COLDER THAN ICE ✔

SASKIA

Probudila jsem se do ticha a klidu noci. Otevřela jsem oči a pohlédla z okna, kde se vysoko na temné obloze ploužil kulatý měsíc. Něco uvnitř mě říkalo, že už je čas. Ohlédla jsem se přes rameno na Damiana.

Tiše oddechoval. Ruku měl bezvládně přehozenou přes můj bok. Opatrně jsem se posunula na kraj postele a posadila se. Podívala jsem se dolů na své nahé tělo, které bylo pokryto modřinami a červenými značkami.

Dotkla jsem se kousance na vnitřním strašně stehna a instinktivně stihla nohy k sobě. Myslím si, že vždycky když se začal hojit, Damiano ho tam udělal znovu. Zhluboka jsem se nadechla a potom vstala. Celé tělo mě bolelo.

Kůži jsem měla čistou, ale nepamatovala jsem si, že bych se myla.

Postavila jsem se na nohy. Ve skříni jsem si vzala čisté oblečení. Damianovo. Tiše jsem se do něj oblékla a potom se podíval na démona, který ležel na posteli. Měl zavřené oči. Mělký dech. Přemýšlela jsem, jestli zase předstíral, že spí jako když jsem ho chtěla bodnout.

Jestli ano, věděl, co se chystám udělat a nehodlal mi v tom bránit.

Usmála jsem se. V duchu mu dala tiché sbohem. Vykradla jsem se z ložnice a sešla do prvního patra. Nazula jsem se do tenisek, které mi byly trochu velké a potom sáhla po slabé bundě na věšáku.

V momentě, kdy mi zbývalo jen sáhnout po klice, jsem zaváhala. Tohle bylo přesně to, co jsem celou dobu chtěla a usilovala. Být volná. Utéct od nebe a utéct i od démona. Tak proč mi ztěžkl žaludek a měla jsem pocit, že dělám špatnou věc? Bylo jenom správné odejít, ale všechno ve mně křičelo, abych se otočila a vrátila se za ním zpátky nahoru. A zůstala.

Schody za mnou zavrzaly a ten zvuk mě vyděsil.

Prudce jsem se otočila. Damiano stál jen kousek ode mě a pozoroval mě. Byl úplně nahý a až teprve teď jsem si všimla, že to nebyl jen on, co nechával stopy, ale i já. Měl je po celém těle. Vynořily se mi vzpomínky na to, jak jsem ho škrábala a kousala, když jsem ho cítila hluboko v sobě. Když mě naplňoval.

Nic neřekl. Ani já ne. Všechno bylo očividné.

Když se pohnul dopředu, myslela jsem si, že si mě přehodí přes rameno a odnese mě zpátky do své ložnice. Možná jsem chtěla, aby to udělal, ale on mě místo toho jen chytil za tvář a políbil mě. Roztekla jsem se do jeho rtů a zhluboka se nadechla vůně. Směsice mně, jeho a sexu.

„Opatruj se,“ zašeptal mi tiše do rtů bez toho, aby otevřel oči. Do ruky mi něco vtlačil. Když jsem se podívala dolů, svírala jsem popruh batohu.

Měl ho celou dobu připravený? Čekal, že odejdu?

Srdce mi spadlo do žaludku.

Nepodíval se na mě. Jenom se otočil a odešel. Neohlédl se.

Zůstala jsem se za ním dívat. Neměla jsem tušení, jak dlouho jsem tam stála. Možná jsem doufala, že se vrátí a řekne mi, abych zůstala.

Těžce jsem polkla a zhluboka se nadechla. Věděla jsem, že jestli se teď neotočím, už to neudělám nikdy. Přinutila jsem se nemyslet. Otevřela jsem dveře a v momentě, kdy jsem jimi prošla a nadechla se čerstvého nočního vzduchu, jsem jistě věděla, že tohle je, co musím udělat. Pro sebe.

Rozešla jsem se dopředu. Nevěděla jsem kam. Ale poprvé za celou svou existenci, jsem měla pocit, že se můžu volně nadechnout.

A pro ten moment to stačilo.