buď mojí nirvanou | občanský průkaz ✔

five

„Jsem tu pro tebe, nedovolím, aby se ti něco stalo, jasný? Nebiju se rád, ale kvůli tobě bych to udělal,” jeho slova mě hřála na srdci a teď jsem věřila, že takhle určitě vypadá můj anděl strážný.

„Díky za to, co pro mě děláš, ale tomu co se děje u nás doma nikdo nezabrání,” usmála jsem se na něj a po tváří mi stekla slza. On si toho samozřejmě ihned všiml, palcem mi ji otřel.

„Notak, nebreč, dneska tady můžeš zůstat a budeš tady moct zůstat, jak dlouho budeš chtít, mojí mámě to vadit nebude.” Byla jsem mu za to vděčná.

„Ráda bych, ale budu muset zítra domů, nemůžu tady zůstat. Fotr mě zítra zabije.”

„Myslím, že kdybych šel s tebou, že tomu zabráním?”

„To by možná šlo. Mohl bys mě doučovat matiku, teda pokud chceš a máš čas—”

„Moc rád, půjdu zítra s tebou, nic se ti nestane,” musela jsem ho obejmout, nevěřila jsem vlastním uším, toho kluka jsem si celých devět let nevšímala a teď jsem do něj až po uši zabouchlá.

Celý zbytek večera jsme si povídali o různých věcech, nedošlo nám vůbec téma, bavili jsme se do té doby, než jsme nešli oba spát.

„Díky za všechno, dobrou Zlatovlásko.”

„Dobrou, Kytičko.”

* * * *

Druhý den ráno jsem šla domů a šel se mnou i Aleš. Jeho rodiče byli opravdu v pohodě s tím, že jsem tam byla, spíše teda jeho mamka.

Když jsem otevřela dveře od našeho domu, už jsem slyšela otce, jak jde směrem k nám.

„Kdes kurva by—” zastavil se, když tam viděl i mojí návštěvu.

„Tohle je Aleš, bude mě doučovat matiku,” prohlásila jsem, on vypadal dost překvapeně. Potom tam přišla i moje mamka, oba na nás koukali dost zvláštně a mně tahle situace připadala strašně trapná.

„Tak, dobře,” pronesl otec a nebránil nám v cestě do mého pokoje, čemuž jsem se divila. Aleš měl pravdu.

Celé dopoledne jsme se učili, opravdu učili! Začala jsem té matice rozumět, nebýt Aleše, byla bych naprosto ztracená.

Během oběda nám máti přinesla oběd, byla docela v pohodě, dokonce se na mě i usmála, což jsem ani trochu nečekala.

„Budu už muset jít domů, zítra po škole s tebou můžu jít domů a zase tě doučovat, pokud teda budeš chtít samozřejmě,” začal zase stydlivě a u toho se červenal.

„Jasně, že chci, rajčátko!” Dloubla jsem do něj loktem, on se pouze zasmál a s tím i odešel. Zpoza dveří jsem se na něj dívala, rozloučil se s mými rodiči a překvapivě ho i pozdravili nazpátek.

Poté jsem se rozhodla si pustit muziku a nedělat nic, sedla jsem si na parapet a četla knihu. Myslela jsem si, že to bude jako každá jiná neděle, ale ne, dneska bylo něco jinak. Někdo zaklepal na dveře.

Neodpovídala jsem, nikdy to tak nedělám. Do dveří vstoupila moje máma.

„Co tady chceš?” Vyjela jsem po ní, takhle jsem se k ní chovala normálně a ona ke mně taky.

„Chápeš tu matiku?”

„Asi jo,” na to jsem nic jiného neřekla a zase se začetla do knihy, ale ona tam pořád stála.

„Poslyš,” začala a sedla si na mojí postel, položila mi ruku na mojí, ale já uhla.
„Chápu, že jsem se k tobě celý život chovala, jako kdybys neexistovala, ale teď v tobě vidím mladou, dospívající ženu, vždyť už máš i občanku! Anet, moc mě to mrzí, to všechno mě moc mrzí, ani nevíš jak. Ráda bych ti to všechno vynahradila. Chápu, že už mě nebereš jako mámu, ale je tam ještě nějaká šance?” Tekly jí slzy po tvářích, poprvé jsem v ní konečně viděla matku, kterou jsem si vždycky přála.

„Tak fajn,” odpověděla jsem jí.
„Tak fajn, mami,” vyslovila jsem to po dlouhé době, od mala jsem tak nikomu neřekla. Ona se usmála a objala mě, oplatila jsem jí to.

„Co kdybychom šly nakupovat? Ty kalhoty už máš dlouho, chtělo by to změnu, nemyslíš?” Usmála jsem se na ní.

Vydali jsme se do nákupáku, bohužel tam byla asi tak deseti kilometrová fronta. Mezitím, co jsme tam stáli, mi ale pořád něco vrtalo hlavou.

„Co táta? Tebe neštve, že tebe a mě bije, a k tomu ještě pije?” Když jsem se jí na to zeptala, sklopila hlavu.

„To víš, že mě to štve, broučku. Nechám se rozvést, dám tomu ještě volný průběh a potom z toho baráku vypadneme. Najdeme si byt a budeme žít šťastně, jenom my dvě,” usmála jsem se na ní, objala mě okolo ramen. Konečně jsem cítila tu mateřskou lásku.

* * * *

pardon ale alešovo chování>>>> on je prostě brouček<3 byla bych ráda, kdyby mě taky někdo jako on doučoval matiku, protože jsem úplně v prdeli, vůbec to nechápu 😩😩 nevím jak dám příjmačky, když je píšu téměř za měsíc HELP

KRÁSNÝ MDŽ ŽENY MOJE!