Skylar York [CZ] - přepisuje se

5¤ Návštěva u profesora Křiklana a nové oznámení...

¤Pohled Siriuse¤

Pozoroval jsem, jak se Sky snaží dostat k talíři plných lívanců. Ušklíbl jsem se nad tím, jak se snažila upoutat pozornost obtloustlého kluka, který ji naprosto ignoroval. Jakoby, měl jsem takový menší tušení, že minimálně aspoň trochu chytrá je, ale po tomhle si tím nejsem až tak jistý... Proč se prostě nezvedne a nedojde si proto? A nebo si je jednoduchým kouzlem nepřivolá k sobě?

Ještě jednou se pro ně natáhla, potom si jen povzdechla, podepřela si hlavu rukou a zkroušeně se koukala do stolu, jakoby už nikdy neměla dostat najíst. Nechápavě jsem se na ní koukal. Nejspíš můj pohled vycítila, protože hlavu zvedla mým směrem a koukla se mi smutně do očí. Jen jsem se hlavě nad tím zasmál, jednou ruku se pro talíř natáhl a následně jí ho podal. Natáhla ke mně zbožně ruce a talíř si pomalu přebrala. Ne vážně. Co tohle je?

,,Děkuji." Poděkovala tichým, ale nadšeným hlasem, potom co si všech... jednadvacet lívanců vzala k sobě. Povytáhl jsem obočím nad tím, jestli si myslí, že tohle všechno dokáže sníst. Nemůže se to do ní ani náhodou vejít.

,,Mužů si taky jednu vzít." Otočil jsem se na Jamese, který mu při pohledu na Sky, jak objímá talíř lívanců a něco potichu mumlá, přišel nehorázně vtipný. Nedivím se mu. Hlavu jsem otočil směrem ke Sky, která na něj jen mhouřila oči.

,,Myslíš, že to je dobrý nápad." Zašeptala to ledovým hlasem a já se zarazil a trochu znervózněl. Tohle znělo trošku nebezpečně... a myslím, že Jamesovi taky už nebylo zrovna do smíchu. Budu si pamatovat, že jak-mile jde o Sky a lívance, tak musím být ostražitý. Možná to zní směšně, ale vážně z ní šel strach. Z Jamese jsem pohled zastavil znovu na Sky, která si odkašlala.

,,Samozřejmě, že si můžeš vzít. Nebudu ti přece zakazovat brát si jídlo, které je pro všechny..." Znovu jsem povytáhl obočí, nad tím jak se mile zasmála a talíř mu strčila před obličej. Asi bych si ten lívanec nebral. Jak-mile jde o holky nikdy nevíš, co tě kde čeká. To jednou jsem si takhle myslel... no to je radši jedno. Nechci na to vzpomínat.

,,Myslím, že si nedám. Vezmu si to, co zbyde." Řekl James a nervózně se zasmál. Dobře děláš kámo. Teď bych byl obezřetný. Nevíš co přijde. Klidně by tě teď mohla uhranout!

,,Vážně si vem, protože pokud si nevezmeš, tak nic nezbyde." Řekla Sky a okamžitě si talíř položila zase před sebe a do ruky si vzala první lívanec. Nevěřím tomu, že by dokázala sníst všech jednadvacet lívanců. Nadechl jsem se na otázku.

,,Počkej ty sníš všech... jednadvacet lívanců?" Zeptal jsem se nedůvěřivě a díval se na to, jak si užívá jedení prvního lívance. Vypadala u toho docela roztomile, než její tvrdý pohled spočinul na mně.

,,No ano... je na tom něco divného?" Zeptala se, pozvedla obočí a zase si kousla. Slastně přivřela oči, pravděpodobně nad tou chutí a mně v hlavě utkvěly hříšné myšlenky. Okamžitě jsem se za to okřikl a zavrtěl záporně hlavou, hned jak Sky svůj pohled zase zakotvila na mně.

,,Samozřejmě že ne! Jen mě to... překvapuje?" Řekl jsem a ona jenom kývla a usmála se. Dál jsem ji neotravoval a rozhlédl se po stole, co bych si já mohl dneska dát. Měl jsem hlad jako vlk, potom co jsme stávali už v půl šestý ráno, aby jsme všechno hezky připravili pro paní Norrisovou a našeho úžasného pana Filche, který nás určitě s radostí vždycky takhle ráno uvítá. Když je ten poslední rok, tak si ho musíme pořádně vychutnat.

Ušklíbl jsem a zpozoroval jsem naproti Lily plnou misku bílého pečiva. Poprosil jsem jí, aby mi je podala a následně jsem si čtyři tousty dal na talíř. K tomu jsem si vzal pořádný plátek šunky a dřív než jsem si ji dal na toust, tak jsem ho ještě namazal máslem, který byl položený přede mnou.