Karate love{Miguel Diaz}

collection

Dnes je ten den. Nejúžasnější den mého života. Dnes je sbírka pro Miguelovu operaci. Jsem vzhůru už do pěti a moje radost je čím dál větší. Začínáme až ve dvanáct ale tak já už tam budu tak od desíti. Mezitím si ještě pro případ vybírám náhradní plavky kdy jsem je měla moc mokré. Je sedm a už slyším nějaké hluky v kuchyni tak se tam jdu podívat. V kuchyni je babička Rose. Zeptám se ji kde je Carmen že prý už je v práci. Asi jsem nějak přeslechla že odešla. Udělala jsem si snídani a šla si pomalu chystat batoh. Do batohu jsem si dala telefon kdyby něco i nabíječku, peněženku, náhradní plavky a takové ty důležité věci. Už byl skoro čas na odchod tak jsem se převlékla a vyšla jsem.
Venku nebyla vůbec zima takže pohoda. Na místě už byly holky tak jsem je Pozdravila a musela jsem k nim promluvit.

B:Holky vážně dekuju za pomoc nevím či bych si bez vás počala a hlavně bez Sam kdyby nebyla tohle by se nikdy nestalo a musela bych mít taky tři práce abych získala ty peníze. Fakt moc díky a už tam vidím dost aut tak co kdyby jsme otevřeli dříve?
Vš: Jooo!
Oddělali jsme ceduli a bylo aut jak na dálnici. Začali jsme umývat a když nám přišli na pomoc nějací kluci z Cobra kai přivítali jsme je houbičkami do ruk. Po asi hodině už tam bylo dost lidí a pomalu se nám plnila kašička. Chodili i lidi náhodně kteří neměli auta a dali nám peníze. Vystoupila jsem si na schody začala mluvit do mikrofonu.
B:Děkuji všem kteří dnes přišli jak s autem tak na pomoc potřebujeme vybrat 20 000 dolarů na Miguelovu operaci aby zase mohl chodit. Díky všem.
V dá-li jsem viděla Jestřába jak přijel autem ještě s nějakými kluky. Zamával na mě ať jdu za ním.
Je: Čau Brooke umyješ nám auto se Sam?
B:Fajn....ale až po práci.
Všichni kolem co to slyšeli se začali smát ale Jestřábovi moc do smíchu nebylo. Otevřela jsem mu dveře aby si vystoupil a Sam mu hodila plavky na půjčení aby se šel převléct.

Dopočítávali jsme peníze a vyšlo nám to....
B:Ještě všichni co jste tu děkuji že jste dnes přišli a teď se určitě ptáte kolik jsme vybrali. Vybrali jsme úžasných.....37 487 dolarů! Děkujeme moc.
Ještě jsem rychle běžela do nemocnice než zavřou protože to musím říct Miguelovi teď ne až ráno. Úplně jsem přeběhla recepci a hned na Miguelův pokoj. Vrazila jsem do dveří ze malém vypadli z pantů.
B:Máme to!
M:Cože?
B:Máme ty peníze. Operace tě čeká!
Přiběhla jsem k němu objala ho a políbila ho.
M:Co to bylo?
B:Nedokážu skrývat mé city. Asi jsem si uvědomila že tě miluju.
M:Já tebe taky.
Po chvíli
D:No tak Brooke musíme zavřít.
B:Jo už jdu. Pa.
M:Pa.
Odešla jsem s úsměvem na tváři. Doma se mě Carmen zděsila.
B:Je to tam!
C:Ne vážně! Užasné! Miggy bude chodit!
B:A druhá věc tam je taky.
C:Já to věděla ty malá uličnice ukradla jsi srdce mého syna to se moc části nestává.
Chvíli jsme tam ještě kecání ale potom už jsem šla spát.