Skylar York [CZ] - přepisuje se

1¤ Nový život začíná... •••

Světlo. To byla jediná věc, kterou jsem dokázala rozeznat.

Trvalo nějakou chvíli, než jsem si vůbec vzpomněla kde jsem a co se děje. Tuhle dezorientovanost jsem nepocítila dlouho a určitě to nebyl příjemný pocit.

Když se moje tělo pomalu začalo probouzet, společně i s bolestí, která se ozývala z celých mých zad pokrytými řeznými ranami - ať už novými, či starými, pokusila
jsem svoje ruce přesunout aspoň pod hlavu. Nepovedlo se. Uchechtla jsem se a pomalu otevřela oči. Jaké deja-vu.

Můj zrak skončil na jedné ze čtyř světle zelených stěn. Ležela jsem na břiše. Povrch své vlastní postele jsem pod sebou necítila už nějakou tu dobu a nemilá nostalgie mi vyvolala husí kůži po celém těle. Sykla jsem, když jsem pokusila pohnout svoji rukou a následně se zvednout.

Na sobě jsem měla pouze černé legíny, o kterých bych dokázala říct, že se dobrý dva týdny nemyly.

Příjezd domu byl takový, jaký jsem si ho představovala. Proto jsem radši zůstala, co nejdelší dobu u jednoho z mých přátel, dokud matka nezjistila sama, že do školy se už pravděpodobně nevrátím. Představa, že bych jí to musela sdělit sama, byla velice nežádoucí.

Pro moje štěstí, Brumbál byl tak hodný, že potom co zjistil, že sestra mého slavného a očividně velice nadaného bratra, nemá kam jít na školu, se rozhodl, že můžeme moje přijetí na poslední ročník ve slavné škole čar a kouzel v Bradavicích převzít, jako přestoupení z rodinných důvodu. Nevím jestli budou lidi nadšený, že zrovna já jsem přestoupila z rodinných důvodů... hlavně až uslyší moje příjmení.

Chvilku jsem ještě ležela a snažila se nabrat síly na to, se aspoň posadit. S ohnivým bičem nic jako výdrž, nebo zvyk neexistuje. I když si dokážete vypracovat o něco větší prah bolesti, tak stejně každá rána bolí víc než ta první. Kór pokud máte po zádech i předešlé zranění. Otevření starých ran není nic hezkého.

Zamručela jsem nad myšlenkou, že za necelý týden začíná škola. Měla jsem se vrátit dřív než poslední týden prázdnin, když jsem věděla, jak to po zjištění nemilé informace skončí. Teď budou minimálně první dva týdny školy peklo.

Asi po hodině ležení ve stálé pozici, se mi podařilo zvednout se aspoň do sedu. Seděla jsem naproti zrcadlu a mohla jsem mít krásný pohled na má menší, ale za to pevná prsa. Dar od Merline bych řekla. "Dostaneš na hovno rodinu" kdysi řekl "ale budeš mít krásná prsa" dodal. Ano přesně tak. Moje zrození. Zakroutila jsem hlavou a pokusila se postavit, abych si mohla dojít na záchod. Jak dlouho jsem na sebe neměla takový pohled. Není to tak, že by v Kruvalu bylo hodně zrcadel. Jedno malé měl každý v koupelně, jinak nikdo větší nepotřeboval ke každodennímu životu. Pokud jste se na sebe chtěli podívat, měli jste obrovská zrcadla v jedné z velkých síni bojového umění. To je něco málo, co si z toho místa pamatuju.

K mému překvapení, jsem se dokázala dokulhat do soukromé koupelny, kde jsem vykonala svoji potřebu a znovu se na sebe začala dívat do zrcadla. Vypadala jsem příšerně a smrděla jsem jak Chrisovi ponožky štěstí. Zakřenila jsem se nad tou představou. Nechutný.

„Izzy!" Zavolala jsem na jednoho z našich domácích skřítků. V okamžiku se přede mnou zjevila.

„Dobrý den slečno, jak Vám mohu pomoci?" Zeptala se s úklonem a já se na ni zamračila.

„Dobrý den Izzy, řekla jsem žádné úklony, máme ještě tu mastičku z minulého roku? A určitě by jsme měli mít nějaké lektvary proti bolesti. Dones mi to prosím všechno i s obvazem a vším potřebným, co jsme vždycky používali na ty zády. Vždyť ty víš." Usmála jsem se a posadila se mezitím na okraj vany.