COLDER THAN ICE ✔

DAMIANO

Chtěl jsem se dotknout každého kousku jejího těla.

Chtěl jsem, aby mě cítila úplně všude. Uvnitř. V každém koutku její duše.

Na nahých zádech měla teď už jen dvě obrovské červené jizvy. Strávil jsem u nich minuty, líbal jsem je, olizoval, hladil a masíroval. Nechtěl jsem, aby na ně zapomněla i přes to, že to byla ta nejbolestivější připomínka, kterou na těle nosila, chtěl jsem, aby věděla, že nic nedefinují, že jsou její součástí a obdivuji je, protože jsou důkazem toho, kolik toho už vydržela.

Třásla se pode mnou. Neviděl jsem jí do tváře.

Na rukách ji vyskákala husí kůže.

„Otoč se na mě, Saskie,“ zašeptal jsem.

Zaváhala, ale potom se přetočila na záda. Oči měla zalité slzami. Snažila se nerozpadnout. Pramínek vlhkých vlasů jsem jí zahrnul za ucho. Chytil jsem jí ruku a navedl ji kolem mého krku, kde se mě pevně chytila.

„Nemusíš to dělat,“ připomněl jsem jí tiše. Pravdou ale bylo, že každou další vteřinou jsem ztrácel nad sebou kontrolu. Za několik dalších minut, už bych se nedokázal držet zpátky ani kdyby mě prosila.

Nic neřekla. Stiskla mě a přitáhla si mě ke rtům. Hluboce mě políbila. Zatím to vypadalo, že jediný, kdo neustále nad tímhle celým přemýšlel jsem byl já.

Ne, už se nezastavím. Chci. Chci. Chci.

Nalehl jsem na ni. Přitlačil jsem se boky k ní a ona mi tiše vydechla do úst. Vklouzl jsem ji mokrým jazykem dovnitř a zašeptal něco o tom, jak moc mi chutná. Z malé jiskry se rozdmýchal oheň. Cítil jsem, jak roste a pálí čím dál tím víc a chtěl pokořit úplně všechno. Spálit ji na popel.

Pohladil jsem ji po klíční kosti. Dotkl se jemně vrcholu jejího prsa, načež se jí zvedla hruď proti mému doteku. Pokračoval jsem přes břicho až mezi její nohy. Opatrně jsem se ji dotkl. Trhnula boky a kousla mě do rtu.

Z hrdla se mi vydralo zavrčení. Vklouzl jsem do ní prstem. Zasténání se snažila zamaskovat zavřenými ústy, ale o to víc vzrušující byl. Když jsem znovu otevřel oči viděl jsem všechno v rudé a černé. Saskia mi na moment pohled opětovala jako kdyby tu změnu vycítila. Byl jsem víc zvíře a pekelný pěšec než člověk. Cítil jsem, jak ze mě lidskost pomalu vyprchává.

Přikývla jako kdyby mi říkala v pořádku nebo rozumím tomu. Jako kdyby mi dávala svolení, že si můžu dělat co chci, protože je mi vydaná na milost. Cítil jsem v sobě zlobu. Chtěl jsem, aby mě držela zpátky. Aby mě ještě chvíli udržela při smyslech a nedovolila mi všechno, co se mi zlíbí. Chtěl jsem, aby měla právo na rozhodnutí. Aby si dělala, co chtěla ona, ne co musela, ne co chtěli jiní.

Líbal jsem ji surově. Kousal jsem ji a olizoval. Funěl jsem, vrčel, sténal jí do úst. Nestíhala se mnou držet krok. Chtěl jsem se ponořit do jejího těla. Chtěl jsem, abychom splynuly v jedno tělo. Chtěl jsem, aby se do mě vpila.

Když jsem jazykem vnikl do jejího vlhka, podívala se na mě andělskýma očima. Nikdy předtím jsem je neviděl. Svítily jako svatozář. V přítmí ložnice vypadaly jako hvězdy na obloze. I tohle poslední jsem se ji chystal vzít.

Všechno se přede mnou roztříštilo jako sklo.

Vzpomínky, co mi zůstaly jsem viděl jako kdybych stál v rohu místnosti.

Sténala, opakovala mé jméno, tiskla se ke mně a prosila. Nořil jsem se do ní, znovu a znovu. Pomalu, rychle. Štípal jsem ji zuby a hned ji na tom místě obsypával polibky jako tichou omluvu. Třásla se pod mými doteky, pod každým pohybem mých boků. Bral jsem si ji, jak jsem chtěl.

Měnila se. S každým mým vyvrcholením a hříchy, co jí vycházely skrz pootevřené rty. Každou další minutu už nebyla tou stejnou bytostí.

Když jsem znovu procitnul, byla hluboká noc.

Saskia mi ležela na hrudníku. Neviděl jsem ji do tváře a neměl jsem tušení, jestli spala nebo koukala. Naše těla k sobě byla přilepená všemi našimi tekutinami. Deka ležela někde na zemi nebo byla zkopaná u našich nohou. Leželi jsme nazí a vyčerpaní. Bříšky prstů jsem ji pohladil po zádech.

Ošila se a zvedla hlavu, aby se mi mohla podívat do tváře.

Měla opuchlé rty. Místy pokousané tak, že na nich zasychala krev. Přemýšlel jsem, jestli mé vypadaly podobně. Pozorovala mě zarudlýma opuchlýma očima a potom ke mně natáhla krk a znovu mě políbila.

Chci. Moje. Chtěl jsem jí ta slova vytetovat.

Zapřela se rukama o mou hruď a posadila se.

Zasyčel jsem. Když na mě seděla takhle nahá s roztaženýma nohama, cítil jsem každý její záhyb. Ani nevím, kdy jsem ji položil ruce na stehna, ale teď jsem do nich zarýval své nehty a nechával v nich červené rýhy.

Posunula se níž a nadzvedla se. Když sáhla mezi nás a uchopila mě do rukou, všechno se ve mně napjalo. Pozoroval jsem ji, jak si mě navedla zpátky do sebe a potom klesla úplně dolů. Zaklonila hlavu a zasténala. Dlouhé bílé vlasy jí zakrývaly prsa. Celé tělo měla označkované. Vypadala jako božské stvoření.

Za okny jsem vídal slunce a měsíc. Nepočítal jsem kolikrát.

Proplétaly jsme se pořád dokola a dokola.

Budil jsem se kvůli jejím dotekům, přestával jsem vnímat, ztrácel pojem o čase a prostoru i na několik hodin. Procital jsem na různých místech v domě, ale ona vždycky byla v mém náručí, sténala a žádala víc, a tak jsem dával, ale čím víc toho bylo, tím jsem byl hladovější. Byla snem, který jsem měl na dosah ruky, mohl se ho dotknout, prožít ho, ale ve skutečnosti nikdy nebyl můj.

Její ledová kůže mi připomínala, že nebe a peklo si nikdy nebylo souzeno.