buď mojí nirvanou | občanský průkaz ✔

seventeen

Dnešní den jsem trávila doma, fotr byl pryč a venku sněžilo, takže to byl ideální den na nic nedělání. A nebo také jo....

Šla jsem do koupelny. Zase. Když s tím jednou začnete, tak se prostě nedá přestat, i když máte kolem sebe lidi, které milujete. Ale té psychické bolesti na mě bylo moc.

Včera jsem se s klukama dozvěděla, že se Míťa pokusil o sebevraždu. Sice to přežil, ale smrt už měl na krajíčku.

Žiletkou jsem udělala říhu, když v tom zazvonil zvonek. Kurva! Do prdele!

Rychle jsem popadla obvaz a ruku si zavázala. Běžela jsem ke dveřím a nasadila falešný úsměv, jako to dělám vždy, aby nikdo nic nepoznal. Protože je nechci zatěžovat svými problémy.

„Ahoj, Kytičko," za dveřmi byl Aleš. Sice s berlemi, ale byl tam a usmíval se na mě.

„A-aleši, co tady děláš?"

„Říkala si, že tvůj fotr není doma, tak jsem si řekl, že bych tady mohl přes noc zůstat, co myslíš?" Laškovně se na mě usmál a já jsem nemohla víc než souhlasit.

Pomohla jsem mu dovnitř. Vzala jsem z lednice dvě piva a sedla si na gauč k němu.

„Počkej, můžeš na antibiotika pít alkohol?" Zarazila jsem se.

„Ne, ale myslím si, že jedno pivo mi neuškodí," mrkl na mě a já mu to pivo raději podala, jinak by se zbláznil

Celý večer jsme tak nějak pili a bavili se o všem možném. Nikdy nám nedošli témata, my se měli pořád o čem bavit. Ale téma se otočilo hned, jak si všiml mé ruky.

„Co se ti stalo?"Ukázala na mojí ruku. Kurva! To je v pytli!

„Eh, to nic, jenom jsem- já jsem- jenom jsem se řízla," snažila jsem se z toho vymluvit, ale moje schopnosti teď nějakou nefungovali.

„A o co?"

Do prdele! On mě prokoukl! On to ví!

„Já, no-" v tu chvíli už jsem to nedala a začala jsem brečet, nahlas jsem vzlykala a ruce jsem si dala před oči. Muselo to už ze mě prostě ven....

V tu chvíli jsem vůbec nevnímala okolní svět, jenom jsem cítila, že kolem mě někdo ovinul paže - zřejmě Aleš, protože nikdo jiný tu není - ale nedokázala jsem dělat nic jiného než brečet. Dusila jsem to v sobě moc dlouho, a proto jsem to ze sebe musela dostat. Čekala jsem, kdy se to stane.

„Notak, Kytičko, co se stalo?” Tak tuhle přezdívku už kurva dlouho nikdo nepoužil. Hladil mě po zádech, aby mě trochu uklidnil, ale já mu stejně nedokázala odpovědět.

„J-je, je toho na mě moc,” vykoktala jsem ze sebe, nedokázala jsem ze sebe nic jiného dostat, v tuhle chvíli jsem to nechtěla řešit. Chtěla jsem v jeho objetí zůstat navždy...

„Tohle není řešení, Anet, slib mi, že už to neuděláš,” vzal můj obličej do dlaní a díval se mi přímo do očí. V tu chvíli jsem přestala brečet, všechno mě úplně přešlo. Jeden jediný pohled do jeho očí a všechny starosti opadly. Jak to ten kluk sakra dělá?

„S-slibuju,” usmála jsem se na něj. Už teď jsem věděla, že nevím zda to dodržím, ale kvůli němu to za pokus stálo.

„Dobře, tak pojď, jdeme dělat něco lepšího, musíš se nějak zabavit,” pomohl mi se zvednout. Šly jsme směrem do kuchyně, kde jsme si udělali jídlo a k tomu si pustili televizi.

Po dlouhé době jsem měla zase chuť žít. S ním mi všechny starosti odpadli a dokázala jsem myslet na něco jiného konečně.