Každý Ráno V Nás (Another Girl)

20. Tak a teď pojď, jdeme na střechu, chlastá se tam líp. Osobní zkušenosti.

Stála jsem za sporákem a placatou vařečkou jsem na hluboké wok pánvi míchala na nudličky nakrájené maso naložené v marinádě s grilovacím kořením. Na další plotýnce elektrického sporáku se v hrnci s vodou vařila pytlíková rýže a na třetí plotýnce ze čtyř se v menším kastrůlku dusila zelenina na másle. Občas jsem zvedla pokličku jednoho z hrnců, aby pěna v hrnci s rýží klesla a nepřetekla a abych mohla zeleninu trochu promíchat, aby se nepřipálila.

"Už to budé?" Řekl nedočkavě Frank sedící u stolu nachystaný s příborem v rukou. Já jsem se jen pousmála, vypla jsem plotýnku s masem a podívala jsem se do trouby, kde se pekly muffiny s kousky čokolády. Už nahoře zlátly, tak jsem troubu otevřela, na místě, kde byl jeden z nadýchaných kopečků prasklý jsem do něj píchla špejlí, abych se přesvědčila o tom, že se uvnitř těsto nepatlá a není nedopečené. A protože se nepatlalo, tak jsem plech s prohlubněmi přímo na muffiny vytáhla z trouby a položila na dřevěné prkýnko, aby to zchladlo.

"Za chvíli." Odpověděla jsem Frankovi na otázku a vyplázla jsem na něj jazyk. Zasmál se, ale nakonec se na jeho tváři usadil ten jeho křivý úsměv a díky tomu se vytvořil ještě na jedné tváři šťastný úsměv, na té mojí.

Vypla jsem i rýži a zeleninu, vytáhla ze skříňky mělké talíře a jídlo nandala. Mezitím jsem ještě stihla muffiny vyndat z formy a naskládat na talíř a do sklenek nalít whisky, co jsem dneska koupila. Všechno jsem to nanosila na stůl a usadila se.

"Dobrou chuť." Pokynula jsem Frankovi k jídlu a - světě div se - začali jsme jíst.

"Dobrou chuť. Konečně ochutnám něco, co jsi uvařila a nejsou to smažený vajíčka." Zasmála jsem se, ale pokračovala jsem ve snaze naložit na vidličku maso, rýži i zeleninu najednou. Nepodařilo se, tak jsem si na tu vidličku naložila je rýži a maso a dala se do jídla.

Když jsem oba dojedli, složila jsem příbor a pozvedla jsem sklenku Jacka Danielse.

"Na nové začátky bez vzpomínek na lidi, co nám nějak ublížili a s vědomím, že ty nové začátky nikdy nepřijdou a na ty lidi nepřestaneme vzpomínat!" Pronesla jsem a přiťukla jsem si se svým spolubydlícím, lomeno kamarádem, lomeno utěšovatelem, lomeno něčím-jako-přítel. Frank se zasmál.

"Na nás!" Řekl a na ex do sebe všechen obsah skleničky hodil. Taky jsem tak udělala, v krku se mi rozlilo známé příjemné teplo, které od jazyka, poznamenaného ostrou chutí alkoholu putovalo až do žaludku.

"Tak a teď pojď, jdeme na střechu, chlastá se tam líp. Osobní zkušenosti." Kývla jsem na Franka, ať se zvedne, sama jsem vzala flašku z linky do jedné ruky a v nestřeženou chvíli jsem si strčila do kapsy mikiny ubalený joint, který ležel doteď schovaný za ledničkou. Frank z toho, co se chystá nebude zítra nadšený. Ale až zítra, dneska bude ještě rád.

Seděli jsme na staré rozkládací, dvousedadlové sedačce, kterlu jsem sem na střechu kdysi přitáhla s ním a nohy jsme měli opřené o dřevěnou bednu používanou jako konferenční stolek. Láhev Jacka byla z poloviny prázdná a my pozorovali město před námi. Tolik krásných světýlek osvětlujících noc, tolik rozsvícených životů, probíhajících před námi. Nebo spíše pod námi? To je jedno. Jsou to životy šťastných i smutných lidí, bůh ví, v kolika těch rozsvícených oknech se právě uvažuje o sebevraždě a v kolika z nich se plánuje svatba. V kolika oknech sedí parta kamarádek, co pomlouvají tu divnou tlustou holku od nich ze třidy, která nosí naprosto out oblečení a poslouchá divnou hudbu. A v kolika oknech sedí takovýhle předmět zájmu pomluv bohatých nafintěných holek v modelech od Gucciho a Louise Vittona, nebo nagelovaných frajírků, kteří v hlavě nemají nic jiného než fotbal a to, kterou holku z tohohle města ještě neměli v posteli, předmět zájmu pomluv v podobě učící se holky, které rodiče nemůžou zaplatit střední, a aby se na ní dostala musí složit příjmačky, nebo kluk, který píše zamilované písničky a pak k nim skládá hudbu, jejichž text a melodie by byla každého ohromila, kdyby se nebál vyjít s tím vším na povrch? To nikdo neví. A nikdo to vědět nechce, nikoho nezajímá smutný nebo veselý život někoho jiného. Na to jsou lidé moc sobečtí.

"Víš Jimmy, je tu krásně. Protože tu jsi ty." Otočil se na mě Frank a usmál se svým křivým úsměvem. Taky jsem se na něj usmála a chvíli jsme jen tak seděli a usmívali se jeden na druhého, naše mysl prohrávala a vzdávala boj s opilostí. A taky boj s touhou jeden druhého políbit, který naopak vyhrávala. Aspoň něco vyhrávala, když už to s tou opilostí nevyšlo.

Upřela jsem pohled zpátky na město a zase jsem si lokla alkoholu, kterého už nezbývalo tolik, kolik jsem si myslela.

Podala jsem lahev Frankovi.

"Dopij to. Já bych nedopadla dobře. Respektive, dopadla bych. Tvrdě na zem, protože bych při tom to... Jak to bylo? Jo, protože bych při tom odpadla." Fajn, opilost vyhrála na plné čáře. Hrábla jsem do kapsy pro brko a zapalovač. Aha. Zapalovač je dole na lince. Super, teď jdu spáchat sebevraždu v podobě cesty ze schodů, kvůli zapalovači. "Budu hned zpátky, nečekej na mě." Řekla jsem a vrávoravě jsem se postavila. Všechno kolem se motalo, ale pokračovala jsem, při scházení schodů jsem oběma rukama svírala zábradlí a cestou do kuchyně (přejít těch pět metrů byl horor) jsem měla ruce nalepené na zdi.

Konečně jsem se dostala ke svému cíli - kuchyňské lince, zapalovači a sklenici vody. První jsem vypila vodu, pak jsem vzala zapalovač do kapsy a ještě jsem si skočila na záchod. Hned mi bylo líp a motala jsem se míň.

Pomalu jsem vyšla schody zpátky k úplně nacucanému Frankovi a tvrdě jsem dosedla vedle něj.

"Já... Chtěl jsem ti něco nechat, ale... Počkat, co jsem říkal?" Podíval se na prázdnou lahev. "Jo! Ono už nic nezbylo, já to všechno -" jeho řeč přerušilo škytnutí. "Já to všechno vypil." Podíval se na mě s naoko smutným pohledem a já jen pokroutila hlavou a lahev mu vzala. Místo ní jsem vytáhla z kapsy joint i zapalovač, brko jsem si dala mezi rty a za delšího potáhnutí se mi povedlo ho i zapálit. Nasála jsem a známá, jemná chuť marihuany se v mých ústech smíchala s chutí alkoholu a kupodivu tvořili úžasnou dvojici. Natáhla jsem ruku s jointem k Frankovi.

"Na, dej si. Bude ti po tom dobře." Vzal brko mezi prsty a potáhl, po obličeji se mu rozlil slastný výraz.

"To mi chybělo." Vydechl slova i s bílým kouřem. Asi nebyl tak mimo jak vypadal.