Karate love{Miguel Diaz}

walk

Jsou 2 týdny po operaci a Miguel je doma. Sice pořad na vozíku ale to rozchodí. Dnes ráno nás vzbudil Johny. Šel s Miguelem cvičit nohy a já musela vstávat taky protože mě tam chce Miguel. Oblékla jsem si jen něco lehkého a vlasy si dala do drdolu. Venku byla rovinka a to měl Miguel přejít. Nemohl vstávat a když jsme mu pomohli ujel mu vozík a on spadl na zem. Dělali jsme na tom celý den ale nic. Miguel byl z toho špatný. Dali jsme si pauzu od trénování karate ale Johny pořad učil. V pokoji jsme si povídali nebo se líbali, lechtali, smáli nebo se taky dívali na filmy. A takhle to jelo celý dva týdny. Když už to Johnyho nebavilo rozhodl se udělat dráhu na to kdyby náhodou přešel k berlím. Jednoho dne jsem viděla Johnyho a Carmen spolu jak se na něčem domlouvají. Johny mi někoho připomínal jako kdybych ho znala už do dětství. Večer asi v 21:00 si pro nás přišel Johny. Mně se úplně nikam nechtělo protože devět večer už jsem trosku unavena ale prý je to kvůli Miguelovi. Převlékl jsem se zase z pyžama a šli jsme. Už jsem slyšela kravál takže to byl nějaký koncert. Přišli jsme dovnitř a první problém. Nepustili nás dovnitř.
H=Hlídač: Jen 18+
J:Hej tenhle kluk a tahle holka jsou sourozenci prožili si peklo a chtějí si splnit poslední přání.
BaM: Poslední.
H:Ok
J:Dík
Bylo tam dost lidi tak jsme se procpali někam dopředu.
B:A kdo to je?
J:Nejdrsnějsi kapela ve Valley.
Poslouchali jsme ale mě se rock moc nelíbil ale strpěla jsem to. Po chvilce jsme si udělali selfie všichni tři a poslouchali dál. Asi po 5 minutách jsme si s Johnym všimli Miguelovi nohy. Hýbala se. Drbla jsem do Miguela a naznačila mu aby se podíval na nohu. Mohl vyskočit na Mars jakou měl radost. Po 1 hodině jsme odešli protože druhy den nás čekalo také trénování.
O týden později.
Miguel chodí o berlích jde mu to ještě když trénuje s těmi popruhamy které mu koupil Johny. Pořád padal a bylo to pro mě těžké ho tak vidět. Dnes zase trénujeme. Ty popruhy máme u Johnyho v obýváku. Miguel nemá moc dobrou náladu už ho to asi nebaví.
J:No tak to dáš!
M:Ne stačí kašli na to.
Je: To teda ne!
M:Slíbili jste mi podporu.
Je: Jo ale ne.....
M:Ticho!
Johny uvolnil popruhy a já si říkala proč Miguel nespadnul a v tu mi došlo že on stojí.
Pořád se tam dohadovali tak jsem je překřikla.
B:Hej!
J:Co?!
B:Zaprvé nekřičte na sebe a za druhé podívejte se.
Ukázala jsem na Miguelovi nohy a nikdo nemohl věřit svým očím. Šla jsem za Miguelem objala ho a on pak objal Johnyho. Sundali jsme Miguela s popruhů dali mu berle a šli jsme na překážkovou dráhu kterou Johny postavil. Miguel tam odešel a už uměl i pokročit nohy takže mu to vyšlo. Ale balon který po něm Johny hodil ne. Spadnul na zem. Takhle jsme to cvičili asi 2 hodiny a konečně se mu to povedlo i když mu spadli. Koukal jak kdyby před sebou viděl mimozemšťana.
Je: Nekoukej tam a jdi!
Šel dál a to bez Berlí! Jak došel dolů běžela jsem ho obejmout a dal mi pusu a pak objal i Johnyho.
M:Díky moc vám obou.
Hned potom jsme šli najít vozík a berle Miguel a Johny je šli hodit do kontejneru. Nemohu tomu uvěřit. Miguel chodí zase jako dříve. Nešlo to moc vidět ale byla jsem hrozně šťastná. Snad bude zvládat i karate.