buď mojí nirvanou | občanský průkaz ✔

six

Následujících pár měsíců se ve škole nic nedělo, pomalu se blížilo vysvědčení a moje matika na tom byla o dost líp díky Alešovi. Nebylo to na výbornou, ale na chvalitebnou to stačilo. Můj otec se zatím uklidnil, protože neměl za co mě mlátit ani na mě řvát, můj vztah s mamkou byl o dost lepší a otec si toho všímal, ale nic neříkal, což se mi vůbec nelíbilo.

Byla středa, takže jsme s klukama seděli na Cingláku. Bavili se o vojně, tohle téma řešili pořád a taky to, jak moc tam nechtějí. Nedivila jsem se jim, já bych dělala co proto, abych získala modrou knížku.

„Co takhle si zahrát flašku?” Navrhl Popelka. Bylo už později večer, Míťa už šel domů a byli jsme tam jenom my čtyři.

„Jasně,” řekli jsme oba s Péťou, všichni jsme se podívali na Aleše.

„Tuhle kravinu hrát nebudu, mile rád se podívám,” usmál se a ještě víc se uvelebil v křesle.

Ještě než jsme začali, tak jsem jim říkala, že jakákoliv pusa, je jenom v rámci hry a nic k nim necítím. Zároveň jsem jim řekla, že pokud to padne na Petra a Popelku, tak to musí splnit, nehledě na to, že jsou to oba kluci.

Začal točit Popelka, bála jsem se, kam to padne a při mé smůle to bylo na mě. Podívala jsem se na něj se zděšením, on se jenom přiblble smál.

„Fajn, hraju taky, roztočte tu pitomou flašku,” vložil se do toho Aleš a tím mě zachránil od Popelky. Já říkala, že to je můj strážný anděl.

„Právě si nám přerušil líbačku, vole,” zasmál se Popelka, já s Petrem jsme museli taky. Jediný, kdo se nesmál byl Aleš.

„Drž hubu,” řekl mu Aleš bez emocí, všichni jsme raději mlčeli a hráli znovu. Točil zase Popelka, ale při jeho smůle to padlo na Petra. Já s Alešem jsme se začali smát a celou dobu jsme na ně řvali:
„PUSU! PUSU!”

Nakonec to tedy proti své vůli udělali, byla to rychlá pusa, kterou by ani pomalu nikdo nepostřehl, ale stalo se. Oba potom začali všude plivat, protože jim to bylo zřejmě nepříjemné, my s Alešem se pouze smáli.

Potom točil Aleš, čekala jsem na koho to padne, ta flaška se točila rychle a nechtěla se pořád zastavit, dělala mi to snad naschvál. Čím víc se schylovalo k tomu, že se zastaví, tím víc mi bušilo srdce. Nakonec se zastavila. Padlo to na mě.

Oba jsme se na sebe podívali, v tu chvíli jsem vůbec nevnímala kluky okolo, něco říkali, ale já jsem je vůbec nevnímala. Viděla jsem jenom, jak se ke mně Aleš přibližoval a pomalu se nakláněl, zavřela jsem jenom oči a pootevřela rty, čekala jsem až se jeho rty dotknout těch mých. Jeho ruka se objevila na mé tváři a potom už jsem jenom cítila jeho hebké rty, jak se spojily s mými. V břiše mi poletovali motýli a po celém těle se mi udělalo horko. Hřála mě láska, láska k němu.

Jenomže to byla pusa, jenom rychlá pusa. Takhle ta hra prostě funguje. Takže jak rychle to začalo, tak rychle i skončilo...

„Už budu muset jít domů, zítra ve škole, tě péro,” řekl Petr a na to i odešel. Pozdravili jsme ho nazpátek a potom jsme pomalu zahrabávali věci a chystali se taky domů.

Všichni tři jsme se rozloučili a šly svým směrem domů. Ale pár minut potom, co jsme se rozloučili jsem za sebou slyšela hlas.

„Anet, počkej!” Byl to Aleš. Zajímalo mě, co by mi tak ještě chtěl.

Podívala jsem se na něj a čekala, co z něj vypadne. Nic neřekl, jenom mi dal papírek, na kterém bylo napsáno:
Pro Anet♡

Než jsem stihla něco říct, vlepil mi pusu na tvář a zmizel tak rychle, jako přišel. Pomalu jsem otevírala papírek, začala jsem číst a u toho se usmívala, jako měsíček na hnoji. Schovala jsem si ho do kapsy a šla směrem domů.

Celou cestu jsem se přihlouple usmívala, když jsem došla domů, oba rodiče už spali. Zalezla jsem do svého pokoje, zavřela dveře a začala po pokoji skákat, jako zdrogovaná opice.

Dostala jsem pusu, básničku a to všechno od kluka, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši. Takhle šťastně jsem se nikdy necítila.

Pro Anet♡

Sním o tobě každý den,
jsem nespokojený kluk s životem.
Jsem nemocný láskou,
každý den chodím s truchlivou maskou.
Bez tvé lásky nemohu žít,
ani minutu na světě být.

* * * *

zdarec děcka!
moc se omlouvám, že kapitola vychází dneska tak pozdě, ale byl dneska takzvaně na picu den, takže jsem neměla náladu být ani na mobilu a tak

anyways, co říkáte na dnešní kapču? doufám, že jsem tu pusu popsala dobře, tyhle věci neumim popisovat prostě, jsem na ti fakt d€bil :/ a taky nejsem na básničky a takové romantické věci, ale kdyby mi ji někdo napsal, tak bych se asi zbláznila!!!