Karate love{Miguel Diaz}

México

Johny
Po turnaji se Miguel z Brooke někam ztratili a tak jsem si myslel že budou oba doma ale mýlil jsem se. Doma nikdo nebyl. Na stole jsem si všimnul velkého listu ale malý odstavec. Stálo v něm: Ahoj Tati, promiň že ti to píšu po dopisu ale jestli chceš zjistit něco více jdi ke Carmen tam je ten důvod. Chci ti jen poděkovat za to že jsi se ukázal a neboj brzy se vrátím. Tvoje Brooke
Hned jak jsem dočetl ten dopis šel jsem ke Carmen. Zaklepal a jsem a ubrečená mi otevřela dveře a dala mi ten dopis ve kterém stálo: Mami, Sensei Lawrenci uvědomil jsme si že miluji karate a mám rád senseie jako tátu ale to neomlouvá to že pořád nevím kdo jsem a čím chci být ale nejdříve se potřebuju vrátit a najít své kořeny. S Brooke se brzy vrátíme a ne mějte o nás strach. Všechno bude v pořádku. Miguel a Brooke
U toho mi ukápla slza. Uklidnil jsem Carmen a řekl jí že je oba přivedu domů.
C:Johny ale něco jsem ti o mém muži neřekla.
J:Jo,já vím je to zlý týpek neboj svému synovi by neublížil.
C:To je právě to neví jak Miguel vypadá. Ví že existuje a jedinou fotku s ním má ještě v porodnici když byl malé dítě.

Brooke

Probudilo mě záření slunce do očí. Pozdravila jsem Miguela a on mě též. A když jsem zaslechla že za pět minut budeme vystupovat rychle jsem si uklidila věci abych nějaké nezapomněla ale pak mě nepadla taková věc a to kde budeme spát. Hned jsem se na to zeptala Miguela a on mi řekl ze zabral jeden pokoj v hotelu. Nechápu kde na to vzal peníze ale měla jsem radost. Po výstupu jsem nemohla věřit svým očím když jsem uviděla tu nádhernou pláž. Nebyla čas tak jsme hned šli hledat ten hotel. Za půl hodiny jsme ho našli. Z venku byl nádherný a stejně tak vevnitř a o pokoji ani nemluvím. Hned jsem vyvalila na postel a za mnou Miguel. Políbil mě na čelo a pak se nějak zarazil.
B:Co se děje?
M:Co kdyby jsme šli dnes na pláž a zítra by jsme začali?
B:Tak Jo.
Vstala jsem a šla si obout boty.
B:Kdo bude poslední dole je zbabělec!
Rychle jsme začala utíkat a za mnou Miguel. Ale vyhrála jsem. Před hotelem jsme se chytli za ruce a vyrazili k pláži se projít. Po cestě jsme narazili do nějakého pána ale ne obyčejný.
M:Tati?!
TM=Táta Miguela: Migueli?!Co tu děláš?
M:No hledám tě.
TM: No Jo, jak se mas kamaráde?
Takhle si povídali asi 1 hodinu a domluvili se zítra na večeři že půjdou jenom oni dva. Docela mě to mrzelo ale tak co Miguel našel jeho tátu a to dost rychle nesmím to zkazit. Šli jsem na tu pláž a tam byly až do západu slunce. Miguel úplně zářil měl fakt hroznou radost ale ten chlap se mi nezdá je takový zvláštní. Když slunce zapadlo šli jsme zpátky na hotel. Na hotelu jsem si udělala hygienu a Miguel též. Začalo se mi docela stýská po tátovi a Sam. Pustili jsme si nějaký seriál a já u něho jako vždy usnula.