Skylar York [CZ] - přepisuje se

1¤ Nový život začíná... •••

Rozhodla jsem, že druhou žabku si otevřu až doma a vydala se do posledního obchodu. V rychlosti jsem si dokoupila všechny potřebné věci a letaxovou sítí jsem se dostala zpátky do York Manoru. Aniž bych se nějak rozhlížela po velkých sálech, i hned jsem se rozešla do svého pokoje.

Zbývaly už jen čtyři dny do konce prázdnin a já se už těšila, až vypadnu z tohohle temného místa. I když mě myšlenka nad novými lidmi moc neuklidňovala.

Bezhůlkovou magií jsem otevřela velké dveře od svého pokoje a papírové tašky položila na stůl. Jako první jsem se rozhodla převléknout se do něčeho pohodlnějšího, společně s umytím rukou a obličeje. Nezapomněla jsem si vyndat z kapsy černého pláště druhou čokoládovou žabku a položit ji na stůl vedle tašek s věcmi.

Po menší hygieně a převléknutí z částečně pohodlných kalhot a volnějšího trička, jsem si sedla na postel a otevřela učebnici lektvarů, kterou jsem měla položenou na konferenčním stolečku vedle postele. Nalistovala jsem si stránku čtyřicet-osm a znovu se podívala na postup receptu lektvaru na zmírnění bolesti. Nebylo na něm moc co zkazit. Postup byl jednoduchý, jediný co, tak se musel nechat 18 hodin odležet, než se zamíchá poslední ingredience.

Povzdechla jsem si a z kufru, který stále ležel ve skříni a ještě si z něj nevybalila věci, jsem vyndala všechno potřebný na výrobu lektvaru a udělala si místo na stole.

„Izzy?" Řekla jsem do ticha, než se s hlasitým prásknutím přede mnou objevila naše domácí skřítka.

„Ano, má paní?"

„Přines mi prosím něco k obědu, společně i s vodou a citrónem. Děkuji." Usmála jsem se a počkala než znovu s menší úklonou zmizela. Bylo půl druhý, co jsem mohla poznat z hodin, které byly pověšené nade dveřmi od pokoje a žaludek se začal pomalu ozývat hladem.

Odsunula jsem židli od stolu a začala připravovat všechny potřebné ingredience a z učebnice si opsala daný postup, abych si ho pro příště lépe zapamatovala. Mezitím se samozřejmě stačila vrátit Izzy i s tácem jídla, nad kterým mi hned začaly téct sliny. Při velkém zranění, jako bylo to moje, chodit i jen pár hodin po nákupech, je dosti vyčerpávající a jsem si jistá, že jak-mile dodělám lektvar, tak půjdu zase hezky spát, minimálně na deset hodin.

Nechala jsem jídlo položené vedle a soustředila se na přípravu lektvaru, který nezabere víc jak půl hodiny mého času. Než jsem do kotlíku mohla hodit předposlední ingredienci, zbývalo ho dvakrát zamíchat doprava a nechat ho odležet na dvacet minut. To mi dá čas na oběd, než do kotle hodíme látku z třaskavé světlušky a necháme kotlík po dobu osmnácti hodin, odležený v pokojové teplotě. Lektvar by v závěru měl být zabarven do růžova, ale i přes jeho hezkou barvu, pach už takovou krásou nepřekypuje.

Oběd byl výborný tak jako vždycky. Aspoň něco, co se dá v tomto baráku snášet. Při hození poslední přísady, jsem se odebrala rovnou do koupelny, kde jsem se rychle umyla, a poprosila Izzy, aby mě přesně za osmnáct hodin vzbudila, nebo připomněla, že je čas lektvar odebrat do lahviček.

Záda mě už začínaly svrbět bolestí, ale nic, co by se pro spánek nedalo vydržet.

¤¤¤

„Paní? Je to přesně sedmnáct hodin a padesát minut, co jste mne upozornila, abych Vás vzbudila ve chvíli, kdy bude čas na poslední přidání ingredience do lektvaru pro snížení fyzické bolesti." Uslyšela jsem vedle svého levého ucha, hlas naší domácí skřítky.

„Dobře Izzy, děkuji jsi zlatá!" Zamumlala jsem do polštáře a na ruce pozvedla palec na ruku, tak aby to viděla. Dál jsem ležela na břiše, než jsem uslyšela hlasité prásk, náznak toho, že Izzy už odešla.