PROČ TO VIDÍM AŽ TEĎ...

11. 20.června 2022

Hned co jsem k němu přišel vzal moji tašku a usmál se na mě...

Jeho dům bych dokázal projít i poslepu. Vlastně jsem tu tak trochu vyrůstal. S Eliotem se známe ode 4. Hned první den co jsme se viděli, jsme si padli do oka. Vlastně jsme byli takový ti dva co tam všechny šikanovali. Haha. Ani by mě v té době nenapadlo, že by se z toho mohlo stát tohle.
„Tak co? Jdem do mého pokoje?" vyrušil mě Eliot z přemýšlení.
„Jo jasně můžeme, ale kde máš rodiče ? Je tu totální prázdno." optal jsem se trošku nervózně.
„Jsou oba v práci a brácha je u jeho přítelkyně." odpověděl s menším úsměvem. „Jo aha, tak dobře." řekl jsem rychle." Pomalu jsme vyšli schody nahoru, zabočili do prava a byli jsme u Eliotova pokoje. Eliot otevřel dveře. Do očí mi hned bouchlo to jak dobře tu bylo uklizeno. Za celých 12 let kamarádství s Eliotem jsem jeho pokoj neviděl v tak krásném stavu. Spíše to tam vždycky vypadalo jak po výbuchu. „Chceš pití?" zeptal se Eliot. „Jo jasně" odpověděl jsem. Hned po těch slovech vyšel z pokoje se slovy „Zachvilku jsem tu, počkej."
Hned jak odešel jsem začal procházet po místnosti. Všechno bylo fakt pěkné čisté a přichystáné. Hezký ustláno a mnoho dek na posteli, různé jídlo roztříštěné do různých misek, dokonce jsem si všimnul pár svíček na horní poličce. V tu do místnosti přišel Eliot s dvěma sklenicemi vody. „Oh jo líbí se ti jak jsem to připravil že ano?" řekl a kulišácky se usmál. „Hmmm a dělal si to ty nebo si na to umluvil tvoji mámu?" vracel jsem mu to. „No dovol!" řekl a trošku se zasmál. „No dovol? Přece tě známe!" smál jsem se. „Ne dělal jsem to sám." odpověděl už trochu vážně a roztomilé se usmál. „Pro mě?" zeptal jsem se. „Ano jen pro tebe." odpověděl a trošku se ke mně přiblížil. Taky jsem šel o krok blíže k němu. Podívali jsme se na sebe a chvilku tak zůstali. Eliot se přiblížil ještě blíž a položil mi ruku na tvář. Začal jsem cítil jak se mi krev hrne do tváří. Musím být červený jak rajče honilo se mi hlavou. Cítil jsem jak se začínám klepat. Hrozně se stydím, bojím, prostě všechno. Eliot se už nakláněl, aby mě políbil. „Budeme se koukat na ten film?" skoro jsem vykřikl a malinko ho odtrhnul ode mě. „Ehm no jo." řekl trochu vyděšeně Eliot. „Promiň, já
se cítím hrozně trapně a divně a nevím co mám dělat." vykřikl jsem.
„Ale notak, neboj já ti pomůžu jo?" pošeptal Eliot a v sekundě mi dal malý polibek. V moment kdy se ode mne odtrhnul, moje zčervenala tvář jen udiveně zírala. „Tak co? Zkusíš to taky?" řekl a pousmál se. „No asi jo." pošeptal jsem mu přímo do ucha. Bez váhání jsem mu dal malý polibek. Eliot si ale nedal říct. Začal prohlubovat náš malý nevýrazný polibek v něco více. Položil jeho ruce na mé boky a pomalu mě začal hladit. Hned jak to udělal jsem ty své položil ne jeho krk. Začal jsem s ním spolupracovat. Naše polibky se prohlubovaly čím dál tím více a více. Byli jsme tak blízko, cítil jsme jak se jeho tělo lepí na to moje, ale pořád mi připadalo, že to nestačí. Nestačí mi to, chci víc.  Chci abychom byli vážně blízko. Nepřipadá mi, že jsme blízko, jsme každý na míle daleko, i když jsme centimetr od sebe...