~Skrytá bolest~

I'm sorry

Ležela jsem na posteli a čekala na doktora. Připadalo mi to jako věčnost. Čekání na vysvětlení toho, co se vlastně stalo bylo jako čekat na smrt. Uběhlo sotva deset minut a mě přišlo, že tu ležím už roky. Bylo mi příšerně. Nevěděla jsem co si mám vlastně myslet.

,, Slečno McAlanová? " vyrušil mě z přemýšlení něčí hlas.

,, Ano? "

,, Pravděpodobně chcete slyšet co se stalo. "

,, Ano! " vykřikla jsem a trhla sebou.

,, Klid slečno. " řekl doktor a udělal odstupující gesto.

,, Omlouvám se. "

,, V pořádku. A abych přešel k věci. Poté co jste brutálně napadla dva mladé muže Mika Rudleyho a jeho bratra Zaca Rudleyho jste měla záchvat a poté šok, kdy jste nebyla schopna pohybu. Převezli jsme Vás do nemocnice kde jste ležela v kómatu celý měsíc. Posledních pár dní jste začala reagovat. Všichni jsme už mysleli na nejhorší. Vypadalo to jako že už se neproberete, nejevila jste žádné známky života. Proto byl zázrak když jste se začala hýbat. Měla jste štěstí slečno. "

Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem co mám říct. A Mike se Zacem byli bratři? Všechno bylo zmatené.

,, A jak jsou na tom oni? " vypadlo ze mě po chvíli.

,, Chlapci jsou již v pořádku, nepodali žádné trestní oznámení a dokonce za Vámi už několikrát byli. Krom nich za Vámi byla Vaše rodina, přátele a nějaký postarší muž jménem Mark. A když už jsem u toho, někdo na Vás venku čeká. "

,, A-a-a kdo? "

,, Pošlu ho dovnitř. Zatím se mějte slečno." řekl doktor a zmizel z pokoje.

Dveře se pomalu otevřeli a do pokoje vstoupil kluk. Obličej měl zhmožděný a vypadal strhaně. Když přišel blíž, poznala jsem že je to Zac.

,, Ahoj Chriss. " pozdravil mě se sklopeným zrakem.

,, Čau Zacu, chceš si sednout? " řekla jsem arogantním hlasem.

,, Hele Chriss já vím, že mě a bráchu na světe nesnášíš uplně nejvíc a věř i já nenáviděl tebe, ale něco mi došlo. " řekl a posadil se.

,, Prosimtě co by sis tak ty mohl v tý tvý hlavě uvědomit? " odsekla jsem a celou dobu jsem se dívala z okna.

,, Byli jsme s Benem nejlepší přátele, věděli jsme o sobě všechno, až na to, že jsme oba fetovali. Jednou se to profláklo navzájem a tak jsme v tom jeli spolu. Ben pak začal i prodávat a sebevědomí mu stoupalo. Začal se chovat jako hajzl. Dával mi řezaný šméčka a prodával mi je za strašný ceny. Začal jsem ho nenávidět ale neměl jsem už jiného dealera, tak jsem si k němu chodil pro zboží. No a pak řekl že končí a já nutně potřeboval dávku. U toho si už byla. " hluboce vydechl a napil se.

,, A dál? " Zvedla jsem obočí a podívala se na něj.

,, No a pak mi Mike řekl že tě zná a co si mu udělala a je to bracha tak mě to štvalo. A pak do tebe vjela za zlost a pak už jsem se probudil v nemocnici. Ležel jsem tady dva týdny a měl jsem dost času přemýšlet. Vzbudil jsem se uplně čistej a viděl zase svět takovej, jakej je. Uvědomil jsem si co všechno jsme s Benem zažili a každou další vzpomínkou jsem si uvědomoval kým jsem byl a co jsem udělal. Zašel jsem za lidmi, kteří ho znali a dozvěděl jsem se spoustu věcí. Jeho gang mu nedával peníze, takže nasazoval takový ceny aby z toho něco měl a taky jsem slyšel spoustu věcí o tobě. Mrzí mě to všechno. Zjistil jsem ze tě lidé mají rádi, jsi asi vážně skvělá holka. Taky jsem si představil, kdyby byl ve vězení muj bracha a upřímě se omlouvám za všechno, chtěl bych to napravit. Chriss prosím. " řekl a chytl mě za ruku.

,, Zní to divně, když se probudím v nemocnici a první kdo za mnou přijde je můj úhlavní nepřítel a omlouvá se mi. A ještě divněji zní to, že jsem tě předtím zmlátila. Hele už ani nemám sílu být naštvaná. A i já se omlouvám tobě. " řekla jsem a pousmála se.

,, No a že máš ránu holka. " zasmál se.

Stiskla jsem jeho ruku a znovu se podívala z okna.

,, Chybí mi. " zašeptala jsem.

,, I mě Chriss. A s fetem jsem skončil. " řekl a pohladil mě po hřbetu ruky.

Podívala jsem se mu do očí a v jeho obličeji jsem viděla spoustu jizev, které tam zůstanou už nejspíš navždy.
,, Bolí to? " natáhla jsem ruku na jednu z jizev.

,, Už je to lepší. Za to bráchu bolí pořád celé tělo. "

,, A kde je? "

,, Pořád leží v nemocnici, nedokáže se postavit na nohy, ale bude v pořádku. "

,,Chriss!!! "

Dveře se rozletěli dokořán a stála v nich moje máma, Fred, Becky a Filip

,, Panebože jak ti je zlatíčko? Jsem tak ráda, že jsi v pořádku, měla jsem takovej strach! " šeptala mi máma zatímco mě obímala.

Becky mě chytla za ruku a dívala se mi do očí.

,, Mám tě tolik ráda! "

,, I já tebe Becky. "

,, Všichni jsme o se o tebe báli, každý den jsme za tebou chodili, už jsem myslel na nejhorší. " řekl Filip a objal mě.

Dlouho jsme si povídali, připadalo mi, že jsem jen usnula a právě se probudila. Pro ně to byl ale nejhorší měsíc, máma se málem sesypala, když přišla o mě i o Bena. Becky a Filip na tom nebyli o moc lépe. Fred si celé dny prohlížel alba, kde jsme ještě byli jako stastná rodina. Ani jsem nevěděla jestli být šťastná, že mám kolem sebe lidi, kterým na mě záleží, nebo být smutná, že jsem jim způsobila starosti. Každopádně jsem byla šťastná, že tu teď byli se mnou.

,, Měla by jsi teď hodně odpočívat, jsi oslabená, zítra znovu přijdeme. Papa zlatíčko! " řekla máma, objala mě a společně s Fredem, Becky, Zackem a Filip.

A tak jsem tam ležela, sama jen s vlastními myšlenkami, v hlavě mi leželo milion otázek, ale nejvíc mi v hlavě ležela jedna osoba.

Dylan.