Skylar York [CZ] - přepisuje se

4¤ Zpěv, dopis z Kruvalu a že by jsi nebyla tak špatná?

¤Pohled Skylar¤

Zamrkala jsem, abych vyhnala slzy, co jsem měla v očích. Dlouho mě, někdo nedokázal rozbrečet, když nepočítám týrání od matky. Nechápu proč mi nevěří. Chybí mi kluci z Kruvalu. Samozřejmě. Vždycky jsem před nimi byla ta tvrdá, ale mohla jsem být defacto sama sebou. Vždycky mě dokázali rozesmát, když jsem potřebovala a když ne rozesmát, tak jsem tam měla dostatečně věcí, co mě od emocí dokázali odtrhnout a zaměstnat mě. Famfrpál a draci. Famfrpál! Koště! Já jsem ho nekoupila! Budu muset si ho objednat. Proč jsem se musela narodit do téhle rodiny? Proč tu semnou nejsi Lukasi? Ty by jsi mě před nimi ochránil.

Pokračovala jsem dál útrapami hradu. Nevím kde jsem a kam jdu, ale aspoň jdu pořád v jedné cestě, tak se snad neztratím. Jaký to tady bude? Najdu si tady nějaké místo? Lily vypadá, že je v pohodě a James ji popsal do detailu. Sirius mě má za smrtijedku, ale Remusovi můj původ nevadí. Ještě tu je Sellene a ti úžasní prvňáčci. Potřebovala bych se nějak zabavit. Nemůžu se jít proletět, protože jsem si zapomněla koupit koště a navíc začíná stmívat a teď ven určitě nepůjdu. Opřela jsem se o zeď a zavřela oči. Pochybuju, že by tu mohla být třeba nějaká s hudebními nástroji. Hraním si vždycky všechny emoce vypustím z hlavy. Povzdechnu si. Trošku se posunu, protože mě začnou bolet záda a v tu chvíli, jakoby kdyby se za mnou zjevili dveře a já spadla na zem.

,,Au, sakra. Co to je?" Zvednu se opatrně ze země a rozhlednu se po místnosti. Wow. Napravo byl krb a naproti němu gauč. Pod nim byl huňatý koberec a před nim ještě stolek. Došla jsem k němu s všimla si kytary, která ležela na gauči a na stolku, kde byl položený (pravděpodobně) černý čaj. Blaženě jsem se usmála a máchnutím ruky jsem rozdělala oheň. Otočila jsem se zpátky ke dveřím a všimla si, že dveře už byly zavřené. Porozhlédla jsem se dále po místnosti. Uprostřed bylo krásný černý klavír. Přešla jsem až k němu a přejela jsem po něm prsty. Nalevo ode mě byla celá zeď ze zrcadla. Tohle místo je úžasné. Možná dokonce vím co to je. Komnata nejvyšší potřeby. Už mi o ní Lukas vyprávěl. Zjeví ti to, co si nejvíc přeješ. Nadšeně jsem se usmála na svůj odraz v zrcadle a sedla si na sametovou stoličku, který byla prodělaná k zemi. Otevřela jsem poklop a přejela prsty po klávesách. Co zahraju?

¤¤¤

,,Tak a teď na G4. Tak je to dobře. No vidíš, že ti to jde." Usmála jsem se na Lukase vedle mě. Chodil teď do pátého ročníku a já jsem teď měla nastoupit do Kruvalu. Před dvěma dny mě máma zbila ohnivým bičem. Ještě teď jsem nemohla moc chodit. Rodiče byli pryč a tak mě Lukas vzal do jednoho ze salónků. Na jeho přání mu sem dali piano. Neudělal to kvůli sobě, ale kvůli mě. Od malička jsem žila hudbou.

,,Teď si to zahrajeme a ty budeš zpívat dobře?" Přikývla jsem a společně jsme dali ruce na klávesy. Oba dva jsme začali hrát a já zpívat.

¤¤¤

Jedna z nejkrásnějších vzpomínek ( viz. Média). Položila jsem ruce na klávesy a začala hrát. Bohužel sama. Naučil mě ji on. Nevím jestli ji vymyslel, ale byla to jedna z nejkrásnějších písniček, co jsem kdy slyšela. Tolik emocí v ní. A začala jsem i zpívat. Se zavřenýma očima a úsměvem ve tváři. Proč jsi se k nim přidal Lukasi? Proč si pro mě tolik riskoval. Proč jsi po mně nechtěl, abych něco udělala?

Ucítila jsem, jak mi po tváři stekla jedna slza. Ne nebudu brečet! Slíbila jsem to! Dál jsem hrála a zpívala, ale už bez přemýšlení a všeho toho únavného... pocitu prázdnoty? Bolesti? Jen já a hudba. Jen já a Lukas. Měla jsem pocit, jakoby byl při mně když hraju. Hlavně s touhle písničkou. Nevnímala jsem okolí. Nic. Tak strašně rychle to uteklo. Všechno se událo moc rychle. Dokončila jsem písničku, zvedla ruce z kláves a prohrábla si vlasy. Najednou jsem ucítila někoho za mnou. Znáte ten pocit. Rychle jsem se otočila, což rozhodně mým zádům neprospělo, potichu vykřikla a chytla se za srdce. Můj pohled spočinul na černém hábitu. Měla jsem takový neblahý tušení kdo to je. Zvedla jsem hlavu a setkala se s ledově modrýma až šedýma očima. V hlavě jsem si povzdechla. Co tady sakra dělá? Jak se sem dostal?