BACKROOMS

Úkoly a neonová voda

Asi po hodině jsme skutečně došli ke kavárně s nápisem Café studio 52. Na židlích tam posedávala malá skupinka lidí.

,, Dobrý den." Pozdravila jsem nahlas. ,, Jsme Lili a Ríša a plníme úkoly, abychom se dostali ven. Máme najít neonovou vodu." Vysvětlila jsem a Ríša zvedl ruku na pozdrav. Skupinka lidí se k nám otočila, a začala se bavit mezi sebou.

,, Tak oni chtějí neonovou vodu." Řekla žena s brýlemi a černým mikádem, která vypadala trochu jako představa moderní čarodějky. Tuto image podtrhovala temně rudá rtěnka a dlouhá černá košile.

,, Už zase? Ty jejich úkoly přestávají být kreativní." Odvětil jí třicetiletý blonďák v hipsterské košili s brýlemi na hlavě.

,, A myslíte, že by bylo možné jí získat?" Zeptala jsem se na rovinu.

,, Zlatíčka, neonová voda je hodně vzácná. Slouží hlavně k léčení. Jste nemocní?"

,, No...ne, ale..."

,, Kousnul vás snad večírkář nebo hound?"

,, Nekousnul, jenže..."

,, Máte nějaké problémy, bolesti, jste otrávení?"

,, Podívejte!" Dopálil se Ríša. ,, My víme, že je to zde vzácná komodita. Ale my jí potřebujeme. Už čtyři měsíce se snažíme dostat se ven. Nechceme jí moc. Stačí trošička. Jen aby nám zezelenal úkol."

,, Asi bychom jim měli pomoct." Řekl ten hipster. ,, Přece jen, neonová voda není náš majetek."

,, Jasně, ale zadarmo to nebude." Čarodka si posunula brýle.

,, A co chcete?" Zeptal se Ríša. ,, Mandlovou vodu asi ne, té je tady dost. Ještě máme docela dost plyšáků." Žena se rozesmála. ,, Děti, my už si s plyšákama nehrajeme."

,, No tak co chcete?" Dala jsem si ruce v bok.

,, Nějakou vzácnost. Službu. Důležitou informaci. Něco, co má cenu neonové vody."

,, Chcete klíče od levelů?" Zeptala jsem se.

,, Od jakých?"

,, Máme klíč od levelu 230, od té knihovny. A taky od levelu 974. Ten je úžasný. Je tam zcela bezpečno, pohodlí, spousta jídla, pití, dokonce sladké..."

,, To tady taky." Řekla ta žena.

,, Počkej." Přerušila jí o něco starší bruneta s culíkem. ,, V té knihovně se dají najít důležité knihy. A level 974 je prý skutečně rájem pohodlí, jsem slyšela."

,, A to není všechno. Tamní entita je velice přátelská. A když jí požádáte, dokáže vás dostat na některé levely. A taky do Hubu."

,, Opravdu?"

,, Jo! Dostala nás ho Hubu i na level, ze kterého jsme se dostali sem." Skupinka dala hlavy k sobě a chvíli diskutovala.

,, Chceme ty klíče oba. Dáme vám za to celou lahev. Úkol splníte, a v případě otravy nebo napadení vás vyléčí. A zachrání."

,, Dobře, dáme vám je, my už je asi nebudeme potřebovat. Ale...jen jedna věc." Vytáhla jsem toho plyšového růžového munčičáka. ,, Až půjdete na level 974, dejte tam prosím tohle. Buď ho dejte entitě, až budete chtít odejít nebo to tam někde položte. Bude se jí to líbit. Řekněte, že je to od Lily a Ríši." Žena si trochu pobaveně vzala munčičáka.

,, Posíláš entitě z backrooms dárek?"

,,Jo. Chcete dva klíče za jednu lahev. To je zbytek mojí ceny. Jen jí to tam hoďte."

,, No fájn. Bláznivko. Temelíne, dej jim lahev." Oslovila Hipstra. Temelín se zvedl a dal nám jednu neonově žlutou lahev. Uvnitř byla neonově tyrkysová tekutina, takže celá lahev blýskala žluto modro zelenými odstíny.

,, Děkuji mockrát!" S Ríšou jsme popadli lahev a podívali se na papír. Úkol ZÍSKEJ NEONOVOU VODU zezelenal.

,, Máme další!" zašeptal a dal mi pusu do vlasů.

,, Jo. Tak co teď? Zabijeme dvě mouchy jednou ranou? Půjdeme hrát, abychom se dostali do čtyřky a zkusíme vyřídit smilera?"

,, Jasně! Ale... vzpomeň si, co říkal ten pán. Že ho možná může zabít opravdu silné světlo. Možná by nebylo od věci najít hodně velkou svítilnu."

,, No když se chcete nechat sežrat." Zasmál se Temelín. Už jsem pochopila, proč mu tak říkají, všimla jsem si jeho po okraj plného popelníku, ale smrad z cigaret dost přebíjel neuvěřitelně silný a vlezlý parfém. ,, Ze smilera vidíte jen úsměv a oči. Ale jeho citlivé místo je...pracka, ruka, těžko říct...možná pahýl. Proto je neukazují. Pokud se vám podaří tu ruku nebo tlapu nějak nahmatat a škubnete, odzbrojí ho to. Když ho potom píchnete do oka, bude bezbranný. Pak stačí ho vytáhnout na světlo a nechat ho tam. Ale dejte si pozor, aby tam byl jen jeden, jinak se na vás ty ostatní vrhnou."

,, Páni, děkujeme!" Vyhrkl Ríša. ,, Přesně to uděláme!"

A tak jsme se rozběhli k oné hře. K našemu překvapení to nebyla klasická automatová akční hra, ale...vílí oblíkačka.

,, No to snad né!" Vyjekl Ríša. ,, takže teď musím půl hodiny oblíkat vílu?"

,, No můžeš jí i vslíkat!" vyprskla jsem smíchy.

,, Dyť je vošklivá!"

,, To je snad jedno! Třicet minut to s ní vydrž. Když se pak dostaneme na čtyřku, jsme na cestě k dalším dvěma úkolům." Napomenula jsem ho a šlo se hrát.

Když jsme hráli dvacet devět minut, automat zapípal a vyskočilo na nás upozornění: 60 VTEŘIN DO NOCLIPU 4. Pak se s námi zhoupla podlaha.