,, Co se stalo? Mami! Proč brečíš? Mami mluv se mnou, prosím. " křičela jsem otázky v naději že dostanu odpověď. ,, Běž pryč, Prosím odejdi, jestli můžeš cokoliv udělat tak teď odejdi. " šeptala do polštáře a já věděla že to bude zlý.
Věděla jsem že potřebuje čas. Dlouho jsem jí neviděla tak zničenou. Potřebuje si srovnat v hlavě co mi vlastně řekne a jak to podá. Znala jsem jí moc dobře a tak jsem, jak řekla odešla. Sedla jsem si na postel a v nevědomí co se stalo jsem si nasadila sluchátka a tupě zírala před sebe.
Nevnímala jsem, jen jsem seděla a říkala si co se zase stalo. Souvisí to se mnou? Je to dokonce kvůli mě? Nevěděla jsem, napadalo mě tolik věcí co se mohlo stát, když v tom jsem je uviděla. Stará fotoalba, všechny vzpomínky, hezký chvíle ale i všechno to špatný. ,, Neotevírej je. NE! Bude ti zase akorát smutno. " opakovala jsem si v hlavě ale nedalo mi to.
Otevřela jsem první. Byla tam mamka s tátou. Seděli na pláži. Oba se hluboce usmívali. Na další jí táta věnoval letmý polibek. Pod všemi fotkami byl nápis " První společná dovolená. " Prošla jsem několik stránek a narazila na mamku v krásných, princeznovských svatebních šatech a tátu v obleku jak si zrovna říkají své ANO. Vypadali tak šťastně. Byli nadherní.
V duchu jsem se usmála. ,, Ahoj Tati. " šeptala jsem při pohledu na něj jak drží malinkého Beníka. Ben je můj brácha. Člověk, který me vždy podržel. Vždy tu pro mě byl a já tu byla pro něj. I teď to tak je, i po 19 ti letech je to pořád ten nejlepší brácha. Usmála jsem se. Ztratit jeho by bylo jako ztratit sama sebe. Kde vlastně je? V poslední době byl pořád někde. Viděla jsem ho míň a míň ale to se dalo čekat když už na to má věk.
Prošla jsem několik dalších fotek až jsem narazila na tu osudovou. Pevně mě svíral v náručí a přidržoval dudlík u mých úst. "Tatínek s naší malou Christin přijeli z porodnice. " stálo pod fotkou. Okamžitě jsem si vybavila na poslední chvíli s ním.
,, Ty budeš princ a já princezna. Budeme bydlet ve velikém zámku a budeme navěky šťastní! Ano tati? " řekla malá holčička a podala otci do rukou panenky. V tuhle chvíli byli oba šťastní. Dveře se najednou rozletěli a do řady vedle sebe se kolem nás vyrovnalo 6 policistů. Chitli tátu nasadili mu na ruce železná pouta. ,, Tati co se to děje? Proč jsou tady? Kam jdeš? " ,, vrátím se brzy princezno a budeme šťastní. " pošeptal mi do ucha a zmizel mezi černými uniformami.
Tehdy se ve me něco zlomilo. Nikdy nezapomenu na chvíli kdy se před námi seřadili a.... Tehdy ta mála holčička ztratila nejenom miliony slz, ale také osobou kterou každý k životu potřebuje. Cítila jsem jak mi po tváři stékali slzy. Zase mě ovládla prázdnota.
Tak jo, tady je další část. Doufám že se vám líbila. Co nejdřív napíšu další a děkuju vám všem co tohle čtete:)
ČTEŠ
~Skrytá bolest~
RomanceProcházet životem který ti milionkrát podrazil nohy a nechal tě si sáhnou na dno je opravdu těžké. Ale procházet jím i přes to s úsměvem je něco co dokáží nejsilnější! Příběh Christin vypráví o tom jaký život dokáže být a co musí překonat aby nikd...
