Každý Ráno V Nás (Another Girl)

27. Pořád ty samé vlasy, ten samý pohled, stále stejně vysoký. Nezměnil se.

Byla jsem v opravdu rozlehlé místnosti, kde mě obklopovaly jen kytary, basy a různé zesilovače a komba. V rohu, napravo ode mě, byla pokladna, za kterou visely mnohé druhy strun jak na basu tak na kytaru elektrickou, akustickou, nylonové, kovové, všech tvrdostí, visely tam popruhy různých typů, nosností a barev, různě kvalitní a různě drahé kabely na všechny možná připojení, redukce, obaly na elektrické i akustické kytary a basy od rozdílných značek. Na pokladním, rohovém pultu byly vystavené různé hudebnické knížky, paličky pro bubeníky, malý pultík s přihrádkama s trsátkama různých tvrdostí a další pomůcky pro hudebníky.

"Jimmy jdu se podívat do druhého patra, jsou tam bicí, ve třetím jsou piána a klávesy. Rozhlídni se a kdyžtak pak přijď." Usmál se na mě Frank a pohladil mě po rameni. Pak rychlým krokem odešel za prodavačem, co stál za pultem, něco mu řekl a prodavač ho následoval do dalšího patra.

Vydala jsem se ke stěně ověšené elektrickými kytarami a sundala jsem z ní světle modrou - skoro až tyrkysovou kytaru typu stratocaster a přešla jsem k nejbližšímu kombu s kabelem. Zapojila jsem kytaru a zapla jsem kombo značky Line-6. Ze zadní kapsy kalhot jsem vytáhla už notně ohrané Green Day trsátko, sedla jsem si na stoličku, co stála kousek ode mě a cvičně jsem drnkla pár tónů z nějaké náhodné stupnice, abych zjistila, jestli je kytara naladěná. Byla a tak jsem začala hrát. Písničky jako Smells Like Teen Spirit (Nirvana), Best Of You (Foo Fighters), nebo třeba Jesus Of Suburbia (Green Day) se rozléhaly společně i s pár písničkami z archivu mé vlastní tvorby po prostoru alespoň prvního patra hudebnin. Když jsem kytaru vypojovala a vracela na její místo na zdi, všimla jsem si jednoho z prodejců postávajícího kousek od místa, kde jsem hrála, jak konsternovaně hledí na místo, kde jsem seděla. Asi cítil můj pohled, protože zvedl hlavu a podíval se na mě. Ten jedinný pohled mě málem srazil na kolena, ale vydržela jsem stát a pomalým krokem jsem se vydala k osobě v oblečení zaměstnance obchodu.

"Olivere?" Zašeptala jsem ohromeně, když jsem stála přímo u něj a dívala jsem se na něj nahoru. Pořád ty samé vlasy, ten samý pohled, stále stejně vysoký. Nezměnil se.

"Hraješ na něco?" Zeptal se mě Oliver, při pomalé cestě ulicemi města na nějaké místo, které 'by se mi mohlo líbit'.

"Na kytaru a piáno, ty?" Zvedla jsem k němu hlavu, abych na něj viděla a malinko jsem se usmála.

"Na kytaru. Zahraješ mi něco, až tam budeme?" Vyvalila jsem na něj oči v údivu. Zas tak dobrá nejsem. Ale budeme smlouvat.

"Jen pokud mi něco zahraješ i ty. Jsi v podstatě legenda, kytarovej guru školy, teda, z toho, co vím z doslechu. Od takového mistra si ráda něco poslechnu." Zasmál se, ale přikývl.

"Dobře, ale teď pojď, už tam skoro jsme." Chytil mě jemně za paži a navedl mě za roh jednoho z rodinných domků k plotu jeho zahrady, který obratně přeskočil a pomohl mi ho přelézt (v podstatě mě přes ten plot přenesl).

"Není tohle vloupání?" Zeptala jsem se ho trošku nervózně, ale on jen se smíchem zakroutil hlavou.

"Ne, pokud je to k tobě domů." Omamžitě jsem se uvolnila a nechala jsem se vést do vcelku zašitého koutu zahrady. Stála tam stará, mohutná vrba, jejíž větve visely až na zem a tím tvořily pod vrbou jakési zátiší. Taky tam bylo vcelku sucho.

"Wow..." Vydechla jsem. To místo mě fascinovalo, mělo své určité kouzlo. Oliver rozhrnul větve před námi a pokynul mi, abych vešla. 'Uvnitř' byla udělaná dřevěná pergola s plastovou průhlednou střechou okolo celého stromu skoro až k větvím dosahujícím země, takže bylo na zemi sucho a umělý trávník. Kousek ode mě byl stojan s akustickou kytarou ze světlého, jasného dřeva. Oliver vešel hned za mnou a nechal větve ať se vrátí do původního umístění, čímž se pod stromem ještě víc zešeřilo. Ale bylo to takové milé šero, příjemné, nazelenalé. Můj hostitel se natáhl k jednomu z dřevěných sloupů omotanému drátem, kterého jsem si ještě nestihla všimnou a zmáčkl čudlík, který rozsvítil celé místo bílými světýlky, co se většinou dávají na vánoční stromeček. Ohromeně jsem se rozhlížela po tom místě, které vůbec nevypadalo jako zátiší rockového a kytarového guru školy. Až na tu kytaru.

"Sedni si na zem, je vyhřátá zespoda." Přikázal mi a já ho poslechla a usadila jsem se do tureckého sedu na měkký vyhřátý koberec, který tam byl položený jako imitace trávníku. Vzal kytaru ze stojanu a podal mi jí. Sám si sedl taky do tureckého sedu naproti mě. Kývl hlavou ke mě s kytarou a povídá: "Hraj. Cokoliv, co umíš." Usmál se na mě a já začala, trošku nervózně hrát písničku od Green Day - Good Riddance (Time Of Your Life). Když jsem skončila, koukal na mě ohromeně, s pusou dokořán.

"Jsi vážně dobrá." Dostal ze sebe nakonec šeptem.