PROČ TO VIDÍM AŽ TEĎ...

9. Co teď bude?

„Půjdem ještě na zmrzku?" řekl Paxton. „Jo jasný, můžeme!" řekli jsme s Eliotem. Koupili jsme zmrzku a prošli jsme se. Zanedlouho jsme byli u mého domu. „Tak čau kluci." řekl jsem ode dveří mého domu. Kluci se se mnou taky rozloučili a Eliot nahodile ten svůj úsměv. Ahhh jsem tak šťastný. „Uz jsi doma? Jak bylo ve škole?" zeptala se mě mamka.„Jo, bylo to v pohodě." řekl jsem s úsměvem. Hned jsem běžel nahoru po schodech a zavřel se do pokoje. Skočil jsem do postele a zahrabal se do peřin. Sakraa nemůžu tomu uvěřit. Sice teď vůbec netuším co bude, ale i tak je to úžasné. Nevím, mám s tím jít ven? Né je to tu znova mám dilema.
Podíval jsem se do zrcadla naproti mé posteli. Najednou jsem, ale uslyšel jak na mě volá taťka. Sešel jsem zase dolů do kuchyně. „Ahoj, co potřebuješ?" zeptal jsem se ho. „Marley, přišla za tebou Tessa. Čeká venku." řekl táta. To je divný. Tessa nikdy nepřišla bez oznámení. Vyšel jsem ven. A hned jsem jí zahlédl u branky. Přišel jsem k ní blíže. Držela v ruce nějaký černý kus oblečení. „Ahoj." prohodil jsem. „Čau" řekla Tessa. A hned pokračovala „Hele vím co se stalo s Eliotem a už dlouho jsem to tušila." „Dlouho? To je jako jak dlouho?" řekl jsem zaskočeně. „No asi tři týdny. To je celkem dlouho" usmála se.
Takže Tesse to nevadí? Fakt jsem se bál, že mě odsoudí. „Jo, no je to tak." řekl jsem. „Noo takže jsem ti přinesla tvou mikinu." podala mi ji. „Jó díky" vzal jsem si ji. „Hele už půjdu a ty s Eliotem už pohni. Jasný!" zase se zasmála. Zvedla kolo ze země. Nasedla. „Tak ahoj zítra ve škole!" zakřičela na mě a pomalu odjížděla. „Ahoj" zamával jsem na ní.
Podíval jsem se na svou mikinu. Pomalu si ji ani nepamatuji. Dal jsem jí ji už dost dávno. Jak, ale Tess poznala, že se mi líbí Eliot. Počkat! Já to řekl. Řekl js že se mi líbí. Konečně jsem si to přiznal. Dnešek je fakt úžasný...
.
<<<<Další ráno>>>>
.
Nasypal jsem cereálie do misky. Konečně pátek. Pomyslel jsem si.
Navíc o víkendu jdu k Eliotovi. „Marley dělej běž do školy! Nebo přijdeš pozdě!" vyrušila mě mamka z mého přemýšlení. „Už jdu neboj."
Vzal jsem tašku a vyrazil jsem do školy. Zanedlouho jsme zase uviděl tu známou budovu školy. Zachvilku ji opustím a půjdu do nové. Bude to divné. Hodně mě to tu sere, ale budou mi ty lidi chybět. Došel jsem na chodbu. Stala tam Vera. „Čau." pozdravil jsem ji. „Ahoj, víš že píšeme z matiky?" odpověděla. „Cože? Z čeho zase ?" ustaraně jsem se zeptal. „Prej funkce." „Sakra, doufám, že to dám alespoň na trojku."
Vešli jsme spolu do třídy. Stála tam naše třídní učitelka a křičela tam po pár spoluzacích. Hned takhle po ránu? Vy máte ale energie teda.
Najednou jsem ucítil jak mě někdo pohladil po ruce. „Ahoj." řekl zpozadí mne Eliot. „ Ježíš neblbni. Někdo nás uvidí." zakoktal jsem. „No a co, já se za tebe nestydím. zasmál se. „Takže co teď jsme?" zeptal jsem se. „No co si myslíš? Kámoši s výhodami?" zasmál se. „ Já nevím, nech toho!" zrudnul jsem. „Dneska venku si to vyjasnime jo?" Přikyvnul jsem.
Zachvilku zazvonilo a začala čeština.
.
<<<<Večer>>>>
.
Vynadal jsem tašku z pod postele a začal jsem si nalít věci. Nakonec u Eliota prespím. Uslyšel jsem zvonek. Už je tady! Vzal jsem si tašku přes rameno a sešel jsem dolů ke dveřím.

Marley:„Mami já už jdu!"
Mamka:„Dobře užij si to u Eliota."
Marley: „Jasně užiju. Ahoj zítra."
Vyšel jsem že dveří a hned uviděl Eliota...