PROČ TO VIDÍM AŽ TEĎ...

7.část (Marley) Pondělní ráno

„Marley nemůžu tě nechat doma, jen protože se ti nechce do školy!" Ale no tak, proč je máma tak dramatická. „Co se děje, že nechceš do školy?" Ozvalo se z kuchyně.
„Nic se neděje!" Vykřikl jsem na tátu.
„Dobře, když se nic neděje, tak můžeš jít ne?"
Kurva co ti mám jako říct? Stydím se jít do školy, protože si všichni myslí, že jsem teplouš?! Tohle mám říct!? „No vážně my není dobře, poslední dobou se mi často motá hlava a tak" řekl jsem.
„No dobře Marley. Pro dnešek zůstaň doma, ale zítra hned půjdeš!" „Jasně mami. Díky jsi nejlepší."
Vyšel jsem schody nahoru a lehl do postele. Včera jsem nějak sebral odvahu a odepsal Eliotovi. Ale už ji neměl na to abych se podíval co odepsal.
No tak Marley! Dělej! Popadl jsem telefon a podíval se na zprávy.

Vy: Hele srry že jsem neodepsal zapomněl jsem.
Vy: No dopadlo to dost divně, pohádali jsme se o jedné věci
Eliot: Čau, jo v pohodě
Eliot: O čem řekneš? Jsem odborník na holky ;]

Mám mu říct pravdu ? Když teda vynechám pár drobných detailů samozřejmě haha. Třeba by mě pochopil.

Vy: No jen jsme se nedohodli jakou příchuť popcornu xD.

Ano Marley, ano protože přesně tohle se stalo. Ahh jsem strašnej.
Hm už odepsal? To je rychlost.

Eliot: Ježíš taková kravina xd.
Eliot: No ale jsem rád že jsi v pohodě, trochu jsem se o tebe bál když jsi tak dlouho nepodepisoval :D

T-to píše Eliot. Ten Eliot který mi nadává do kreténa? Divný. Takhle se v životě nechoval. Ale jako neříkám, že to je špatné. Zasmál sem se a cítil jak se mi tváře prolily krví...