Hned co vyjdeme ven potkáme první hlídku „Jsou blíž a blíž" řeknu a Toga jen se zamračeným obličejem kývá na souhlas. Dojdeme k obchodu a koupíme nějaký alkohol a cigarety. Paní u pokladny se na nás koukne a začne náš nákup počítat „100" řekne a mi ji dáme peníze a padáme „Takže..." začne Toga „Ne nic tako-" chci říct větu ale do někoho nabourám „Moc se omlouvám" slyším
Počkat ten hlas znám a do pytle
"To je v pohodě" řeknu a zvednu se. Kouknu se na Togu která se culí od ucha k uchu a poskakuje na místě „Dekuuuuuu" vykřikne jak smyslů zbavená až Izuku nadskočí „Omlouvám se je tvoje velká faninka" řeknu a Toga jen zběsile kýve hlavou „podepišeš se mi?!" zapiští Toga a Izu je najednou červený až na prdely....
Když Toga dostala kartičku s autogramem mohly jsme jít byla spokojená. Naštěstí jsem nemusela nic říkat a celkově jsem se vyhýbala očnímu kontaktu sním
Mám pocit jakoby se ve mě něco zlomilo opustila jsem je všechny moji brokoličku a ostatní
Vrátíme se do domu. Všichni sedí u baru a vládne ticho. „Hele co si zahrát nejakou hru" řeknu a všichni mě hned probodávají pohledem že co zas vymýšlím za kraviny. S nimi není žádná zábava.
„Tak fajn vy se tady pro mě za mě i poskládejte já se jdu projít" řeknu a odcházím z místnosti. Přes sebe hodím černou mikinu a jdu k mému starému domu.
Přijdu k oknu a podívám se. Táta. Sedí na židli a popíjí nějaký drink. V ruce drží naší společnou fotku. Cítím jak se mi po tvářích kutálejí slzy. Neměla jsem odcházet neměla ale je pozdě.
Do baru přijdu okolo půl jedenácté. Všude ticho. Zase. Zítra nás čeká mise útok na AU. Moje první mise jako záporak. Mám velké obavy že to pokazím.
-RÁNO-
Je něco málo po sedmé a mi čekáme v křoví na povel ke startu studenti se pomalu shromáždili ve škole naše akce začíná v osm.
Dabi zničeho nic zvedne ruku. Signál. Všichni vyrážíme kupředu ve škole se ozve alarm a jako první vyběhne...jak nečekané... třída 1.A v čele je Bakugou a vedle Todoriki.
A zábava může začít
ČTEŠ
𝕋𝕣𝕪 𝕥𝕠 𝕦𝕟𝕕𝕖𝕣𝕤𝕥𝕒𝕟𝕕 𝕞𝕖
Random„Co ke mně vlastně cítíš?" ptala se ho dívka. On ale jen mlčel se skloněnou hlavou „Já nevím" byla jeho slova vždy kdy přišlo na tuhle otázku „JÁ NEVÍM TAK SE MĚ SNAŽ POCHOPIT" křičel co nejvíc mohl. mraky se zatáhly nebo začalo plakat sním. Kapky...
