Skylar York [CZ] - přepisuje se

2¤ Noční můry, ošetřovna a citrusové hrudky •••

Ukázalo se, že ani na hodinu se Skylar neukázala. Nechtěl jsem z toho dělat velkou věc, a snažil se soustředit na hodinu. Než se nám stačila dopředstavit naše nová profesorka, profesorka Mcgonagalová vstoupila do hodiny. Všichni se otočili směrem k otevřeným dveřím.

„Omlouvám se Alice, mohla bych si prosím vypůjčit slečnu Evansovou?" Zeptala se profesorka.

„Samozřejmě" Odpověděla profesorka Reedova, na což se Lily zvedla a odešla někam s McGonagalovou. Do konce dvouhodinovky obrany černé magie se už nevrátila.

¤Pohled Skylar¤

Začala jsem se pomalu probouzet ve chvíli, co mi sluneční paprsky začaly dopadat přímo do očí. Bolelo mě celé tělo, ale zároveň jsem cítila i neuvěřitelnou úlevu. Jak po vyhraném famfrpálovém zápase, kdy vás bolí každý sval, ale pocit výhry a to, že jste do toho dali všechno, vám dává pocit štěstí sám o sobě.

Ležela jsem na samozřejmě na břiše s rukama podél těla. Měla jsem je kvůli tomu taky pořádně proležený, takže první o co jsem se pokusila bylo se pomocí nim zvednout. Měla jsem celá holá zadá, a s tím i samozřejmě hrudník. Po těle mi naskočila husina.

I když jsem se cítila o mnohem líp než před pár hodinami, tak zvednout se do sedu mi v tuhle chvíli připadalo taky, jako nadlidský úkol. Když se mi to po nějaké chvíli podařilo, jednou rukou jsem si zakryla prsa a snažila se trochu vzpamatovat. Jenom z takového pohybu se mi stihla zatočit hlava.

Párkrát jsem mrkla, abych si zvykla na světlo v celé ošetřovně. Nikdo jiný tady kromě mě naštěstí nebyl. Místnost byla prostorná, s obrovskými okny a kamennými zdmi jako zbytek hradu. Všude lůžka s bílým povlečením a vedle nich malé konferenční stolky stejné barvy. Pohled mi skočil na můj konferenční stolek. Překvapilo mě, když jsem uviděla na něm složené oblečení, moji hůlku společně i s knížkou, kterou jsem si sem přivezla. Z proudu myšlenek mě vytrhl hlas paní lékouzelnici.

„Dobré odpoledne děvče, to jsem myslela, že budeš spát déle než jen pár hodin. Jak se cítíš?" Přešla ke mně a pomocí své ruky, mi zkontrolovala teplotu čela.

„Rozhodně líp než když jsem sem ráno přišla. Kolik je hodin?" Zeptala jsem se, a pozorovala mezitím co ona si sem přivolala jeden z konferenčních stolků.

„Čtvrt na šest večer, dítě. Tvoje tělo potřebovala pořádný odpočinek. Spala jsi skoro dvanáct hodin, což je jenom dobře. Určitě musíš mít hlad, teď ti ty zadá obvážeme, potřebovali trochu dýchat, je důležitý, aby nebyly celý den zavázaný, dokud nebude hojení doopravdy zřetelný. Žádné běhání, nošení těžkých věci. Neexistuje dokud neřeknu, že to vypadá už v pořádku, je to jasný?" Přikývla jsem a čekala až mi začne obvazovat záda.

„Tvoje spolubydlící ti přinesla věci. Lily Evansová, je to primuska a velice hodná dívka. Je na tobě, co ji řekneš, my jsme ji jenom řekli, že jsi přijela s úrazem, a že si nejsme jistí, jestli půjdeš už zítra do školy, tak či tak všechny tyhle informace jsou naprosto diskrétní, a věřím tomu, že mladá Lily, bez tvého svolení nikomu nic vyprávět nebude, ale to co ji řeknes ty, je už na tobě. Podrž mi to tady, dítě." Opět jsem jenom mlčky přikývla a snažila se zpracovat, že někdo ví o mém nynějším stavu. Chtěla bych věřit, že doopravdy se to nerozkřikne po celé škole, ale moje zkušenosti mi říkají něco jiného. Podržela jsem si konec obvazu na právem prsu a čekala, až se obvaz kolem mě začne obvazovat sám, abych mohla ruku konečně položit.

„A věř mi, že poznám pokud budeš mít nějakou větší aktivitu. Bohužel si ani nemyslím, že budeš už dneska moc odejít. Nechám si tě tady do zítřejšího rána a uvidíme, jak to půjde. Nechci tě tady držet celý týden, ale to uvidíme podle toho, jak ty záda budou vypadat. Na konci ošetřovny jsou dveře od koupelny, já ti mezitím nechám někoho poslat pro jídlo, určitě musíš mít hlad." Dořekla lékouzelnice a odešla
pryč i s přebytečnými věcmi, které už nepotřebovala.