BACKROOMS

76 - a 37 - POOLROOMS

Ocitli jsme se v prostoru, kde se do nás hned dala příšerná zima. Muselo snad mrznout. A co hůř, byla to...jen koupelna. Stará, vybavená koupelna s vanou, umyvadlem a záchodem. A v ní zima jaKo v mrazáku.

,, Co to sakra je?" Zavřískal Ríša a ihned se začal balit do mikiny.

,, Nó, tak to nevím! Tohle je nějaký level?"

,, Asi, ale je teda pěkně studenej!" Na místnosti bylo nejhorší to, že neměla žádné dveře.

,, Nejsou tu dveře. Ani okna. Není tu žádnej východ. Tohle přece nemůže být level! Dyť je to hrozně maličký!" Začala jsem po koupelně všelijak šmejdit. Byly tu nějaké mycí prostředky, jako mýdlo a šampony, ručníky a mýdla. Ríša začal oťukávat stěny a zkoumat vanu.

,, Je to tu uzavřený. Nikde nic." PÁrkrát jsme zkusili nabourat do zdi, ale nic se nestalo.

,, Tady nemůžeme zůstat, umrzneme." Začala jsem panikařit. ,, Museli jsme se, jak se to říká...noclipnout. Do jinýho levelu. Nějakýho mrňavýho a divnýho. Takže se odsud musíme nějak dostat." Řekla jsem, a začala do batohu dávat ručníky, mýdlo a šampon, protože...co kdyby náhodou.

,, Nech prosímtě to vybavení, ty tady taky sbíráš všechno..."

,, Jo, všechno, co by se nám tady mohlo hodit, protože tu možná nějakou dobu budeme...Ale musíme odsud pryč. Kdyby se tu...cokoli objevilo, nemáme kam utéct.

,,No ale jak? To se máme spláchnout do záchoda?" Řekl sarkasticky. Alééé... to je možná ono!

,, Možná jo!" Vyhrkla jsem. ,, Ríšo, ty máš super nápady! Možná je to cesta ven?"

,, Záchodem? Lili, já to nemyslel vážně. To byl sarkasmus."

,, Ne, přemýšlej. Není tu cesta ven. Prostě není. A pokud se záhadně neteleportujeme jinam, tak tady zmrznem. Možná, že se tím záchodem jde spláchnout. Třeba je to cesta. Tohle místo je divný. Možná...musíme myslet divně." Ríša si povzdechl.

,, Takže se máme zkusit spláchnout?"

,, Pokud máš lepší nápad, moc ráda si ho poslechnu."

,, Ach Bože! No...asi nemám. Tak to zkusíme no." A tak jsme si stoupli do záchodové mísy. Kdybyste nás tam viděli. Jak tam stojíme nasáčkovaní, po kotníky ve vodě ze záchoda, držící se za ruku a druhou ruku na splachovadle.

,, Tak můžem?"

,, Jestli se na tohle někdo dívá, nějaký magor, který sem nějak posílá lidi pro zábavu, tak se teď musí královsky bavit." Bručel Ríša. ,, No tak jo, zkus to. Nejspíš se stejně nic nestane." A tak jsem spláchla. A kupodivu se něco stalo. Sama jsem čekala, že nám to maximálně víc zmáčí nohy, ale okamžitě jsme se propadli záchodem a letěli jsme nějakou šachtou plné studené vody, a pak jsme žuchli do vody o poznání teplejší. Vyděšeně jsme se vynořili.

Byli jsme v bazénu. V příjemně teplém bazénu v bíle vykachličkované místnosti a s přidušeným světlem.

,, Proboha!" Vyjekl Ríša, když se vynořil a vykuckal vodu. ,, Tak to zabralo!" Udělal pár temp a vyhoupl se na vykachličkovaný kraj. Já jsem ho ihned následovala.

,, Tohle musí být poolrooms." Řekla jsem. ,, Ale...myslím, že jsem slyšela něco o tom, že se do tohohle levelu nemůžeš dostat s někým." Nechápala jsem. Ale my jsme tu byli oba.

,, Tak to asi jde." Řekl Ríša. ,, Počkej, ty o tomhle levelu víš víc?"

,, No...jo. Ale jen z internetu...Každopádně, je tady docela bezpečno, pokud se vyhýbáš temným místům. Voda může mít léčivý účinky, ale pít by jsme jí radši neměli. Jsou tady různý bazény, někde je vody po kotníky, někde se musí i plavat. A hlavně by ses sem neměl dostat s někým."

,, Tak to je první věc, co nesedí. Ale to je asi dobře. Protože kdyby tu měly být tisíce a desetitisíce úrovní, bylo by to dost blbý."

,, To jo." Vydechla jsem, a podala jsem mu ručník. Ještěže jsem to tam sebrala... ,, Na utři se, a sundej si tu mikinu, ať ti uschne, mikiny dáme to batohu, a zkusíme jít méně zaplavenými oblastmi, aby nám zůstalo suchý oblečení, než se dostaneme dál. Na batoh můžu dát pláštěnku, mám pláštěnku na batoh, takže se věci v něm moc nenamočí. Kdybychom se pak zase dostali nějak, kde je velká zima, nebylo by to dobrý."

,, No, v případě, že by bylo potřeba někam plavat bych možná dal do batohu všechno oblečení, kromě spodního prádla, samozřejmě."

,, To si děláš srandu?"

,, Ježiš dyť je to jak plavky! Pokud se pak zase dostanem někam, kde mrzne, museli by jsme to sundat všechno, a to by bylo o dost horší, protože máme jen deku, ubrus a dvě tenký mikiny!"

,, No...to máš asi pravdu." Povzdechla jsem si. Aspoň že tady je teplo. A tak jsme se znovu vydali na průzkum. Někde se dalo brodit vodou, ale nakonec jsme opravdu skončili ve spodním prádle, protože bylo třeba plavat. Oblečení jsem dala do batohu a ten pořádně zabalila do pláštěnky a tam, kde jsme stačili, jsme batoh nesli mimo vodu.

Voda na nás opravdu působila docela dobře, a byla neskutečně příjemná. Ale vůbec jsme nevěděli, jak se dostat ven. Čm dýl jsme se tam motali ve vodě, tím byla voda hlubší, a my museli více plavat. Nakonec jsme se vyhoupli na malý vykachličkovaný ostrůvek.

,, Tak jo, a mám toho dost." Začala jsem nadávat. Pokud se nechceme stát vodními lidmi, musíme z tohohle šílenýho rádoby aquaparku pryč."

,, Možná by zabralo potopit se pod vodu." Přemýšlel Ríša.

,, No, zkusit to asi můžeme. Ale my se potřebujeme za každou cenu dostat do Hubu. To je asi naše jediná naděje."

,, Odsud? To těžko. Nejspíš se odsud jde dostat jen do levelů s vodou."

,, Jen to ne! Ještě by nás to mohlo plivnout do sedmičky, kde je ten oceán. A tam asi těžko budou kachličkový ostrůvky..."

Klíčník upustil v Poolrooms jeden z klíčů pro případné cestovatele, když zaslechl dvojici sedící na ostrůvku. Povídali si o Hubu. Klíčník měl zrovna hodně dobrý den, tak se rozhodl, že jim pomůže. Vypadali opravdu mile, ale taky dost zoufale. Takže proč ne. Ale vidět ho nesmí. Pokud se ale potopí, rozhodl se, že je do Hubu vezme. Bude to ale něco za něco...Vyzkouší si je...A pokud zkouškou neprojdou, pošle je za trest do levelu ! – utíkej o život.

,, Tak fajn, dej si batoh na břicho, ať o něj nepřijdeme, a zkusíme se potopit. Třeba nás to někam hodí, a pak se uvidí." Rozhodla jsem. A tak jsme plavali směrem ke dnu. A když jsme se ho dotkli, skutečně se pod námi dno propadlo.

...