BACKROOMS

LEVEL 380 - Útěk z laboratoře

Položila jsem Ríšovi hlavu na rameno a nechala si hladit vlasy. Asi jsem začala zabírat, když se otevřely dveře. Hned jsme oba vyskočili na nohy. Byla to ta sympatická doktorka se zlatými brýlemi.

,, Ahoj." Řekla nám mile. ,, Máte dost mandlové vody? Není vám zima? Nechcete deku?" Trochu nechápavě jsme na ní zírali. Žena se mile usmála. ,, Jsem doktorka Malvína Mánesová." Představila se nám. ,, Nemusíte se ničeho bát, my vám neublížíme. Za Viléma se omlouvám. Říkala jsem mu, ať na vás není tak přísný, že vás akorát vyděsí, že jste v podstatě ještě děcka. Ale on to nemyslí zle. Chce pro nás získat co nejvíce informací. Vědět co nejvíc o všech entitách a vyvíjet léky na otravu a zdejší nemoci. Naše cíle jsou ušlechtilé, i když metody tvrdé. Ale vy se nemusíte ničeho bát."

,, Jak dlouho nás tady chcete držet?" Zeptal se Ríša.

,, Ničeho se neboj. Zítra se vás ještě zeptáme na pár věcí, a pak vás necháme jít." Usmála se znovu. ,, Něco jsem vám donesla. Velice vzácná komunita v backrooms." Vytáhla balíček mléčných karamelek. ,, To jako omluvu za to, jak se k vám prve chovali." Mrkla na nás. ,, Myslíte... že se vás můžu ještě na něco zeptat? Vilém neví, že jsem tady."

,, A co malý obchod?" Navrhla jsem. ,, My vám řekneme ÚPLNĚ všechno, co víme, i to velice zajímavé, a vy nám dáte tu pilulku."

,, Já vám ale nemohu dát žádné pilulky. I když víme, co dělají...nikdy není stoprocentní jistota, že se zachovají stejně. Tedy, obvykle ano, ale na tomhle místě člověk zkrátka nikdy neví. Bude i pro vás lepší, když vám nic nedám." Řekla omluvně. Vypadala opravdu nesmírně laskavě a až mateřsky se o nás starala. ,, Mohu vám tedy položit pár otázek? Jen na rychlo. Pak si odpočiňte. Jestli chcete zkusit spát, můžu vám sem přinést matraci."

,, Není třeba." Řekla jsem. ,, Tak co...by jste ráda věděla?"

,, Kromě té, které říkáte Kitty, byly tam další entity"

,, Ne, tam ne. Žije tam jen Kitty."

,, Se kterými entitami jste se zde setkali?"

,, No, tak počkat...Co už jsme to všechno viděli?"

,, Já hned v nule, v Lobby viděl Hounda. Myslel jsem si, že je to plazivec." Řekl Ríša. Ale pak jsme Hounda potkali i tady, a byl to on. Pak jsme viděli Smilera. Pak v úrovni jedna nebo dva nebo možná...tři, to už nevím přesně, jsme potkali Tupce. A pak jsme museli potkat Klíčníka, ale neviděli jsme ho."

Dál jsme jí vypověděli vše, co jsme zažili. Poděkovala nám a s úsměvem odešla. Byl čas na plán.

Vymyslela jsem, jak to uděláme. Jakmile vejde do dveří jen jeden člověk, budeme couvat. Tak abychom ho donutili jít co nejdál ode dveří. Pak mu vyšplíchám xicht pepřákem, a prostě vyběhneme ven. A buď vystartujeme po pilulce nebo se někde schováme. Trochu blbej a nedomyšlenej plán, ale neměli jsme moc na výběr.

,, A když nás chytí?" Zeptal se Ríša.

,, Nesmí. Je to jediná šance, jak získat tu pilulku. Musíme jednat dřív, než nás vyhodí." Ríša si ke mně sedl a vzal mě za ruku.

,, Pokud to dokážeme, budeme dost možná jen jeden level od cesty ven."

,, Teď se soustřeď. Slyšel jsi je, mají tu kameru, nemůžu hlídat u dveří." Po nějaké době se dveře konečně otevřely. Stál tam Vilém v doprovodu jednoho muže. Já ale mrkla na Ríšu. Dva zvládneme. Ten pochopil. Začali jsme pomalu couvat ode zdi dokola po místnosti.

,, Dobré ráno, přeji." Řekl s falešným úsměvem. Podle plánu se pomalu vydal podél zdi blíž k nám. ,, Nemusíte se bát. Je čas na pár otázek. Notak."

,, Dobře." Řekla jsem na oko klidně. ,, Řekneme vám všechno, co chcete vědět, když nás pak pustíte."

,, Jistě, nemáme sebemenší důvod vás tu držet déle." Přistoupila jsem k němu blíž.

,, Dobře. Kde jsme to přestali minule? U Kitty?" Vilém se podíval do papírů. Teď byla šance! Zaútočila jsem pepřovým sprejem na oči obou mužů, které to hned přímo zasáhlo, a pak jsme s Ríšou vyběhli z místnosti a vrhli se dál někam chodbou.

,, POMOC! Utíkají! Poplach!" Slyšeli jsme za sebou hlasy, když jsme v panice vběhli do jedné místnosti a zalezli jsme do ventilace. Odtamtud jsme oba sledovali, jak se v celé budově spustil poplach.

,, Co budeme dělat?" Zeptal se mě šeptem Ríša.

,, Počkáme tady schovaní, než se to trochu uklidní. A zkusíme se pomocí ventilace někam dostat." Do místnosti, kam jsme vběhli se za námi pustil celý tým těch vědců a všechno tam obraceli vzhůru nohama, ale do ventilace je naštěstí nenapadlo se podívat.

Sotva se to venku trochu uklidnilo, vydali jsme se ventilací. Brzy se pod námi objevila mřížka. Pod námi byla nějaká místnost, v ní stůl a na něm...Platíčko prášků!

,, Vidím tabletky!" Zašeptala jsem. ,, Jsou pod náma."

,, Tak co uděláme?"

,, Nikdo tam není. Navrhuju se hodně rychle spustit." Vyndala jsem z batohu mandlovou vodu. ,, Jakmile seskočíme, musíme dvě okamžitě polknout. Oba. Nesmíme se rozdělit."

,, Dobře." Ríša mě vzal za ruku. ,, Budeme se radši i držet." Pak jsem vyšroubovala ventilaci a seskočili jsme dolů. Okamžitě jsme se vhli ke stolu. Sotva jsme ale vzali pilulky do ruky, rozrazily se dveře.

,, TADY JSOU!" Ve dveřích stál Vilém s rudýma očima.

,, TEĎ!" řekla jsem a strčila si do pusy pilulku. Vilém po nás skočil, ale už bylo pozdě...