BACKROOMS

KOLONISTÉ

,, Takže už jen dva." Řekla jsem při pohledu na papír. ,, Dva úkoly nás dělí od toho dostat se domů."

,, Jo. Jak ti je?"

,, Už líp." Řekla jsem. Ríša mě vzal za ruku a začal mi masírovat dlaň. To jsem ocenila.

,, No, na level Fun musíme ještě počkat. Pak tam máme jen získat pozvání do člena Kolonistů ze zákulisí. Jen nevím, jestli to má být pozvání na jídlo nebo pozvání na to přidat se k nim. To asi zjistíme. Řekni, až budeš připravená vyrazit." Cukla jsem sebou. Zhrozila jsem se při představě, že bych se měla setkat s nějakým jiným člověkem.

,, Já asi nemůžu. Bojím se teď lidí." Zašeptala jsem. Ríša si mě přitáhnul blíž.

,, Nemusíš se ničeho bát. Ten hnusnej idiot je na kaši. A pokud je pravda, co se říká, tak je na levelu 1,5 a entita Matka mu právě odděluje duši od těla. Navíc to byl nějakej cestovatel, co se sem náhodou dostal, a kdo ví, kde předtím byl. Lidi, co tady žijou v koloniích, žijou pohromadě a jsou civilizovaný. Už ti nikdo neublíží. Navíc se od tebe nehnu na krok."

,, Já se ale stejně bojím! Já vím... musíme za nima, ale...mám z toho prostě trauma!"

,, Já vím, zlatíčko. Ale jak říkáš, stejně tam budeme muset. A věř mi, už se nic zlého nestane. Notak. Před chvílí si vykuchala Smilera. Jsi silná a statečná." Povzdechla jsem si a sklopila pohled.

,, Jo. Zvláštní. Vykuchám Smilera, a teď se bojím potkat lidi..."

,, Lili, já to chápu, někdo ti chtěl moc ublížit, je pochopitelný, že z toho máš trauma. Nedivím se. Ale opravdu tam budeme muset jít. Už je to pryč. Je mtrvej. A věř mi, že kdyby bylo potřeba, tak kvůli tobě rozbiju hlavu komukoli. Přece se nenecháš zlomit. Vystříkala jsi xicht Houdnovi, roztrhala Smilera na kusy, získala si přízeň Klíčníka, ochočila sis Kitty a přechytračila jsi i ty lidi z laboratoře! Porážíš místní entity, jiný si získáš. Ty to tu máš pod palcem. Tak přece zvládneš překonat strach!"

,, Jo." Zavrčela jsem. ,, Divný, co? Zvládnu se prát s entitama. A teď se bojím obyčejných lidí. Jenže víš co? Když mi chce něco urvat hlavu nebo mě sežrat nebo proměnit v entitu, zvládnu to! S tím se umím vypořádat. Ale neumím se vypořádat jen z představou, že by se mě jen dotkl někdo jinej, než ty! Miluju tě, chápeš? Tak moc! Jen ta představa...Zabila bych se!" Ríša mě popadl do náruče.

,, To je tak romantický! Však já tě taky miluju. A věř mi, že už tě ochráním líp." Chvíli jsme tam jen stáli a objímali se.

,, Jsem ráda, že jsem se sem dostala." Zašeptala jsem. ,, Protože můžu znát tebe."

,, A taky spolu odsud odejdeme." Usmál se. ,, A... nemusí to být hned. Můžeme ještě počkat."

,, Ne." Vstala jsem. ,, Půjdeme za těma kolonistama."

,, Zvládneš to?"

,, Jo. Ale jestli se na mě někdo jen nevhodně podívá, skončí jako ten Smiler!" Pozvedla jsem nůž.

,, Tak jdeme, ty šílená vraždenkyně!" Zasmál se Ríša a vyrazili jsme.

Asi po půl hodině jsme došli k několika kavárnám, kde pochodovala skupinka lidí. Podle cedule nad nimi jsem poznali, že jsme u nich dobře.

,, Dobrej!" Oslovil je Ríša. ,, Jak se máte?"

,, Přišli jste obchodovat?" Řekla postarší žena míchající si kávu.

,, Už moc nemáme s čím. Potřebujeme, abyste nás pozvali."

,, Pozvali na co?" nechápala.

,, Já vlastně nevím. Mám to tady na papíře." Ukázal Ríša papír. Pár lidí se sehlo nad papírem a rozesmálo se.