Bavili jsme se a tančili, užívali si že je nase trojice pohromadě. Všechni tři už jsme měli něco málo v sobě „Y/n pojď" řekl Aiko a táhl me znova na taneční parket a a hýbal se mnou do rytmu.
Mohlo být něco po půlnoci když jsme se rozhodli jit domů. Rozloučili jsme se a každý se vydal svojí cestou. Když jsem přišla před dům stály tam dvě černé, velké dodávky. Uslyšela jsem výstřel. Z našeho domu vyběhlo pět mužů a hned odjeli pryč. Rozuteču se k domu dveře jsou otevřené dokořán. Vletím dovnitř a začnu hledat rodiče. Kuchyň nic, obývák nic, jejich ložnice nic zkouším další pokoje ale nikde.
Rozejdu se na zahradu. Odtáhnu závěs a zatají se mi dech „M-mami?" táta sedí v kaluži krve a mámu má položenou na nohách sotva dýchá „Holčičko mo-je t-to je v pořádku" řekne slabě ale já ji slyším až moc dobře. Pomalu se k rozejdu za nimi a sednu si k nim. V téhle chvíli mi je jedno že mám všechno od krve. Táta se snaží nebrečet a já taky „Mami prosím ne" řeknu a koukám se jí přímo do očí „Neboj se máš tady tatínka" řekn e a mě se po tváři kutálí slzy. Táta se na mě koukne a potom své ženě stiskne ruku. Máma se usměje „Prosím zahraj mi něco". Rychle vyběhnu do pokoje chmatnu kytaru a vrátím se na verandu. Dopadnu tvrdě na zem.
Začnu hrát a máma mě jěmně a slabě chytne za koleno. Poslední tóny písničky dohrají „Dekuji" řekne a upadne do věčného spánku. Kouknu se na tátu a zpátky zase na mámu. Chytnu kytaru a vybehnu ven z domu „Y/N!!" slyším za sebou svého tátu ale běžím dál.
Mobil mi zvoní ale já běžím dál „Kde byly hrdinové když je byla potřeba? Kde?!" zaběhnu do uličky a sednu si na zem. Smrdí to tu jak v krematorium a jak kdyby se tady něco pálilo. Chytnu si hlavu do dlaní a začnu brečet.
Nevím jak dlouho jsem tam seděla. Mobil mi zběsile zvonil. Nenápadně jsem se koukala kdo mi volal. Táta, Kane, Aiko, Mitsuki, Inko, Izuku a taky Bakugou což mě dost překvapilo táta jim určitě všechno řekl. Vztek ve mě vřel a já nevěděla co dělat. Vzpomenu si na svoji kytaru co jsem si vzala sebou. Dostala jsem ji od mámi milovala když jsem na ni hrála.
ČTEŠ
𝕋𝕣𝕪 𝕥𝕠 𝕦𝕟𝕕𝕖𝕣𝕤𝕥𝕒𝕟𝕕 𝕞𝕖
Random„Co ke mně vlastně cítíš?" ptala se ho dívka. On ale jen mlčel se skloněnou hlavou „Já nevím" byla jeho slova vždy kdy přišlo na tuhle otázku „JÁ NEVÍM TAK SE MĚ SNAŽ POCHOPIT" křičel co nejvíc mohl. mraky se zatáhly nebo začalo plakat sním. Kapky...
