Každý Ráno V Nás (Another Girl)

19. Jsem realista a příležitostně hulím. Stačí?

Když jsem se konečně sebrala natolik, že jsem byla schopná vstát, jít se umýt a jít něco dělat, tak jsem se z našeho nekonečného objetí vymotala. Frank se obratně zvedl, pomohl mi na nohy, objal mě kolem ramen a šel se mnou do kuchyně.

"Frankie, musím se jít umýt a jít nakoupit." Usmála jsem se na něj. "Děkuju moc." Dala jsem mu malou pusinku na tvář a odešla jsem do koupelny.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Opuchlé červené oči, zelené vlasy trčící do všech světových stran a unavený pohled. To je nádhera!

Vlezla jsem do sprchy a nechala jsem na holou kůži dopadat horké kapky vody. Ne, že by mě to uklidňovalo, to jsem říct nemohla, ale bylo mi tam příjemně teplo. Teda, až na ten šampón na vlasy, co mě štípal v očích a vodu v uších. To zas tak příjemné nebylo.

Oblečená do světle modrých potrhaných džínů, volného Nirvana trička a té vínové vyšisované mikiny, která mi byla o číslo větší, nalíčená jako vždy pouze řasenkou a černou tužkou kolem očí jsem vyšla z koupelny, ze stolku u dveří jsem si vzala peněženku a klíče, obula si boty a už jsem otevírala dveře, když ke mě naklusal Frank, oblečený - bylo vidět, že narychlo, měl na červené kárované košili přepnuté knoflíky, rozepnutý poklopec a jednu ponožku naruby, tu druhou jen převrácenou spodem nahoru - a se snad nejmenší igelitkou, co našel v ruce. Nad jeho zjevením jsem se musela napůl usmát, napůl ušklíbnout.

"Jimmy, počkej, můžu s tebou?" Trošku rozpačitě se usmál a já se uchechtla.

"No, jít se mnou můžeš, ale až si spravíš košili, zapneš kalhoty a upravíš ponožky zlatíčko, takhle s tebou nikam nejdu. A jestli mě ta taštička do který nedám ani kostku másla měla pobavit, tak se ti to moc nepovedlo, ale fajn." Frank se ušklíbl, ale udělal, co jsem po něm požadovala a o chvíli později už jsme šli pomalu ze schodů a ven z budovy.

Kráčeli jsme pomalu vedle sebe ulicí k nedalekému obchodu, ruce jsem měla schované v kapsách mikiny.

"Jimmy, řekni mi něco o sobě." Frank se na mě podíval a já na něj upřela tázavý a trošku váhavý pohled, který jako by se ptal za mě Vážně?. Ale odpověděla jsem mu.

"Je mi sedmnáct, chodím na střední, nikdo se se mnou nechce bavit, lidé se mě bojí jako čert kříže a mí užasní rodiče mě nechtěli. Nemám ráda popík styl One Direction a Justin Bieber a rozhodně nejsem ufňukaná fanynka (pozn. autora: Nechci tím nikoho urazit, nic proti fanouškům nemám, nezáleží jak moc jsou oddaní - i když, každý z nás můžeme říct, že některé vyjímky zachází do extrémů), co hodlá spáchat sebevraždu kvůli tomu, že jí neodpověděl na tweet jeden člen kapely, který má za den podobných tweetů a komentářů tolik, že to není schopný zvládnout. Jsem realista a příležitostně hulím. Stačí?" Ušklíbla jsem se na něj a on se usmál tím svým křivým úsměvem. Drknul mě pěstí do ramene.

"Ale no tak, Jimmy, tohle už vím. Já myslel něco víc o tobě, jaká jsi, o tvém dětství a tak." Usmál se a já jen pokroutila hlavou. Jak jen je bláhový, vždyť tohle nevím ani já, tak jak mu o tom můžu vyprávět?

"Frankie, není o co stát, nejsem zajímavá. A můj život taky není zajímavý. Takže to neřeš, já tvoji minulost, současnost a budoucnost taky nebudu řešit a bude." Zářivě (falešně) jsem se na něj usmála a cesta pokračovala v tichosti.

"Co bys chtěl na večeři?" Zeptala jsem se ho, jak jsme procházeli regály v obchodu a já dávala do nákupního košíku všechno, co mi doma chybělo.

"Já nevím, cokoliv. Klidně máslové sušenky jestli bude třeba." Balíček sušenek, o kterých mluvil protáčel mezi prsty a já se malinko zasmála.

"Fajn, dnes si uděláme večeři jako v luxusní restauraci, budeme mít máslové sušenky! Dej to sem prosímtě." Vzala jsem mu balíček pochutin z rukou a dala jsem ho se smíchem do košíku. Taky se smál, po celou cestu k mrazákům, kam jsem mířila pro kuřecí prsa. Pak jsem ještě došla pro rýži v pytlících a mraženou zeleninu a mohli jsme vyrazit k pokladně.

Zaplatila jsem, naskládali jsme všechno do tašek a každý se dvěma igelitkama plnýma jídla jsme vyrazili zpátky domů.

"Víš, je fajn mít někoho, kdo ti pomůže odnést nákup až domů." Usmála jsem se (kupodivu upřímě) na Franka, který na mě upřel mírně překvapený pohled. "A teď stůj a zahni doleva, potřebuju ještě tabák a papírky, už mi dochází." Navigovala jsem ho do večerky, kam jsem si pro tyhle věci a alkohol chodila vždycky, bez problémů mi je prodali.

"Ahoj Sue, jako obvykle." Pousmála jsem se na drobnou vietnamku za pultem, která se hned otočila a z regálu za ní vytáhla položky mého obvyklého nákupu a naťukala to do pokladny. "Jó, málem bych zapoměla, ještě jednoho Jacka prosím." Znovu jsem se na ní usmála (falešně), ona namarkovala ještě litrovou lahev whiskey a já jí zaplatila a všechno to dala do jedné z mých tašek. Rozloučila jsem se a odešla jsem z večerky, Frank na mě čekal venku. Tázavým pohledem se díval na hrdlo lahve Jacka Danielse, které vykukovalo z tašky a já jen pokrčila rameny. "Večer si trošku zpestříme." Mrkla jsem na něj a pokračovali jsme v cestě.