Jáma a kyvadlo | Edgar Allan Poe

10.

Teprve teď jsem si všiml, že jeho spodek má podobu asi stop dlouhého půlměsíce z lesknoucí se oceli. Konec půlměsíce směřovaly vzhůru a jeho spodní hrana byla zjevně ostrá jako břitva. Zdálo se, že musí být zároveň mohutný a těžký, neboť další jeho část, z níž vybíhalo ostří, vypadala pevná a široká. Celý tento břit byl připevněný k těžké kovové tyči a prorážel vzduch se zřetelným svištěním.
  Déle už jsem nemohl pochybovat o tom, jakou záhubu mi připravila vynalézavost mnichů.  Agenti inkvizitorů zřejmě pochopili, že vím o studni. O studni, jejíž hrůzy byly jako stvořené pro tak hrdinného odpůrce náboženství, jako jsem já; o studni, jež byla pravým obrazem pekla, a jež byla považována za Ultimu Thule4) jejich trestů.
  Avšak já jsem čirou náhodou unikl chřtánu studny a uvědomil jsem si, že právě v nepředvídatelnosti a záludnosti muk, která v těchto místech číhají, spočívá grotesknost podobných žalářních smrtí. A poněvadž jsem sám nespadl studny, nebylo v dalším ďábelském plánu vrhnout mě do ní pokračováno, a tak, neboť nezbývalo nic jiného, mě očekával jiný, mírnější způsob záhuby. Mírnější?! Téměř jsem se usmál, když jsem si uvědomil takové použití tohoto výrazu.
  Proč mám hovořit o dlouhých, nekonečných hodinách hrůzy, smrtelné hrůzy, během nichž jsem sčítal svištící pohyby ocelového kyvadla. Chladný ostrý půlměsíc klesal neúprosně stále níže a níže, píď po pídi, pohybem, který byl placeny pouze v určitých momentech, které se v součtu zdály být věčností. Plynuly dny,  možná že mnoho dní, než se pohybovalo tak těsně nade mnou, že mě osvítilo svým ostrým dechem. Jeho zápach pomalu neodbytně vynikal do mého nosu. Modlil jsem se, snad jsem už i unavil nebesa svou modlitbou, za jeho rychlejší sestup. Stával jsem se zuřivým ve svém šílenství a sám jsem se usilovně snažit posunout na dosah této strašné, zakřivené šavle. Potom jsem se náhle uklidil. Ležel jsem A s úsměvem hleděla třpytící se smrt, jako dítě na lesklou cetku.
  Jindy jsem opět necítil naprosto nic. Tento stav však netrval dlouho, neboť když jsem se opět probudil k životu, nevšiml jsem si, že by kyvadlo sestoupilo.