PROČ TO VIDÍM AŽ TEĎ...

7.část Nuda při hodině

Najednou jsem slyšel zvuk budíku. Ano úterý. Teď už do té školy musím. Vstal jsem z postele, udělal všechno potřebné. A už jsem byl na cestě do školy. Ranní slunce mě hřálo. Brzy bude léto. Za chvíli jsem ale už zahlédl budovu školy. Je to tu tak stejné jako vždycky, přesto se tu cítím úplně jinak. Hned při příchodu do třídy jsem zkameněl. Byli tu doslova všichni. Vážně. Nikdo dnes nechyběl. Dokonce ani Michelle a to je už co říct. Bez toho aby si mě někdo všimnul jsem si sednul na místo. Normálně sedím s Eliotem, ale na nějaké předměty jsme rozsazení. Hned zazvonilo. Stihl jsem to jen tak tak no. Za zadu jsem uslyšel jen rychlé „Čau" od Eliota. V klidu jsem odpověděl „Ahoj". Hned si sedl na místo a začala hodina. Je zeměpis neboli fakt nudná hodina. Takže co si tak představit mou třídu. No Eliota už znáte hah. Pak je tu Paxton můj druhej nejoblíbenější kámoš. Rylan je úplný kokot. Max tak napůl, někdy dost šprt. Tessa moje holka. Nebo vlastně nevím co teď zrovna je. Vera je Tessy nejlepší kámoška, je v pohodě kamarádská. Pak je tu skupinka 4 kamarádek Julliet, Nella ,Rose a Tiana. Julliet a Nella jsou v pohodě dost se baví s Tess. Z Rose mám často dost smíšené pocity. A s Tianou se vůbec nebavím. Nevím třeba je v poho, ale nemá zájem se moc s nikým bavit. Pak je tu Felix a Trevor to jsou nejlepší kámoši. Jsou fakt fajn dá se s nima bavit. A Zayna bych k nim taky připojil. Jerry je hrozně otravný. Matty snad nikdy nepromluvil. A nakonec Michele, Nikole a Cora. Nikdy jsem s nima moc nemluvil. Takže nevím. No to je moje třída. Asi jste poznali že jsem celkem extrovert. Zvonek? Vážně? „Marley, Jane vyberete prosím atlasy." řekla učitelka. A ano zapomněl jsem na Jane. Jane se přistěhovala z Vietnamu, takže to je důvod proč na ni názor nemám. Vůbec se nebaví. Musí to pro ni být těžké. Její rodiče pracují v obchodě. Jednou jsem tam byl koupit nějaký alkohol. Když jsem ji viděl u kasy myslel jsem že ho dostanu i když mi nebylo jednadvacet. Ale zrovna ji vystřídal její táta takže jsem měl po srandě. Posbíral jsem atlasy a šel jsem za Eliotem. Včera jsem si řekl, že se ho nebudu bát. „Hej jak je?" řekl jsem mu.
E: „Jo jde to, proč jsi včera nebyl?"
M: „No bylo mi blbě."
E: „Takže další simulace?"
M: „Hej to není pravda!"
Oba dva jsme se začali smát. Týjo čeho jsem se tak bál? Úplně jsem za ty 3 dny zapomněl jak rád jsem si s ním povídám. Celý den byl v pohodě a to i s Tess. Bavili jsme se úplně normálně jako by se nic nestalo. Potom přišla poslední hodina a to tělocvik. Bylo to fajn, hráli jsme fotbal. Myslím že jsem se pro fotbal narodil haha. S Eliotem jsme si řekli, že na školním hřišti ještě půl hodinky zůstaneme a budeme si kopat. Po půl hodiny jsme byli úplně vyřízení.
E: „Ty kráso jsem úplně na sračky."
M: „Ja taky, ale myslím, že po dnešku už žádnou střelu nikdy neminu."
E: „No to si piš že ne! haha!"
E: „No tak se zvedni půjdem."
Zvedli jsme se a šli do šatny. Nikde nabylo živé nohy. Dokonce učitele byli do jednoho pryč. Byl jsem fakt spocený jak nikdy. Rychle jsem se převlíknul. Podíval jsem se na Eliota. „Hej ty jsi pomalej jak slimák!" křikl jsem. „No jo tak počkej hned jsem." Moje oči zůstali upřeně zírat na něj. On je snad více spocený než já a to už je co říct.
A- ale on nevypadá tak nechutně jak já. Vlastně mu to dost sluší, když tak se tak na něj dívám. Pomalu jsem se přibližoval. Asi si při tom tělaku natáhl ruku, protože si ji masíroval. Byl jsem už skoro u něho. „Hej co j-" Eliot ani ne dořekl větu. Jeho slova jsem spolkl do svých úst. Promiň mi to nemohl jsem to udržet...