~Skrytá bolest~

Birthday

,, Ještě jedna věc Christin. "

,, Ano? "

,, Pokud se chceš vyhnout přemýšlení o tom abys neřekla něco špatně, nebo aby se tě někdo neptal na Bena, opij se. Teda ne opij. Ne ninak moc, stačí pár skleniček na kuráž. Vím že je divný, že to říkam já jako tvůj děda, ale dnes už můžeš. A hlavně myslím že by to nebylo poprvé ne? " usmál se a dal ruce do kapes

,, Ne, nebylo Dědo. A jsem ráda že k tomu pristupuješ takhle, mám tě ráda. "

,, Taky tě mám rád holčičko. A poslední věc. Pro všechny ostatní je Ben na studium mimo město. "

~~~~~~

,, Připravená? " chytl mě za rameno

,, Nejspíš.... " nadechla jsem se a zhluboka vydechla.

Vešli jsme dovnitř. Lidé posedávali na židlích, hudba nehrála, nikdo nemluvil a všichni se tvářili pochmurně.

,, Chtěla bych se omluvit.... " začala jsem

Všichni se podívali naším směrem.

,, Chtěla by se omluvit že utekla, ale štěstím neunesla že tohle všechno je pro ní. " dokončil děda a usmál se na mě.

,, Přesně tak! A děkuju za tohle všechno. " dodala jsem a sklopila oči.

,, Yeeeeeeeeey " rozeznělo se jednohlasně celou vilou a všichni se zvedali ze židlí a začali tleskat.

Do ruky mi někdo dal skleničku se šampaňským a všichni opět ztichli.

,, Když se před 18 ti lety narodila byla tak maličká. Blonďaté vlásky a modré oči. Pamatuji si jak za námi přišli tenkrát na návštěvu do porodnice babička s dědečkem a Benem. Ben Christin od první chvíle miloval. Stál a s nadšením nad její postýlkou, z kapsy vytáhl lízátko a 2 denní Christin strčil to lízátko do pusy. A od té doby byli nerozluční. Nehádali se, neprali. Naopak, pomáhali si, milovali se. Všichni víme kolik práce si Ben dal s přípravou téhle oslavy, ale jak už všichni víme bohužel musel odjet na studium přes celou zem. Moje děti, všechny, včetně Freda si v životě zažili už hodně, ale přesto chodí s hlavou vztyčenou, s úsměvem na tváři a rozdávají štěstí na potkání. Neznám statečnější a dokonalejší děti než jsou oni 3. Chtěla bych připít na Freda, který zvládá i přes svou nemoc život na 1*. Chtěla bych připít na Bena, který se snaží aby se jeho sestra a okolí melo vždy nejlíp. A konečně chci připít na Christin, která prochází už 18 let svým životem a stále tu pro všechny je. Úžasná, hodná, obětavá, statečná a tak krásná. Všechno nejlepší zlatíčko. " dořekla a měla slzy v očích.

,, Mami " rozběhla jsem se k ní a objala jí.

Lidé začali zase tleskat a já jí do vlasů šeptala jak moc jí miluju.

,, Teď běž a bav se. " řekla a usmála se na mě.

~~~~~
Bylo půl čtvrté ráno, pátek a já tu seděla na židli, popíjela už asi tak 20 skleničku čehosi co mi kdosi přinesl. Rozhlížela jsem se po místnosti. Všude kolem byli lidé, kteří nějak za posledních 18 let přispěli do mého života. Všichni se bavili, tančili a vypadali tak šťastně. Každý z nich měl jiný příběh, někdo měl v mém srdci hlubokou rýhu, někdo jen škrábnutí ale všichni pro mě něco znamenali. Každý z nich byl jiný ale všechny spojovala je jedna věc. Já.

,, Zatančíš si? " ozvalo se mi nad hlavou.

,, To teda nevím. " nakrčila jsem obočí a usmála se.

,, Madam McAlanová, bylo by ode mne nezdvořilé, kdybych vás s velikou prosbou vyzval k tanci? "

,, Můžete to zkusit Sire Dylane Owene. "

,, Jelikož vaši krásu v tomto sále nikdo nepřekoná, byl bych poctěn, kdyby jste mne doprovodila na parket a proto se ptám, smím prosit? "

,, Hlupáku. " zasmála jsem se a chytla ho za ruku.

,, Vážím si vaší ochoty. " kývl a políbil mi ruku.

,, Přestaň. " smála jsem se a bouchla ho do ramene.

Pomalu jsme se pohupovali do rytmu písně. Hlavou jsem se opírala o jeho rameno a on mě držel kolem pasu.

,, Jsi nádherná. " pošeptal mi do ucha.

,, To nejsem. " zvedla jsem hlavu a zakroutila s ní na nesouhlas.

Pomalu se začal přibližovat k mému obličeji blíž a blíž až se naše čela dotýkali a já cítila jeho dech na mém krku. Zavřel oči a přiblížil se ještě blíž a -

Místností se ozvala mě až moc dobře známa melodie. Předešlou píseň vystřídala tahle. Ta, která vše vrátila zase na začátek.

Prudce jsem se od něj odtrhla a do očí se mi hnali slzy. Rozběhla jsem se na zahradu a když jsem vyběhla z domu do někoho jsem vrazila.

,, Christin! " ozvalo se mi za zády. ,, Christin stůj! " křičel kdosi za mnou

Běžela jsem dál a ignorovala osobu křičící mé jméno až jsem doběhla do altánku na konci zahrady. Posadila jsem se na lavičku a objala rukama nohy. Po očích mi stékali slzy. Pořád jsem slyšela tu písničku...

,, Christin? Slyšel jsem co se stalo. No víš, s Benem. "

,, Tahle píseň byla naše. Milovali jsme jí. Tahle píseň nás spojovala... " hluboce jsem vydechla.

,, Vrátí se. " řekl a objal mě.

,, Vím Filipe. Ale kdy? "

,, Brzy. "

Slunce pomalu začalo střídat noční oblohu a na zasněženou zahradu dopadali první paprsky světla.

A tak jsme tam seděli ve společném objetí, můj nejlepší kamarád mě pomalu hladil po zádech a já se opírala o jeho rameno. Na tvářích jsem ucítila teplé slzy a nevěděla jestli jsou tohle slzy štěstí, nebo smutku.