„Slíbil jsme ti to." usměju se na něj a pohladím ho po bocích. Harry se pod mým dotekem lehce otřese. Stále na moje doteky reaguje stejně. „Vyrostl jsi."

„Louisi? Panebože! Lou! Miláčku můj." přiběhla ke mně mamka a hned si mě vtáhla do objetí. Přeskočili ke mně i holky i Mark a měli jsme takové menší objetí. „Pojď sem Harry, přece jsi naše rodina." zasměje se Mark. Harry k nám dojde a vecpe se ke mně.

Stali jsme venku docela dlouho, jelikož se už holky začali třást a naříkat, že jim je zima.

Mamka nám s Harrym nechala zbytek dne o samotě, takže jsme šli k nám do baráčku, který byl nedaleko toho, kde bydlí rodiče.

Jakmile se za námi zabouchly dveře, tak jsem natlačil Harryho na stěnu a přitiskl se na jeho rty. Bože, ten pocit. Šest let jsem ho nelíbal. Šest zkurvených let jsem se s ním nelíbal.

„Miluju tě Lou, tak strašně moc si mi chyběl." zamumlal mi do rtů.

„Taky tě miluju, ani nevíš, jak moc jsme se bál, že jsi na mě zapomněl. Tak strašně moc jsme se bál, že jsi si našel někoho jiného, jelikož jsem byl pryč tak strašně dlouho." odtáhl jsme se od něj a vážně se mi zadíval do očí.

„Spousta lidí mi říkalo, aby na tebe zapomněl, že už jsi stejně umřel, ale já stále čekal na každý tvůj j dopis, který mi dokazoval že žiješ. Spousta kluků, mě zkoušelo sbalit, ale ani jednomu se to nikdy nepovedlo. Jenom tobě." usměje se a políbí mě. Do polibku se usměju a tlačím ho do ložnice, abychom mohli přerušit šestiletý celibát.

__________________________________________________
Doufám, že se Vám díl líbil. No, za mě je to zase další patlanina, ale k tomuhle mě přivedl sen mé kamarádky.

Jinak bych byla ráda, kdybyste si psali třeba o oneshoty, které byste chtěli vy. Snad chápete jak to myslím.

Jinak přeju krásný zbytek víkendu, nebo prázdnin, nebo jak to máte.😅😅

all the love xx