~Skrytá bolest~

Day one.

Ráno jsem se vzbudila s neskutečnou bolestí hlavy. Ležela jsem na posteli a kolem mě byl pokoj, který jsem neznala. Nevěděla jsem kde jsem, jak jsem se sem dostala ani kolik je hodin.
Postřehla jsem hodiny na protější zdi a snažila jsem zjistit kolik je hodin. Bylo 11 dopoledne. Rozhlížela jsem see kolem a marně vzpomínala na včerejší noc. Byla jsem oblečená, v posteli jsem ležela sama a všude bylo hrobové ticho.

Vzpomněla jsem si na to poslední, co si pamatuji. Otočila jsem hlavu do polštáře a nechala slzám volný průchod.

,, Přijď dolů až si tohle přečteš. " všimla jsem si papírku na stole.

Vstala jsem a vyšla z pokoje. Prošla jsem chodbou a sešla schody. Ocitla jsem se v moderním obýváku, za mnou byla kuchyň a z ní výhled na krásnou zahradu.

,, Chriss? No super jsi vzhůru, copak si dáš k snídani? " ozvalo se mi za zády.

,, Dylane? Ahoj... to je tvůj dům? Já... asi jen caffe jestli mohu poprosit? "

,, No už to tak bude, posaď se, přinesu to caffe. "

,, Děkuju" usmála jsem se a sedla si na židli.

,, To byla noc co? " řekl a položil přede mě hrnek.

,, Ani mi nemluv. " chytla jsem se za hlavu.

Usmál se a zmizel v kuchyni. Vstala jsem a šla si nahoru pro věci. Zaběhla jsem do koupelny abych viděla jak vypadám, trochu si pročesala vlasy a snažila se zmizet.

,, Kam jdeš? Nechápavě doběhl na chodbu kde jsem si nazouvala boty.

,, Domů, trspasů bylo už víc než dost. Ale díky. " objala jsem ho a zmizela ve dveřích.

Cestou domů jsem přemýšlela nad vším co se mohlo minulou noc stát. Bylo mi spatně a za 2 dny byla ta návštěva. Měla jsem strach.

,, Ahoj, tak co? Jaká byla party? " zeptala se máma když jsem vešla do dveří.

,,Faaaaajn." křikla jsem na ní když zmizela v kuchyni.

,, Dáš si oběd? "

,, Joo ráda mami." odpověděla jsem a sedla si ke stolu.

,, Připravená na pondělí?"

,, Ani mi nemluv mami... ty víš že ne. "

,, Ani já. "

,, My to zvládneme mami. "

~~~~~~~~~~~~~
,, Chriss vstávej! " křičela na mě a snažila se mě dostat z postele.

,, Ještě 5minut mamiii. " zavrčela jsem z pod peřiny.

,, Žádných 5 minut. Nestihneme tu návštěvu. Tak dělej! "

Jak jsem to uslyšela vylétla jsem z postele. Uplně jsem zapomněla. Rychle jsem se oblékla, nalíčila, učesala a seběhla schody. Mamka i Fred už seděli kuchyni a snídani.

,, Vajíčka? " řekla a ukázala pánev.

,, Joo dám si děkuji. " odpověděla jsem a nalila si džus.

Když jsme se nasnídali, mamka oblékla Freda, pak sebe a všichni jsme nasedli do auta. Zadala jsem do navigace Vazební věznice Indiana a vydala se na cestu. Jeli jsme asi 45 minut. Chvíli mi trvalo najít někde místo na parkování ale nakonec jsem ho našla. Bylo to tady.

,, Běžte napřed já přijdu. " řekla jsem a vypla motor.

Když oba vystoupili a zmizeli uvnitř budovy, vytáhla jsem cigaretu a zapálila jsem si. Po tvářích mi začali stekat slzy.

,, Do prdele!!!!! " zařvala jsem a bušila jsem do volantu.

Bylo mi hrozně. Nevěděla jsem co mám dělat až přijdu. Nevěděla jsem jestli tohle vůbec zvládnu.

Ale bylo to tady.

Rozhodla jsem se dopsat tenhle příběh i když jsem nechtěla, nebo jsem spíš neměla moc čas. Takže tedy to je, kapitola po dlouhý době:)))