Jáma a kyvadlo | Edgar Allan Poe

16.

Kosočtverec se stále zužoval a zužoval. Blížící se nebezpečí mi bránilo v přemýšlení. Střed kosočtverce a zároveň tedy jeho nejširší část se nacházely právě nad zející propastí. Snažil jsem se ustupovat od jámy, ale svírající se stěny mě hnaly neodbytně zpět. Nakonec nezbyl pro mé ožehnuté a svíjející se tělo ani kousek pevné půdy. Přestal jsem bojovat, všechna svá muka jsem vložil do jediného hlasitého dlouhého a posledního výkřiku zoufalství. Cítil jsem, že se potácím na okraji jámy... Odvrátil jsem zrak.
  Náhle se však ozval zmatený šum lidských hlasů, pronikavý skřek polnic, hluchý rachot hromů... Ohnivá zeď se začala vracet zpět. Mé potácející se tělo zachytila něčí paže v poslední chvíli, když už jsem bezvládně klesal do propasti. Byla to ruka generála Lasalla5). Do Toleda vkročila francouzská armáda. Inkvizice se octla v rukou nepřátel.