buď mojí nirvanou | občanský průkaz ✔

fourteen

❗VAROVÁNÍ ❗

v téhle části se bude nacházet násilí a sebepoškozování, nic pro slabé povahy!

* * * *

Od té doby, co se stalo to na Cingláku jsem s Alešem nemluvila. V ten den jsem šla s Popelkou k němu domů, protože u Aleše by to bylo hotový peklo. S Popelkou jsem se do rána nebavila, druhý den jsem mu vysvětlila, co se stalo a jak se věci mají. Popelka slíbil, že to prozatím klukům neřekne a tak jsem mu věřila.

Bylo něco okolo odpoledne a my už jeli ve vlaku na koncert Plastic People. Bohužel tam bylo málo místa, tak jsem musela sedět Alešovi na klíně, myslím si, že by mu to za jiných okolností nevadilo, ale pořád byl naštvanej, což chápu.

Cestou jsme zpívali, popíjeli alkohol a bylo nám dobře. Dokonce se i na chvíli uvolnilo to napětí mezi mnou a Alešem.

Když jsme měli dopito a nudili jsme se, otevřeli jsme okna ve vlaku a hlavy vyndali ven. Výpravčí na nás sice řvala, ať je zavřeme, ale my jsme si stejně neposlouchali.

Byla jsem vedle Aleše, jeho dlouhé, blonďaté vlasy mu vláli ve větru a jeho úsměv patřil jenom mě. Natahovali jsme se k listí, abychom na něj mohli z okna vlaku dosáhnout. V tu chvíli jsem si připadala tak volná, jako ještě nikdy jindy.

Když náš vlak zastavil, všichni jsme celý nadšení a plní života vydali ven. Popelka měl ruku okolo mých ramen, Aleš byl z druhé strany. A takto jsme vcházeli do průchodu. Smáli jsme se a byli jsme rádi, že máme konečně chvíli klidu od rodičů a problémů.

Jenomže naše radost netrvala příliš dlouho, protože tam na nás vlítli fízlové. No a máme po srandě...

„Do prdele, kurva!" Zařvala jsem, ale pochybuju, že to někdo zaregistroval, protože všude byl povyk ostatních.

Snažila jsem se co nejrychleji utéct i s klukama, ale v tu chvíli chytli Aleše, chtěla jsem běžet za ním, ale v tu chvíli mě odchytil nějakej fízl a táhl mě pryč. Držel mě pevně za ruku, tak mě napadlo ho pevně kopnout do nohy, alespoň by mě pustil.

Když jsem to udělala, tak se na mě otočil s vražedným obličejem.

„Svině!" Hned na to vytáhl něco jako bičík. (pozn. autora: nemám tucha jak se jmenuje ta věc, kterou mají fízlové na mlácení lidí sorrka xd) Spadla jsem na zem, dala jsem si před sebe ruce, abych zabránila dalšímu zranění, ale dopadlo to tak, že jsem měla úplně krvavý ruce a strašně se mi klepaly. Na tváři se mi rýsoval velký škrábanec a taky roztržené obočí. Když mě dost zřídil, zvedl mě ze země a táhl do nějakého autobusu.

Všichni kluci tam naštěstí byli. Když mě viděli, tak se na mě dívali zvláštními pohledy, které jsem nedokázala identifikovat. Posadil mě úplně do předu k nějakému klukovi a potom za sebou zavřel dveře.

Když nás odváželi pryč, nikdo s nikým ani se mnou nemluvil. A i kdyby chtěl, tak bych s nikým nemluvila, protože jsem na to náladu neměla. Takhle jsem si dnešek nepředstavovala.

* * * *

Fízlové dali hned na to vědět naším rodičům, takže jsem byla úplně v hajzlu, protože svého fotra jsem už nějakej ten pátek vůbec neviděla.

„Couro jedna!" Zařval na mě hned potom, co jsem mu řekla, že se stalo. Na tvář mi přiletěla facka.

Byla jsem už tak dost zmordovaná, tak mě nechal být a zařval na mě, ať jdu okamžitě do pokoje. Už byl skoro večer, ale já stejně neměla co dělat, protože jsem všechny věci měla u Aleše. Jasně mohla jsem zdrhnout, ale dneska jsem neměla naládu, vůbec.

Šla jsem do koupelny si opláchnout obličej a trochu si vydezinfikovat tu ránu. Obočí jsem si zalepila náplastí, monokl budu mít na oku furt, takže to bylo stejně jedno. Ruce jsem měla poškrábané a krvavé, tak jsem vzala dezinfekci a všechno si vydezinfikovala. Pálilo to jako čert, ale mně to ani tak nebolelo, momentálně jsem cítila více psychické bolesti než fyzické, takže mi to pomohlo.

Když jsem se vším skončila, tak jsem už chtěla jít do postele, ale než jsem stihla jít, viděla jsem na umyvadle žiletku.

Mám to udělat? Má to smysl?

V hlavě mi zněli tyhle otázky. Jenomže v tu chvíli jsem cítila tak psychickou zátěž, že jsem nad ničím nepřemýšlela a vzala jsem jí do ruky.

Byli tam škrábance od poldů, takže to stejně nikdo nepozná....

Přiložila jsem si jí k podrážděné kůži a začal přejíždět po zraněních. Přitlačila jsem ještě víc, začala mi z toho téct krev, ale mně to bylo jedno. Přejížděla jsem rychleji a víc přitlačovala, bolelo to, ale mírnilo to mojí psychickou bolest. Tekly mi slzy, ale stejně jsem pořád pokračovala dál. Už mi bylo skoro vidět maso, proto jsem se rozhodla, že raději přestanu.

Žiletku jsem vrátila na své místo, vzala jsem dezinfekci a rány si znovu vydezinfikovala, potom jsem vzala obvazy a ruce si zavázala, potom jsem odešla do pokoje.

Co se stalo v koupelně, zůstane v koupelně....

* * * *

pardon za deep část, ale těch tu teď bude hodně :( jinak tu část, kde jedou vlakem úplně miluju, to je strašně hezu, a ta songa se k tomu dokonale hodí, můžete si jí k tomu pustit pro lepší zážitek!<3

jinak já se sebepoškozováním zkušenosti nemám, takže popisuju podle sebe ;)